UKÁZKA: Deborah J. Rossová, Cena za mlčení (F&SF 2/2010)

Jednou z výhod magazínu F&SF je jeho žánrová rozmanitost, najdete tu náročnou fantasy pro fajnšmekry, povídky s jen lehkým náznakem fantastiky, ale i klasickou fantasy s draky a rytíři a stejně tak tradiční vesmírnou fantasy, třeba takovou jako je „Cena za mlčení“zkušené autorky Deborah J. Rossové. Posádka lodi Juno se zde vydává na cestu, aby objevila příčinu náhlého odmlčení vesmírné kolonie…

Když se na monitorech objevily počítačově zpracované a vylepšené snímky, Devlin zatajil dech. Čekal, že uvidí planetu, která se hodně podobá Teře, rozlehlé modré oceány a bílý ornament přes hnědé a tmavozelené obrysy kontinentů. Místo toho spatřil vířící hnědožluté mraky, které zakrývaly veškerý povrch. Celá planeta jakoby zářila, pulzovala atmosférickou turbulencí.

„Co se to tam dole sakra děje?“ vydechla Šizuko chraplavým, ohromeným hlasem. „Srážka s kometou? Systém Decemberu měl mimořádně bohatý Kuipierův pás.“

Kapitánský můstek na okamžik ztichl a pak Fidelio přikázal: „Rozmístěte sondy. Datovou zpětnou vazbu nastavte na maximální sběrnou rychlost.“

„Sondy připraveny,“ oznámila Verity. „Vypočítávají optimální dráhu letu. Tři, dva, jedna, start!“

Na Devlinově monitoru se objevil prodloužený kapkovitý obrys sond, chemických raket letících po zakřivené trajektorii k planetě. Zmenšily se na velikost špendlíkové hlavičky a pak zmizely.

Teď už nikdo nečekal, že se kolonie na planetě ozve. Uplynuly hodiny, zatímco se sondy řítily ke svému cíli. Každý se snažil neustále něco dělat, nemyslet na to, co je před nimi. Na kolonisty Decemberu.

Když ze sond začaly přicházet první údaje, Devlin chvatně zamířil na kapitánský můstek. Archaimbault March tam už byl, černě oděný stín s neklidnýma očima.

„Sondy proletěly nižšími vrstvami atmosféry,“ oznámila Verity.

„Už máme nějaké záběry?“ zeptal se Fidelio. „Radarové snímky?“

„Vydržte.“

Zrnité záběry zachycovaly blesky a prudký déšť. Sondy bičoval vítr a vymazával záběry z čoček pro snímání viditelného spektra.

„Přichází infračervený snímek povrchu.“ Rhea vychrlila proud technických údajů, kterým Devlin nerozuměl. „Oxid uhličitý s velkým množstvím uhlíkových částic a rozptýlené kyseliny sírové.“

„A teplota?“

Rhea zvedla hlavu; oříškové oči měla chladné. „Dvě stě padesát stupňů.“

Celsia, připomněl si Devlin. To je skoro pět set stupňů Fahrenheita. Nebylo to tolik, aby se roztavila skála, ale nic živého nemohlo přežít. Při téhle teplotě nemohla voda existovat v kapalném stavu, pouze ve vyšší vrstvě atmosféry. Déšť z těchto bouřek se měnil v páru a pak tryskal vzhůru v obrovských gejzírech, jen aby zkondenzoval v chladnějších výškách.

Devlin si vzpomněl na primitivní Terru, na umělecká ztvárnění založená na vědeckých spekulacích. Její věčné přítmí narušovaly bouře s blesky a planoucí rudá barva rozžhavené lávy, která se plazila po neustále se měnící krajině.

„Fidelio, to je fakt divné.“ Šizuko přepnula monitory s číselnými hodnotami na termografickou mapu. Středem kontinentu se táhla čára jasně rudých bodů.

„Souřadnice!“ nařídil Fidelio.

Termomapu překryla topografická síť.

Šizukiny prsty tančily po počítačové klávesnici. „Vypadá to, že je tu pět set nebo šest set vulkánů. Stejný počet je jich na druhém jižním kontinentu. A to jsou jen ty velké.“

„Jak je to možné?“ zeptala se Rhea nechápavě. „Na Teře a půl tuctu dalších planet existují podle našich záznamů možná tři čtyři sousedící sopky, které jsou aktivní. Nikdy celé horské pásmo. To nedává smysl. Každá nová erupce by postupně snížila celkový seizmický tlak...“

„Co by to bylo jiného?“ vyštěkla Verity. „Že by tam nějaký idiot umístil řadu obrovských náloží? I kdyby to kolonisti dokázali realizovat, nevzniklo by to, co vidíme pod sebou.“

„To by nedokázala vytvořit žádná zbraň, kterou má lidstvo k dispozici,“ prohlásil Fidelio a vrhl letmý pohled na bezpečnostního důstojníka. „Nemám pravdu?“

Devlin zvedl oči. Marchova tvář byla stejně neproniknutelná jako vždycky, ale zbledl jako stěna. Ten muž se možná kontroloval, možná ovládl každý výraz zděšení, ale zradilo ho jeho tělo. Ať už měl jakýkoli úkol, to, v co doufal, že na Decemberu najde – nebo se toho bál –, se teď nacházelo mimo jeho dosah, protože z planety se stalo doslova a do písmene peklo.

Devlin téměř hmatatelně cítil, že se na kapitánském můstku změnila atmosféra. Šizuko, které se v očích leskly neskrývané slzy, pohlédla z Verity na Fidelia. Kapitánovi se napjaly svaly na čelisti, sval zaťatý do čistých, půvabných linií kosti.

Devlinovi se v uších rozléhala slova: To by nedokázala vytvořit žádná zbraň, kterou má lidstvo k dispozici…

Proboha, co vlastně kolonisté na Decemberu, na planetě poseté ruinami cizí civilizace, objevili?

Fidelio téměř nelidsky chladným hlasem řekl: „Budeme předpokládat, že ať se dole děje cokoli, je to přirozeného původu.“

„Kolik lidí tady žilo?“ zeptal se Devlin ochraptěle, protože mu vyschlo v krku.

„Asi čtyři až pět tisíc,“ odpověděl Fidelio.

Šizuko si zakryla rukama obličej.

Devlin si představil pokroucená, scvrklá těla dětí, která se pečou v tomhle pekelném žáru, roztroušené skupinky těch, kteří přežili, a teď se choulí ve vzdálených koutech jeskyní, modlí se o pomoc, jež nikdy nepřijde, dusí se…

Anotace magazínu:

V krátkém příběhuVe všech těch zářících hvězdách od NANCY KRESSOVÉ navštíví Zemi zástupci rozvinuté mimozemské civilizace s nabídkou pomoci, o kterou však lidé příliš nestojí. Neobvyklý generační souboj na život a na smrt podstoupí MedařiCAROLYN IVES GILMANOVÉ. Posádka vesmírné lodi je vyslána k pozemské kolonii, která se přestala hlásit, aby tam zaplatila vysokou Cenu za mlčení v příběhu DEBORAH J. ROSSOVÉ. Nechvalně známá Quantrillova banda podnikne v alternativním světě americké občanské války vražedný výpad na nepřátelské Teritorium v novele BRADLEYHO DENTONA. Lidé žijí v koruně obrovského stromu... co se skrývá v hlubinách jeho Kořeniště, odhalí FREDERIC S. DURBIN. Oblíbený JEFFREY FORD se pod názvem Medový uzel představí v roli učitele tvůrčího psaní. Ztracený ráj od ALBERTA E. COWDREYHO navštíví plukovník Bezpečnostních sil Robert Rogers Kohn během svého prvního bojového nasazení. James Tiptree Jr. nám během návštěvy magického pobřeží mexické Quintany Roo vypoví legendu O mládenci, který doplul na věčnost. Na palubách vesmírných lodí se v povídce Nepříjemná záležitost začínající ALEXANDRY DUNCANOVÉ vyvinulo svébytné lidské společenství. Odvážný milostný příběh se špetkou magie zažije Lehkonohá Sue ze San Diega od Toma Reamyho. Už podle názvu nás ALEX IRVINE v Dračích zubech znovu zavede do světa draků a kouzel. A na závěr nám Terry Bisson ukáže, že ne každé soukromé očko musí být detektiv. Samozřejmostí je i kvalitní publicistika, tentokrát půjde mimo jiné i o recenze od osvědčené dvojice JIŘÍ POPIOLEK a BORIS HOKR. Na své si přijdou i příznivci nepřekonatelného FRANTIŠKA NOVOTNÉHO, jenž podnikne Poslední výpravu do Ryhopu. Spisovatel PAVEL RENČÍN poodkryje důvody, kvůli kterým se ocitlo Sto věží v ohrožení.

http://www.fandsf.cz/

Magazín Fantasy & Science Fiction 02/2010
nakladatel: Triton
320 stran; paperback; 125 x 200
269 kč
plánováno na 3. prosinec 2010