Z jiného soudku

Martin Štefko je znám především jako majitel a nakladatel úspěšného nakladatelství Golden dog, které klestí cestu tuzemským a ne příliš známým zahraničním autorům, za což mu patří neskutečný dík. Autoři a autorky sdružené kolem smečky Zlatého psa jsou vskutku skvělí a svými originálními příběhy oblažují všechny čtenáře, kteří se čas od času rádi příjemně bojí.

Léto je v plném proudu a tam, kde jiní vidí okurkovou sezónu, já větřím nekonečné možnosti zábavy a kulturního obohacování. Mám za sebou 4 extrémně dlouhé a nabité dny na Colours of Ostrava. Po třech letech se konečně Dolní oblast Vítkovice rozezněla pestrou škálou hudebních stylů, přednášek, divadelních představení a v mém případě také nemožnosti si vybrat, co vlastně budu jíst. Asi si říkáte, jak tohle souvisí s fantastikou? Velice jednoduše. Nemusím připomínat, že fantastika jako taková je inspiračním zdrojem pro všechny oblasti našeho života a objevuje se i tam, kde byste ji čekali nejméně. A to i třeba na hudebním festivalu jako jsou Colours. Následující řádky budou věnovány nejen hudbě, která rozezněla moji archetypální strunu, ale i minirecenzi celých čtyř dní. Tak pojďme na to!

 Dlho sme tu nemali detektívku. Tá síce do žánru fantastiky príliš nepatrí, no tri dokonalé vraždy, to je iná vec. Existuje však skutočne dokonalá vražda? Dá sa v dnešnej technicky vyspelej dobe oklamať tím technikov, vedcov a vyšetrovateľov s nadhľadom a logickým myslením? Možno áno, možnože nie...

Pamatujete na poslední "Čteme si"? Tak díky zmíněnému digi-půstu mi rychlost zkonzumovaných textů stoupá exponenciálou. Díky tomu je docela dobře možné, že když píšu tyto řádky, vážený čtenáři, složení knih níže má daleko k výslednému výběru. Možná se mě ještě nezbavíte ani příště. Ať žije monopol!

Začalo to v roce 2018 románem Říkají mi Lars. Od té doby vyřešil potetovaný holohlavý drsňák další dva případy v knihách Lars láme kosti a Lars útočí. Teď se vrací již počtvrté, přičemž se ocitne nejen pod palbou, ale také na té horší a špinavější straně mříží.

Říká se „únor bílý, pole sílí“. Upřímně doufám, že je to pravda, nerad bych, aby ta klendra, co byla venku, vyšla nazmar. Abych snad ale tento blahodárný proces nějak svou přítomností nenarušil, místo do polí jsem se usadil před prosluněné okno a začal odsekávat některé čtenářské resty.

Není to fantastika, ale takové knihy máme na Sardenu rádi.

Julia Boydová poskládala dopisy, výroky, úryvky z cetopisů i z reklam cestovních kanceláří a vytvořila tak velmi podrobný obraz Výmarské republiky a nacistického Německa před válkou a během ní, perfektně mixuje ozdrojované úryvky a přepisy osudů cestovatelů a návštěvníků a nevyhýbá se žádnému z názorů, díky čemuž dokázala napsat velice plastickou a čtivou knihu.