RECENZE: Samuel Isaacson, Nová Gaia

Přiznám se, že do této knihy se mi úplně nechtělo. Předchozí díl mě totiž úplně nechytl. Nicméně nedávno vyšlo zakončení trilogie a já změnil názor. Považte, kniha s názvem Bitva o Sluneční soustavu zní epicky a lákavě. Rozhodně si ji musím zahrát. Ale nepředbíhejme, k závěru série vede cesta přes Novou Gaiu.

Jedná se o paperback příjemného formátu, podobné velikosti jako třeba Ztracené město Galadu. Stylová obálka vypadá jako z filmu Pátý element, příběh uvnitř doplňují černobílé ilustrace. Na konci každé stránky jsou nakreslené dvě kostky, což mám velice rád: místo házení stačí nalistovat náhodnou stránku a není potřeba sebou nosit fyzické kostky. Do šaliny ideální.

Pravidla vycházejí z prvního dílu: tři vlastnosti (Tělo, Mysl, Srdce) a ukazatel aktuální kondice (Vůle), jehož pokles na nulu znamená konec hry. A konec bude nastávat nepříjemně často, protože stejná zůstala i soubojová pravidla: hodí se dvě kostky, přičte rozdíl ve schopnostech bojovníků a výsledné číslo se odečte od aktuální hodnoty Vůle. Postava má Vůli nízkou (já hrál s hodnotou 10) a rozdíly mezi schopnostmi bojovníků jsou často v rozmezí jednoho, dvou bodů. To znamená, že souboje jsou smrtící, brutální a rychlé. Stačí dva špatné hody za sebou a je konec. Hráč je tak velice efektivně motivován se této ruské ruletě co nejvíce vyhýbat a volit raději opatrnější postup. A je dobře, že možnosti pro vyhýbání se soubojům hra poskytuje dostatek.

Příběh začíná přesně tam, kde skončil v Astronautovi: po úspěšném soudu se členy posádky a závěrečném souboji je hlavní hrdina odvezen na kontrolu do nemocnice. Chystá se pořádně si odpočinout, když si všimne, že se zdravotní sestra chová nějak zvláštně. Ani se nenaděje a místo vytouženého sledování 336. série Ordinace v Růžové zahradě začíná další boj o život a záchranu celého lidstva. Během dobrodružství budou hráče doprovázet známé postavy z předchozí knihy, což je příjemné zpestření. Herně na sebe obě knihy nenavazují, žádné předměty ani zásluhy nelze přenést, pouze si veterán může vylepšit vlastnosti své postavy. Já hrál s postavou novou.

Je vidět, že autor už píše druhou knihu, příběh působí ucelenějším dojmem. Sice je stále příběh stavěn naprosto fascinujícím způsobem, často jsem měl problém hledat logickou návaznost mezi jednotlivými událostmi. Vždy jsem vrtěl hlavou nad důvěřivostí hlavní postavy: někdo jí řekl, že pokud chce zastavit mimozemskou invazi, musí jít pátrat po informacích do baru, nemocnice nebo na farmy. A jemu to prostě přišlo normální. Ale třeba je to záměr, možná je celá kniha chytrou parodií, která si ze všeho dělá trochu legraci. Nedokázal jsem to rozklíčovat, ale nejpalčivěji jsem to cítil při návštěvě velitele Marťanských ozbrojených sil, kde míra absurdity dosáhla závratných (a zábavných) výšin.

Dobrodružství je překvapivě variabilní, hráč si často může vybrat z většího počtu cest a je tedy určitě co prozkoumávat při opakovaném hraní. A napoprvé knihu dohrát snad ani není možné, je potřeba trefit ty správné cestičky (a taky přežít souboje). A určitý vliv na to mají i oldschool mechanika náhodných úmrtí, kdy hráč zvolí levé dveře a umře. V knize jsou dovedeny k dokonalosti, může se stát, že čtenář bude muset vybojovat souboj, jen aby hned na následujícím odkaze bez dalšího postava umřela. Fanoušci devadesátkových dobrodružství budou potěšeni, mě to vadilo. Celkově dobrodružství považuji za obtížnější, než je dnes u nových knih běžné. Vítězství tu rozhodně není zadarmo.

Jaký je tedy finální verdikt? No, já vlastně nevím. Kniha je zvláštní, jiná, někdy šílená. Přesto jsem ji hrál několikrát a hraní jsem si užil. Bavilo mě prozkoumávat, kam mě jednotlivé rozhodnutí zavedou a jaká můžou mít má rozhodnutí vliv. Nová Gaia je bezesporu funkční sci-fi gamebook a myslím, že stojí za vyzkoušení. 

Samuel Isaacson
Nová Gaia

Překlad: Jakub Drkal 
Ilustrace: K. S. Varga 
Autor obálky: Ina Kreisingerová
Nakladatelství: Veles
Rok vydání: 2024
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-908761-8-7