Rozhovor s Kristinou Haidingerovou
Článek od: Hanina - 01.12.2014
„Většina mých námětů se rodí za poslechu hodně tvrdé hudby,“ přiznává v rozhovoru Kristina Haidingerová, autorka Nepohřbených.
Jméno Kristina Haidingerová není našim čtenářům známé. Mohla bys o soběprozradit něco víc?
Už jako malá jsem si vymýšlela písničky, básničky a strašidelné příběhy, k jejichž realizaci jsem používala nejdříve kamarády a, jakmile jsem se naučila psát, tužku. Během dospívání jsem se potácela mezi zkušebnou, kde jsem zpívala a vymýšlela texty a starýmPentiem, na kterém jsemsepisovala první román. Do psaní ale mi jaksi zasáhl vlastní románek: šťastně jsem se vdala. Následovalo období hudebních festivalů, sbírání fotek a autogramů a tím i další inspirace. Příběh uvnitř hlavy tloukl čím dál hlasitěji a chtěl ven. Do toho se promítla moje láska k hororům a tvrdší hudbě a samovolně vznikaly příběhy další. Nepohřbené jsem vymyslela se sluchátky na uších při dlouhých cestách do zaměstnání.
Jiní autoři křtí na conech a někteří fajnšmekři si vyberou pražské knihkupectví nebo kavárnu. „Ti nepohřbení“ se křtili na Halloween v Horror baru v Českých Budějovicích. Proč sis vybrala toto místo?
Souvisí to s mojí láskou k muzice. Většina tvrdých kapel má velmi propracovanou hudbu, mnohdy překonávající uznávané klasiky a jejich texty bývají inspirativní. Posluchači tohoto stylu jsou povětšinou sečtělí a mají pozitivní vztah k hororům. Můj záměr spojit hudbu s literaturou mě přivedl k myšlence uspořádat křest tam, kde se tito lidé scházejí. Druhým a zásadním aspektem je fakt, že hororovou atmosféru, jakou Horror bar má, u nás žádné jiné místo nenabízí.
K „Nepohřbeným“ existuje samostatná upoutávka. Jak jsi přišla na nápad vytipovat vhodné osoby, namaskovat je jako své literární postavy a vše převést „na monitor“?
S nápadem vytvořit upoutávku přišel můj nakladatel. Vše ostatní už byla jedna fantastická náhoda. Na jednom z festivalů jsem potkala dvojici lidiček – Nikolu Vasarábovou a Jana Kopáče, kteří se až přízračně podobali ústředním postavám knihy. Když jsem Nikolu, která příběh právě dočetla, oslovila s nabídkou účinkovat v upoutávce, byla pro. Na to se k nám přidávali další a další nadšenci. Ve všem nás podpořil i můj manžel Vratislav Trefil, který jako „ajťák“ mimo jiné pomohl po technické stránce. Focení jsme si všichni užívali, děti nevyjímaje. Vše ostatní přišlo tak nějak samo. Při psaní ale i čtení si děj vždy představuji jako film. Tvořím si pomyslné trailery, ke kterým vymýšlím slogany i melodie. Tato upoutávka je naše první video, další skeč chystáme na únor - u příležitosti vydání e-booku. Do budoucna plánujeme podpořit i díla dalších autorů.
Můžeš nám povědět něco o postavách z upoutávky? Čistě hypoteticky, zašla bys s nimi večer na sklenku nebo by ses jim naopak vyhnula obloukem?
Tak s těmi sladkými dětičkami jistě ne, ale například se Samuelem určitě ano - byl to svého času možná největší pijan ve Finsku… Abych řekla pravdu, žádná z postav v knize není od základu zlá. Vše je inspirováno životem a reálnými osobami. Jde jen o to, jaké chyby člověk udělá, co všechno jimi může spustit a jak jeho činy ovlivní osudy ostatních.
Ty jsi na literárním poli nová tvář. Bylo pro tebe těžké najít nakladatele?
Začátky jsou vždy těžké, u této branže obzvlášť. Už nejsme ve věku, kdy psát svedli jen ti vyvolení, a populace roste. Spousta skvělých lidiček vládne jazykem a má bujnou fantasii. Proč by lidé měli sdílet právě tu moji? To byla otázka, již jsem si během psaní pokládala a směřovala „výplody své choré mysli“ rovnou na zapovězenou hromadu nepublikovaných příběhů v mém šuplíku. Než se tak stalo, dala jsem dílko přečíst několika blízkým a ti mě dokopali poslat to i anonymním čtenářům a nakonec i oslovit nakladatele. Vzhledem k žánru jsem velký výběr neměla. Ale potkalo mě obrovské štěstí - chvilku po rozeslání e-mailu mi telefonoval nakladatel a milovník hororů v jedné osobě, pan Karel Petřík z Netopejru, s nabídkou spolupráce. Jako autorku s nulovou zkušeností mě trpělivě vedl krok za krokem bez jakéhokoli stresu. Spolupráce s ním je naprosto pohodová.
Každé Vánoce knižní trh přetéká novými tituly. Proč by si čtenář měl vybrat zrovna „Nepohřbené“?
Knihu bych doporučila všem, kterým chybí ponurá atmosféra starých upírských hororů, a mají rádi záhady. Ale rozhodně těm, kteří jsou zvědaví, jak by v hororových situacích reagoval obyčejný smrtelník. Příběh je plný zvratů a naturalistických popisů - sama jsem jednou utekla hrobníkovi z lopaty, takže mnohé jsou reálné. Ve stručnosti: vhodné čtení pro mrazivé zimní noci.
Chceš ve psaní hororů pokračovat nebo hodláš přesedlat na jiný literární směr?
Mám rozepsaný thriller, kde nebudou nadpřirozené jevy, ale nebude tam o moc méně krve a rozhodně více sexu. V podstatě půjde o totéž, oč šlo v „Nepohřbených“ – o lidská rozhodnutí a následky jejich činů. V tomto trendu budu pokračovat i dále, i když se přiznám, že ke strašidlům se velmi brzy vrátím. Většina mých námětů se zkrátka rodí za poslechu hodně tvrdé hudby…
- Přidat komentář
- 16221x přečteno
Komentáře
Rozhovor pěkný. Hele a zima
Rozhovor pěkný. Hele a zima se blíží a noc je temná a plná hrůz :). Jsem zvědavá, co z Tebe vypadne o letošní zimě :).
And winter is coming....
And winter is coming....
Takže letošní zima je nějaká
Takže letošní zima je nějaká žádná, takže plodím spíše nápady do mé nehorrorové věci. Živé hračky tedy určitě vyjdou ještě v tomto roce.
Hodně tvrdá muzika
a klidně i ta klidnější bývá dokonalu isnpirací nejen ke psaní. Šlo by porozradit pár konkrétních kapel? Třeba těch nejinspirovatelnějších ....
...Ano, oslovily mě i měkkčí
...Ano, oslovily mě i měkkčí kapely... ono se to má tak,... nikdy nevím, která sklatba mě osloví... Kapely, které mě oslovily nejvíce, jsou uvedeny přímo v knize. Připsala bych asi ještě Desire for Sorrow, Darkseed, EverEve, King Diamond a Alice Cooper. Nový díl píši "na" Type 0 Negative a 69 Eyes...
Přidat komentář