RECENZE: Hanina Veselá, Studená krev

Na začátek si dovolím malý návrat do minulosti, konkrétně do roku 2008. Tenkrát se mi dostali do ruky desátí (poslední) Drakobijci, v nichž se na druhém místě umístila Hanina Veselá se svou povídkou Santa Loena. Dneska už si bohužel nepamatuji, o čem text byl, rozhodně mám ale v paměti velmi dobře uchováno, že se mi vůbec nelíbil a nechápal jsem, jak se povídka mohla vůbec dostat do sborníku. A po téhle zkušenosti jsem nikterak nepociťoval touhu vyhledávat autorčiny další práce.

No a pak vyšla v loňském roce ta prokletá kniha. Ano, jednalo se samozřejmě o Magnolii a démona, k níž udělal obálku Roman Kýbus a mě napadlo, že bych ji mohl zkusit přečíst. Menší roli v tom hraje i fakt, že dneska se na rozdíl od tehdejší doby, s Haninou znám a trpím menší obsesí číst věci svých přátel, abych se s nimi měl na baru vůbec o čem bavit. Samosebou knihu Magnolii a démon stále přečtenou nemám, ale věřte mi, že po příběhu Studená krev už se k ní určitě dostanu a texty Haniny Veselé budu teď vyhledávat pravidelně.

Ale dost vzpomínání a slibování, raději si povězme něco o samotné novele, kvůli které ostatně tuhle recenzi čtete.

Ve Studené krvi se Hanina Veselá vrací zpátky k Magnolii, která jí evidentně jako hrdinka sedla a na textu je to dost vidět. Magnu, jak si ráda nechává říkat, bych charakterizoval jako holku do nepohody. Je krásná, má pořádně prořízlou pusu, ale když na to přijde, umí dát člověku anebo démonovi pořádně po tlamě. Navíc je nekromantka a psionička. Což jsou vlastnosti, které se jí při jejím povolání hodí. Coby žoldnéřka putuje po světě (Asterionu) a za peníze vyřizuje nejrůznější zakázky. A ano, často při nich jde o život.

Třeba teď. Najali ji, aby vytáhla ze srabu syna jistého druida. A nebude to vůbec jednoduché, protože ho musí vyfouknout ze dvora dračího lorda a pána nad Jižním hvozdem Drika Oranžového. Podaří se jí to překvapivě rychle. Ovšem Drik není z těch, co by si nechávali jen tak ukrást svou hračku a rozpoutá na ně hon.

Celá novela, rozdělená na několik částí, tak vlastně nevypovídá o ničem jiném, než o útěku dvou štvanců a jejich snaze uniknout. A překvapivě to nevadí, protože je to skutečně dobré. Tedy za předpokladu, že právě nehledáte vysokou literaturu.

Hanině Veselé se podařilo napsat parádní oddechovku, kterou přelouskáte buď za jedno odpoledne (pokud jste hodně líní) anebo za hodinu, jako se to podařilo mně. Každopádně věřím, že budete spokojeni. Příběh nikde nedrhne a příjemně sviští kupředu, hlavní hrdinku si zamilujete od první stránky. A hodně velkým plus jsou asterionské reálie a autorčiny dialogy. Ty jsou parádně napsané a chvílemi připomínají střelbu z rotačního kulometu. Pro někoho kdo miluje na textech hlavně dialogy neskutečná mlska.

A ještě jedno se mi na textu líbí. A sice to, že se Hanina Veselá vykašlala na možnost stvořit si mužského hrdinu (čtenář by v roli žoldnéře, dobrodruha čekal něco na způsob Conana) a místo toho přivedla na svět (snad po vzoru Petry Neomillnerové) tuhle sympatickou holku. Doufám, že se podobných hrdinek dočkáme v budoucnu ještě víc. Česká fantastika je rozhodně unese.

Zatím ale neváhejte a stahujte z Palmknih Studenou krev, která si vaši pozornost rozhodně zaslouží. A nebojte se, jelikož je k dispozici zdarma, riskujete maximálně ztrátu dvou hodin vašeho života.

PS: Studená krev je zároveň jednou ze čtyř novel, které naleznete v připravované knize Marellion (další tři napsali Zbyněk K. Holub, Radovan Kolbaba a Jan C. Galeta).

Studená krev
Veselá, Hanina
Nakladatel: Mytago
Formát: ebook
Počet stran: 100
Cena: Tato kniha je k dispozici zadarmo na Palmknihách