S. Baxter

Vezeme s sebou ke hvězdám lidské bytosti – sotva vyvinuté, neuspořádané měchy vody a větru. Jsme jeskynní lidé uvnitř kosmické lodě….Ale zůstáváme primitivy, a když cestujeme, potřebujeme obrovské krabice s trubkami a kabely, aby se staraly o naše dýchání a vyměšování… Dovedete si představit, že by Xeelee vozili všechno tohle svinstvo s sebou?

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.