Klasická fantasy dnes už, žiaľ, veľmi neletí. Namiesto nej sa do popredia záujmu čitateľov, hlavne teda čitateliek, dostáva dark romantasy a podobné žánre. No stále je tu pár autorov, ktorí majú čo povedať. Jedným z nich je nováčik, Vojtěch Mokrý, ktorý jednu klasickú fantasy napísal.
Prvý román Petra Kubáta Síťařka rozvíril vody fantastiky zhruba pred dvomi rokmi. Vynikajúci kyberpunk vás zaviedol do Tokia, metropoly budúcnosti, plného hackerov, nemilosrdných korprorácií a divokej rockovej hudby. Bílá čarodějnice je voľným pokračovaním Síťařky a srdcia milovníkov kyberpunku budú opäť plesať od radosti.
Čas od času se v naší facebookové skupině věnované gamebookům objeví příspěvek nadšeného autora, který zrovna dopsal své první dobrodružství a snaží se najít někoho, kdo by si ho chtěl přečíst, otestovat a případně zkritizovat. Většinou se ihned zařadím mezi nadšené podporovatele, kteří si vyžádají kopii nebo odkaz. A pak na něj úspěšně skrz každodenní agendu zapomenu. Když napsal Petr Skalický, dopadlo to úplně jinak.
V blízkej budúcnosti sa stalo všetko zlé, čo sa len mohlo stať. Prišli Rusi, padli atómovky, ľudia zvlčili. V tomto svete musí partia vyjednávačov prejsť z Mladej Boleslavi až do Ostravy a dohodnúť spoluprácu s vodcami mestských štátov. No nie sú jediní, ktorí majú rovnaký cieľ...
Zem zachvátil rýchlo mutujúci vírus. Zomierajú všetci vrátane tých, ktorí nákazu vymysleli a mali byť imúnni. Tí čo prežili žijú v niektorej zo zabezpečených oblastí, alebo sa pretĺkajú vo svete nájazdníkov, rasistov a rôznych vojenských skupín. Každý si robí nárok na ovládnutie svojho kúsku zeme. Bez zbrane tu neprežijete. Najlepšie je sedieť na zadku. Lenže Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem, sa vybral na dlhú cestu za priateľom...
Po prvních několika desítkách minut poslechu jsem si nemohl vzpomenout, proč jsem si tento druhý díl fantasy série Malazské Knihy padlých vlastně pustil. Doposlouchal jsem? Čtěte a zjistíte.
Devět nocí je pokračovanie románu Devět dní od Zuzany Strachotové. Opäť sa ocitáme vo svete ovládanom kňazmi Citadely. Ľudia majú nalinkované všetko. Od oblečenia cez to, s kým si smú založiť rodinu, až po to, čo si môžu myslieť. Útok vojakov Citadely na sídlo povstalcov bol úspešne odrazený. No eufória z víťazstva začala vyprchávať a objavujú sa problémy...
Milovníci hororov a weird fantasy veľmi dobre poznajú tituly ako Tráva, Lullaby, Rezavé panny, Vrby, Ta, co jde první, Mathilda a ďalšie. Sú to tituly z vydavateľstva Medusa. Toto vydavateľstvo sa špecializuje na knižné tituly spracúvajúce témy, prekračujúce hranice toho, čo väčšina považuje za normálne, slušné či tabu. Preto sú tieto romány, žiaľ, odsúdené nájsť si fanúšikov iba v úzkom okruhu čitateľov. Medusa na jeseň oslávi už piate výročie vzniku. Za vydavateľstvom stojí známy prekladateľ Roman Tilcer.
Rusko, tesne po revolúcii. V uliciach vládne strach. Vodcovia proletariátu plamenne rečnia na námestiach o lepšom živote, rovnosti a bratstve. Ľudia sa snažia prežiť. Tí, ktorí majú vzdelanie či titul, to šťastie väčšinou nemajú. Prežil len ten, kto sa ochotne pridal na stranu červených. Lenže v uliciach nevládnu iba proletári. V tichosti ich kontrolujú vlkodlaci, ktorých klany roky žijú medzi ľuďmi. Lenže teraz sa dali do pohybu prapodivné udalosti, a tie môžu zmeniť aj ich svet...
Když vezmete do ruky základní pravidla Fallout: Hry na hrdiny, první dojem může být trochu děsivý. Je to pořádný špalek o více než čtyřech stovkách stran a člověk snadno získá pocit, že než vůbec vyrazí do pustiny, čeká ho několik večerů studia. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Překvapivě velkou část knihy totiž netvoří samotná pravidla, ale lore a popis světa Falloutu.
Kontinentem Genabakis se šíří nová hrozba. Říše Pannionského dominia v čele s tajemným věštcem požírá vše, co jí stojí v cestě, a zanechává za sebou jen prach a ohlodané kosti. Jedinou nadějí na její zastavení je křehké spojenectví kdysi úhlavních nepřátel. Dokážou na chvíli zapomenout na vlastní ambice a společně zastavit šířící se mor? A co na to starší bohové a jejich plány?
Někdy koncem jara se na trhu objevila poněkud netradiční fantasy od Jakuba Hozy U hlavy mantichory. Jeden z našich současných autorů krváků si odskočil k tématu, u nějž není třeba jeho dílo přechovávat ve vaničce, aby nezakrvácelo celou knihovnu.
Kniha Alchemised: V rukou alchymie od amerického autorstva SenLinYu vstupovala na tuzemský knižní trh obklopena aurou literární senzace. Knižní fóra i sociální sítě přetékaly extatickými ohlasy, jež slibovaly nezapomenutelný drásavý zážitek, propracovanou dark fantasy a morálně nejednoznačné postavy. Mediální masáž a s ní spojená přehnaná očekávání však narazily na tvrdou realitu samotného textu.
Historie nemusí být pouze nudným souborem letopočtů, jmen a událostí. Může být také nekonečným zdrojem inspirace. A když se poštěstí, poslouží jako námět pro deskovou hru. Své o tom ví Martin Koláček, autor série Dějepisné deskovky. Aktuálně v rámci probíhající crowdfundingové kampaně na Doniu představuje projekt Italské války 1494–1559, který hráče zavede do období renesance. Autor v rozhovoru mluví o svém vztahu k historii, popisuje vznik celé série a vysvětluje, jak složité je převést skutečné dějiny do funkčních deskoherních mechanismů.
Alkoholismus. Chudoba. Nelehké postavení žen ve společnosti. Toxické vztahy v rodinách. Náboženský fundamentalismus. To všechno jsou témata, jichž se dotýká Karnyfel autora/autorky Jiřího Sumína.
Scifista objevuje vědu, díl třetí. Poslední z knih Michio Kaku, které One Hot Book převedl do audiopodoby. Tentokrát bude povídání o kvantových počítačích.
Pokud patříte mezi příznivce historie a strategických deskových her, tak zbystřete. Na crowdfundingové platformě Donio totiž můžete podpořit vydání českého titulu Italské války 1494–1559. Projekt, za kterým stojí spisovatel Martin Koláček, je součástí série Dějepisné deskovky.
Život je ako mesto visiace na reťaziach nad priepasťou. Je plný obmedzení, pravidiel a zákazov, ktoré ale držia spoločnosť pokope. Reťaze vymedzujú hranice relatívnej slobody a škrtia nás, ak sa nechováme v medziach normy. Túžime sa ich zbaviť, ale bez nich by nastal chaos, pád do hlbokej priepasti, tma... koniec. Uvedomujeme si to, ale vždy sa nájde niekto, kto sa chce oslobodiť a reťaze pretrhať.
Je to tak, kniha, na kterou jsem osobně netrpělivě čekal od dočtení Světlověku, konečně vyšla v českém překladu, a tuzemští čtenáři tak mají možnost vrátit se do kouzelné Anglie Věku světla. Kouzelné proto, že každodenní život v ní je určován existencí substance zvané éter. Díky ní je většina činností, při nichž si v naší realitě sdíráme své ubohé ruce a hrby, vykonávána pomocí jednoduchých zaklínadel.
Již jméno známého cukráře Ondřeje Jireše dává najevo, že se nebude jednat o nějakou obyčejnou pochutinu, kterou koupíme za nejlevnější tržní cenu. Tento fakt pak podtrhuje nejen kvalitní obálka mistra štětce Michala Ivana, ale i kvalitní pevná vazba s přebalem a dobové ilustrace lady Jany Šouflové, jejíž talent je stejně jako ten Ivanův k nezaplacení. Po řádném nasáknutí famózní vůně bělostného papíru knihu otevřeme a ocitneme se u prvního bonbónu.
Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.
Překvapilo mě, když jsem zjistil, že Heitz plánoval svou trpasličí trilogii třetím dílem vážně skončit (říkají to vždycky, víme svoje). Nechat hlavního hrdinu zmizet v Černé soutěsce – brlohu všemožného zla, na pár posledních stranách naznačit nečekaný další vývoj v charakterech některých postav… a skončit? Ne, to by tedy opravdu nešlo.
Třetí kniha známé redaktorky Pevnosti z cyklu o upírce Tině Salo navazuje na romány předchozí. V tom by mohl být první problém čtenáře neseznámeného, kterým jsem se nevědomky stal. Ono není zrovna skvělým nápadem naskakovat do rozjetého rychlíku, alespoň pokud nejste vampýrem s úžasnými regeneračními schopnostmi, abyste si pak mohli ukrátit hodiny jízdy do cílové stanice tímto vskutku vlakovým a nenáročným čtivem, které odsýpá stejně rychle jako zmíněný rozjetý rychlík.
Smrt. Tabu. Konečná. Nebo také přestupní stanice. Začátek cesty. Prostředek pro odměňování spravedlivých a trestání hříšníků. Za pilíř svého románu si ji zvolil francouzský spisovatel Bernard Werber, autor i u nás známé trilogie o mravencích. Dříve než se pohoršíte nad originálním dílem o věcech, které živým nepřísluší, přečtěte si alespoň řádky níže. Je docela možné, že překonáte své předsudky nebo opovržení a zjistíte, že před sebou máte literárně nadprůměrné a myšlenkově bohaté dílo, které ve fantastice nemá obdoby.
Mám však jednu nezvyklou schopnost – nazývám ji postižením. Štamgasti to vyjadřují jinak – že jsem cvok. Ať tak či tak, výsledek je jenom jeden – skoro nevím, co je to rande. Proto nesmírně oceňuji každý nepatrný projev pozornosti. A najednou se k jednomu z mých stolů posadil on – upír.
Upíři jsou již čtyři roky zákonem uznanou menšinou a bojují za svá další práva. Hodně jim k emancipaci i toleranci lidské většiny pomohl vynález syntetické krve, která s trochou nadsázky nese název Pravá krev a prodává se v lahvích podobně jako pivo. Přesto trvalo právě čtyři zmiňované roky, než první z nich zavítal i do městečka Bon Temps, i když to leží nedaleko New Orleans, které se stalo jejich jakýmsi neoficiálním střediskem.
Vojín William Mandella nechtěl jít do války. Ale jelikož byl jedním z nejnadanějších a nejinteligentnějších pozemšťanů - spolu s ostatními z jeho elitní skupiny - byl zatažen do mezihvězdného konfliktu nesmírného rozsahu. Dokázal si poradit s krvelačnými Tauřany... Ale když ženu, kterou miloval, poslali na misi do budoucnosti, začal major Mandella uvažovat, za co vlastně bojuje!
Trpaslíci naposledy táhnou do boje o osud svého národa: od úporných bojů v Černé soutěsce je však pohřešován Tungdil Zlatoruký. Draci, mágové a krutí alfové pronikají neustále hlouběji do Skryté země a zmocňují se vlády nad stále většími částmi říše. Trpaslíci bojují o holé přežití, sami však cítí, že jim nezbývá moc naděje. Potom ovšem dojde k nevysvětlitelné události...
Pokud na stránkách Sardenu upozorňuji (výslovně podotýkám, že se nejedná o recenzi) na antologii s tak příznačně nefantastickým názvem jako je Thriller, nečiním tak proto, že bych byl dnes dlouho na sluníčku nebo že bych si zapomněl vzít své pravidelné léky, ale proto, že si myslím, že tato antologie by mohla být zájmová i pro fanoušky fantastiky.