RECENZE: Bernard Werber, Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti

Smrt. Tabu. Konečná. Nebo také přestupní stanice. Začátek cesty. Prostředek pro odměňování spravedlivých a trestání hříšníků. Za pilíř svého románu si ji zvolil francouzský spisovatel Bernard Werber, autor i u nás známé trilogie o mravencích. Dříve než se pohoršíte nad originálním dílem o věcech, které živým nepřísluší, přečtěte si alespoň řádky níže. Je docela možné, že překonáte své předsudky nebo opovržení a zjistíte, že před sebou máte literárně nadprůměrné a myšlenkově bohaté dílo, které ve fantastice nemá obdoby.

Michael Pinson je obyčejným Francouzem jednadvacátého století, který čirou náhodou stál u zrodu nové vědní disciplíny tanatonautiky. Pokroky na tomto poli začíná vyprávět deníkovou formou již od svého dětství, kdy poprvé zažil svoji první zkušenost s klinickou smrtí, našel si podivínského přítele, sebevědomého Raoula Razorbaka. Společně přešli přes úskalí dětské tyranie od svých vrstevníků, aby se na čas jejich cesty rozdělily. Shodou okolností žijí za vlády prezidenta Lucindera, který po "neúspěšném" atentátu zažil NDE (near death experience - prožitek blízkosti smrti). Vrcholný představitel Francie pověří ministra vnitra Mercassiera, aby diskrétně rozběhl výzkumy, zabývající se tím, co následuje potom, jakmile srdce a mozek přestávají pracovat. Na scénu se vrací Raoul poznamenaný prací svého otce Francise Smrt, ta velká neznámá, jejíž rukopis zanikl v plamenech, a požádá Michaela, který vystudoval medicínu a stal se anesteziologem, aby se účastnil objevování neznámého kontinentu. Výprava za řeku Hádes začíná.

Werber předvedl, že dokáže čtenáře uvrhnout do sevření křesla, ze kterého se může vymanit až dlouho po té, co v něm dílo dočte. Využívá k tomu svoji neomezenou moc autora, protože jediné jeho omezení tvoří imaginace a udržení čtenářského zaujetí. Řekněte sami, není právě smrt vábivým tématem, v němž můžete spustit stavidla své fantazie a mocnou povodní nechat zničit zažité představy (pokud ihned neupadnete do těžkých depresí nebo modliteb)? Nepříjemné myšlenky nám poutavě, vypočítavě a chytlavě předkládá pan spisovatel, stejně jako rybář lačnící po štice - také musí pečlivě zvolit návnadu. První osvědčená trefa do pohřebně černého spočívá ve stylu vyprávění v první osobě, což čtenáře donutí k velké dávce empatie s hrdinou. Podruhé boduje postupným budováním příběhu. Předhodí vám motivaci dokázat něco, co se ještě nikomu nepovedlo, a když se podaří zdolat první problémy, začíná citlivě pracovat s tím, co se nachází na neprozkoumaném území předsmrtí.

První kroky tanatonautů jsou plné problémů. Musí připravit koktejl, který člověka přivede do kómatického stavu až k pokraji smrti, aby duše mohla vyrazit na smrtelný trip. Klinické testy provádí tým na dobrovolnících - doživotně odsouzených zločincích. Ze začátku však zemře 123 dobrovolníků, než se první vrátí, aby mohl vyprávět, co viděl a zažil. Čtenář by si myslel, že zde vyprávění skončí, ale byl by na omylu, protože průzkumníci narážejí na četné bariéry, za kterými čekají nová a neuvěřitelná překvapení. Hrstka průkopníků poskytne zjištěné údaje dalším a brzy se z tanatonautiky stává mezinárodní vědní obor, který je následně komercializován. Za každým novým vítězstvím se skrývá nová slupka vábící k překonání. Kam až mapování terry incognity zasvěcené dovede?

Bernard Werber zkušeně navádí čtenáře, kam potřebuje. Napíná ho, aby odhalil novou vrstvu zásvětí na cestě k vykoupení a při odhalování vědeckého pokroku nezapomíná ani na vypravěče Michaela, jehož vnímání smrti i osobnost se vyvíjí a mění. Komplexně zachycuje každou myslitelnou věc. Od morálních dilemat, přes nálady hrdinů a jejich současníků, až po možné důsledky komerčního využití objevu. Části deníku a jednotlivé kapitoly odděluje útržky textů z policejních záznamů neznámé organizace sledující počínání tanatonautů, statistik o úmrtnosti, učebnice dějepisu pro 3. ročník prvního stupně a mytologiemi  nejrůznějších kultur a národů, od Etrusků až po eskymáky.

Román Tanatonuti je ze všech hledisek neobyčejným a originálním zážitkem, jaký fantastika nenabízí často. Košaté vyprávění umožňuje podněcuje vzdělávání čtenáře, vždyť Werber musel nastudovat hory materiálů náboženského a historického charakteru. Promyšlený, citlivý přístup autora přitom nepobuřuje snad ani věřící. V knize se zrcadlí celá nepoučitelná lidská společnost, jejíž politické, kulturní, ekonomické a náboženské sváry, odlišnosti, chtíče a dogmata pronikají mimo náš skutečný svět, aby došlo k překvapivému a nevyhnutelnému vyvrcholení. Neskutečné dobrodružství pak autor zakončuje s grácií sobě vlastní a zanechá vás ještě dlouho po přečtení poslední věty němě sedět a srovnávat si neskutečný zážitek, vstřebávat předložené nápady a obdivovat fabulační mistrovství. A proč tanatonauti? Tanatonaut, -a m. (z řec. thanatos, smrt, a nautés, pův. lodivod): účastník letu na kontinent smrti.

Hodnocení: 80 %.

Tanatonauti
/Les Thanatonautes/
Werber, Bernard
Nakladatel: uromedia Group - Knižní klub
Překladatel: Šárka Belisová
Obálka: Ivan Brůha
Redakce: Irena Grusová, Martina Bekešová, David Dvořák
Rok vydání: 2009
Počet stran: 544
Rozměr: 130 x 205
Provedení: hardback
Cena: 339 Kč