RECENZE: Jonathan Green, Oz

Článek od: Kamba - 15.12.2020

1
Nasedneš do autobusu a pohodlně se usadíš na sedačku. Čeká tě ještě hodně zastávek a dnes nenastoupil pankáč se zeleným čírem, co tak rád všem nadává, takže cesta bude nejspíš hodně nudná. Vytáhneš mobil a zkontroluješ, co je nového na Sardenu. Hned první článek „Recenze: Jonathan Green, Oz“ jsi ještě nečetl, tak na něj klikneš a ponoříš se do textu:
„Nasedneš do autobusu a pohodlně se usadíš na sedačku. Čeká tě ještě hodně zastávek...“
Hey, co to je? Přeskočíš o odstavec dál a tvůj zrak upoutá slovo gamebook.
Co je první myšlenka, která tě napadne?
- „Co to je gamebook?“  Pokračuj ve čtení v bodě 2
- „Další? Ale já už na poličce s FF a LW nemám volné místo!“  Pokračuj ve čtení v bodě 5
- „Hm, měl jsem si před odchodem to kafe udělat“  Pokračuj ve čtení v bodě 7

2
Autobus zastavuje na zastávce, novým cestujícím však nevěnuješ pozornost a pokračuješ ve čtení:
„Gamebook je kniha-hra, ve které čtenář ovládá hlavní postavu a sám určuje, jak dobrodružství prožije. Během dobrodružství čtenář za postavu bojuje, luští hádanky a dělá důležitá rozhodnutí. Ke hře je potřeba tužka, papír (fuj, ať někoho nenapadne psát rovnou do Průvodní listiny) a šestistěnná kostka. Pro gamebook Oz doporučuji čtyři kostky (případně lze hrát s balíčkem karet, ale to jsem nezkoušel; btw. hraní s kartami trochu mění pravděpodobnosti, takže souboje budou více o štěstí naopak testy schopností budou trochu těžší). Gamebook se nikdy nečte od první do poslední strany, je rozdělen na herní sekce a příběh skáče ze sekce do sekce. Stejně jako tato recenze.
Pokračuj na bod 4

3
Jasně, že máš platnou jízdenku! Však sis ji na zastávce koupil přes appku. A navíc se stejně revizor zasekl u nějakých mladých vpředu, takže ho pustíš z hlavy. Na moment si však ztratil koncentraci a nevšiml sis, že nastoupila Ona. Pokračuješ ve čtení v bodě 8

4
Začteš se do sekce o příběhu gamebooku:
„Jonathan Green má očividně rád šílené imaginární světy, a tak se po Alence pustil do zpracování Čaroděje ze země Oz. Příběh začíná tam, kde končí jeho předloha: čtveřice hlavních hrdinů, Dorotka Galeová přenesená do země Oz z Kansasu, oživlý slaměný Strašák, robotický Plecháč a budoucí král zvířecí říše Lev porazili Zlou čarodějku ze Západu a po rozloučení pomohou Dorotce dostat se zpět na rodný statek. Čaroděj mezitím na svém balónu odlétá sám domů do Omahy.
Ačkoli je Čarodějka poražena, není země Oz v bezpečí, ohrožuje ji další strašlivý nepřítel a je jen na vás, abyste se s ním vypořádali. Znalost příběhu Čaroděje ze země Oz není podmínkou (já příběh neznal), ale určitě je výhodou.“

Jedním uchem vnímáš nějaký podivný ruch v autobusu, přesto však čteš dál:

„Svět je velmi pestrý, vyplněný prapodivnými tvory i šílenými protivníky. Na druhou stranu zápletka není nikterak originální, hlavní záporák mi vyloženě nesedl a u završení příběhu jsem dost skřípal zuby, nicméně…“

Ruch pokračuje a proto vzhlédneš od svého přístroje a všimneš si revizora. Na sekundu se ti zastaví srdce! Máš platnou jízdenku?  Mysli si číslo větší než 1.

Jestli si myslíš sudé číslo, pokračuj ve čtení v bodě 3
Jestli si myslíš liché číslo, pokračuj ve čtení v bodě 9

5
Dnes řídí zase Kočí, jak jsi řidiče pojmenoval podle jeho věku, protože svou kariéru řidiče určitě začínal jako řidič nějakého koňského spřežení ještě v době, kdy se tyhle rozhrkané autobusy ještě nevyráběly. „Tak tohle bude trochu jiný level, než je čtenář FF zvyklý: minimum předmětů, které se dají během dobrodružství najít, žádné házení kostkou na statistiky postav, žádné neustálé ladění jediné možné cesty k vítězství. Místo předmětů se sbírají klíčová hesla, která se dají získat v důležitých herních momentech nebo splněním nějakého úkolu, a ta pak ovlivňují události v dalších částech knihy.

Na rozdíl od FF je gamebook pro skalní fandy lehčí záležitostí a dá se dohrát docela rychle, protože místo jednoho dlouhého hraní je koncipovaný na časté opakování gamebooku za jiné postavy jinými způsoby.
Pokračuj ve čtení v bodě 4

6
Blondýnka na tvoje mrknutí vůbec nereaguje, sedne si k oknu a vytáhne si knížku. Tvoje skóre se tímto zase o trošku zhoršilo – 7x úsměv a 22x ignorace. No nic, pokračuješ ve čtení.
„Na začátku hry si hráč zvolí jednu ze 6 postav v nabídce. Lze si vybrat kohokoli z čtveřice hlavních hrdinů, Čaroděje, a dokonce lze hrát za Zlou čarodějku. Každá postava má tři důležité vlastnosti: Bojovnost, kterou postava používá v soubojích, Hbitost pro různé zkoušky mrštnosti, a Výdrž (počet životů). Navíc má každá postava několik unikátních schopností, jako například metání blesků, brilantní intelekt nebo schopnost ovlivňovat realitu celého světa (což často může skončit úplně jinak, než jak si hráč představoval).

A jak to všechno jde dohromady? To zjistíš v sekci 8

7
„Když jsem knihu držel v ruce poprvé, říkal jsem si, že přece gamebooky jsou vždy paperbacky, co to je za novoty. Nicméně po chvilce hraní jsem si na pevnou vazbu gamebooku zvykl, je hezky řemeslně zvládnutá a i po deseti odehraných hrách vypadá stále jako nová. Větší váha knihy vám navíc brání ji celou odehrát najednou a nechat si něco na příště (protože vás budou bolet zápěstí :-) ).
Obálka knihy je krásná a černobílé ilustrace uvnitř vydařeně doplňují steampunkovou atmosféru příběhu. Hodně jsem ocenil, že jsem věděl, jak vypadá postava, za kterou hraji.“

Následuje další zastávka a nastupuje tvoje oblíbená blondýnka a dokonce dveřmi kousek od tebe. Má na sobě teplý zimní kabát a velkého kulicha, dnes vypadá obzvlášť smutně. Najednou vzhlédne k tobě a vaše pohledy se setkají. Chceš na ni mrknout?

"Pokud ano, otoč na 6, pokud ne, otoč na 8"

8
Blondýnka projde kolem tebe, sedne si k oknu a vytáhne si knížku, ty se vrátíš ke čtení. Nicméně porušení tvého obvyklého rituálu tě znepokojilo, a tak sis ani nevšiml, že jsi přeskočil jeden odstavec.
„Nejvíce mě zajímalo, jak funguje hraní za šest různých postav a po deseti hrách můžu potvrdit, že se s tím autor popral statečně. Za každou postavu se hraje jinak, například Plecháč je dobrý bojovník, Strašák se po každém boji regeneruje a Dorotka zase plně spoléhá na svoje speciální schopnosti. Některé části příběhu jsou unikátní pro každou postavu (a pro každou postavu jsou různě dlouhá) a některé části jsou společné. S ohledem na délku knihy (800 odkazů) je větší část příběhu společná, tzn. do stejné sekce se může dostat více postav. Tyto společné části však můžou mít odlišný průběh podle postavy, za kterou čtenář hraje (např. otrava jedem působí jinak na člověka a jinak na robota). Koncept je velmi unikátní a vydařený, nicméně není úplně bez chyb: chvíli jede příběh v hodně lineární linii, aby za chvíli přišel na křižovatku, která příběh rozdělí do čtyř nezávislých a vylučujících se větví. Na některá místa jsem se tak při opakovaném hraní dostal pouze jednou a na některá místa skoro pokaždé, a pokud jsem nějakou sekci jel už popáté, tak v ní nic nového vymyslet nelze a jde o to ji jen „přežít“.“

Všimneš si, že na příští zastávce už chceš vystoupit, tak skočíš na konec – pokračuj na bod 11

9
Vzpomeneš si, že ti permice vypršela minulý týden. To je situace! Nicméně s klidem pokerového hráče se rozhodneš vrátit se ke čtení, dělat jako že nic, ale na příští zastávce vystoupit. Pro urychlení čtení zascrolluješ na konec na bod 11

10
To už končíme? Vždyť jsem minul spoustu textu recenze, to si ji asi musím přečíst ještě jednou nebo co. Hele, tady ten pisálek ještě něco dodává:
„Stejný pocit je u knihy Oz taky a mnohokrát silnější. Což je přesně to, co autor zamýšlel: ihned po dohrání se čtenáři do hlavy vloudí myšlenky „Ale vždyť já ještě vůbec nebyl v zemi Mlaskalů“ nebo „A teď už si konečně zahraju za čarodějku“. Efekt je pak umocněn i několika schovanými dějovými linkami, které se spustí pouze tehdy, když konkrétní postava dojde na konkrétní místo. Právě opakované hraní gamebooku a objevování nových míst je na celé knize nejzábavnější a díky tomu vydrží docela dlouho.

Konec“

11
Pokud tuto část textu čteš poprvé, okamžitě přestaň číst a vrať se na bod 10. Jinak pokračuj:

„Závěrečné zhodnocení knihy: pravidlově jednoduchý gamebook s hlavním důrazem na vyprávění příběhu, upozaďující klasické gamebookové mechanismy sbírání předmětů a vylepšování postavy. To je důvod, proč knihu můžu doporučit začátečníkům (jsem zvědavý, jak se bude líbit mé ženě, která gamebooky nehraje), milovníkům steampunku a čtenářům s velkou fantazií, zkušeným gamebookařům pak pouze v případě, že si chtějí oddechnout od klasiky žánru a vyzkoušet něco nového. Naopak svým dětem kvůli pár děsivějším momentům dám knihu na přečtení až budou o dost starší.
Teď už fakt konec.“

 

OZ
Jonathan Green

Nakladatelství: Mytago
Rok vydání: 2020
Počet stránek: 488
Cena: 499 Kč

Přidat komentář