Rozhovor s Robertem Jacksonem Bennettem

Článek od: Jan Křeček - 20.06.2016

Jako první v České republice přinášíme rozhovor s Robertem Jacksonem Bennettem, autorem Města schodů (Host, 2015).

1) Jaký je váš vztah k České republice? Je nějaký?

Když jsem byl malý, vlastnil jsem tlustou knihu o Kafkovi, která obsahovala mnoho ilustrací Prahy. Nějak mi to prosáklo do mozku, ty perokresby starého města odlišné od všeho, co jsem znal. Byl jsem tím trochu posedlý – a později Kafkou. Řekl bych, že to kapku proniklo i do Bulikova.

©Josh Brewster Photography

2) Robert Jackson Bennett bylo pro české čtenáře zcela neznámé jméno. Až do roku 2015 a překladu Města schodů. Kniha se okamžitě dostala do výběru Cen Akademie fanasy, sci-fi a hororu, a i když nevyhrála, byl to výrazný úspěch. Jak složité je podle vás prosadit se na trhu v zemích, kde se nemluví anglicky? A popsal byste svůj styl psaní jako „americký“?

Budu upřímný: prodej zahraničních práv je aspekt procesu publikace knihy, kterou vůbec neznám nejen já, ale ani většina dalších autorů, které znám. Existují američtí spisovatelé, kteří jsou jakž takž známí tady, ale ve východní Evropě jde o naprosté hvězdy. A pak jsou další, kteří se v zahraničí jen těžce prosazují. Myslím, že celá tahle věc je pro nás celkově trochu záhadná.

Mám podezření, že rozdíl dělá agent, který se stará o prodej zahraničních práv. Berte to jako turistického průvodce: bez dobrého se nikam nedostanete. Mám podezření, že ten můj je dobrý.

Většina mých románů před Městem schodů byla těsně spjata s americkou mytologií. Město schodů je spojeno se tématy, které v Americe začínají převládat, ale jsou také čím dál více světová – témata nativismu1, zpátečnická nostalgie, propustné hranice a odpor ke změnám. Myslím, že jsem napsal tu knihu částečně v reakci na to, co se děje v Americe, a částečně v reakci na to, co se děje po celém světě.

3) Jak šla spolupráce s překladatelem Milanem Pohlem? Konzultovali jste hodně? Nebo vůbec? Jak se vám pracuje s překladateli obecně?

Šlo to velmi dobře. Překládání je pro mě zábavné, neboť pokládá lingvistické a konceptuální otázky, které jsem nikdy předtím neřešil. Abych uvedl příklad: otázka na to, jestli je cena v románu pojmenovaná po osobnosti, nebo po místě – a zjištění, že jsem o tom vůbec nepřemýšlel.

4) V interview pro SF Signal jste zmínil, že mezi vaše oblíbené literární světy patří Jonathan Strange a pan Norrell Susanny Clarkové, Pratchettova Zeměplocha a Crowleyho Malý, velký. To jsou všechno fantastické světy. Máte nějaké oblíbené autory a světy mimo fantastiku?

Určitě. Svět Johna Le Carrého plný ošuntělých, melancholických špehů je nesmírně atraktivní v jistém fatalistickém smyslu, stejně tak Chandlerovo oslnivé, zkorumpované Los Angeles. A Year on the Killing Streets Davida Simona2 není beletrie, ale svět, který v textu zachytil, není přesto o nic méně vtahující.

5) Proč by si měl čtenář (ne pouze český) přečíst Město schodů?

Myslím, že žijeme v zajímavém období globalizace, kdy jsou tradiční národní doktríny zpochybňovány. Občané se víc učí o světě za hranicemi a udiveně se ptají – proč je moje země taková, jaká je? Město schodů je, myslím, něco na způsob zkoumání tohoto fenoménu, v němž se lidé ptají, jestli je historie, tak jak je jim předkládána, rekonstruovanou fabulací, která je zmanipulovaná, aby prezentovala minulost způsobem, který posílí současnost. A taky jsou tam výbuchy.

6) Kterou ze svých knih byste nejraději viděl přeloženou do češtiny, kdybyste si musel jednu vybrat? Proč?

The Troupe. Je to taková milá knížečka.

7) Mohl byste stručně představit své další romány českému publiku?

Jistě!

Mr. Shivers: Muž opustí život v malém městečku a vydá se během nejhoršího období velké hospodářské krize na železnici, aby našel vandráka, který zabil jeho dceru – a který může a nemusí být více než člověk.

The Company Man: Tajemná technologie, korporátní špionáž, povstání a vražda, to vše se setká ve velkoměstě v alternativním světě zasazeném na severozápad USA během roku 1919.

The Troupe: Malý kluk se vydá za kabaretní skupinou na americkém Středozápadě v roce 1905, protože věří, že jeden z herců je jeho otec. Brzy zjistí, že není jediný, kdo kabaretníky následuje: tajemný muž v šedém obleku vypadá, že komedianstvo také ostře stíhá. A klučina si brzy domyslí, že umělci dělají něco víc než jen hraní.

American Elsewhere: Žena zjistí, že její otec zemřel a ona zdědila dům. Ten je ale vyznačen ve městě, které nelze najít na žádné mapě. Po troše vyšetřování se ukáže, že město skutečně existuje, ale zdá se, že bylo původně vytvořeno jako vládní laboratoř v 50. letech – a mnozí z místních nejsou pouze podivně tajnůstkářští, ale také podezřele nestárnoucí.

8) Existuje otázka, kterou jste vždycky chtěl odpovědět, ale nikdo se nikdy nezeptal?

Zrovna teď je to: „Chtěl byste už jít domů?“ Odpověď je: „Ano, určitě.“

 

1Pokud si, stejně jako překladatel, nejste jisti, co je to ten „nativismus“, vězte, že se nejedná o proud v psychologii, nýbrž o politické smýšlení, v jehož rámci jsou upřednostňováni domorodci (respektive na daném území dříve usazení) před přistěhovalci. V USA je to velké téma s dlouhou historií. Už Benjaminu Franklinovi se nelíbili přistěhovalí Němci. Později bylo uzákoněno, že byl akt získání občanství prodloužen na 14 let. Údajně aby tak byla oslabena role radikálních imigrantů z Francie a Irska. Pak ve volbách vyhrál Jefferson, který měl přistěhovalce rád, a byl klid. Nepřipomíná vám to současnou situaci? Mimochodem, jmenuje se to „nativismus“ podle „Native Americans“, tedy původní obyvatel Ameriky, indiánů. Ale těch se to vlastně nikdy netýkalo... Tolik Wikipedie.

2V češtině nevyšlo. Autor strávil rok s detektivy z Baltimore a napsal o tom knihu.

 

Rozhovor přinášíme pro anglicky mluvící i v originále:

 

1) What is your relationship to the Czech Republic? Is there any?

When I was a kid I got ahold of a massive book on Kafka that featured many illustrations of Prague. It sort of soaked into my brain, these inky drawings of this old city, which was very different from anything I'd ever known. I got a bit obsessed with it, and later Kafka, and I think that might have bled into Bulikov, a little.

2) Robert Jackson Bennett was a name completely unknown for Czech readers. Until 2015 and the translation of The City of Stairs. Immediately, it was shortlisted at Czech Academy of Science Fiction, Fantasy and Horror Awards 2016, and although it did not win, it was a big success. How difficult do you find it to break into a market in non-English speaking countries? And would you describe your writing as "American"?

I'll be honest: foreign rights sales is a facet of publication that is a complete unknown to me, and to most authors I know. There are some American writers I know who are somewhat well known here, but are absolute rock stars in Eastern Europe. Then there are others who make very little headway at all abroad. I think the whole thing is a bit mysterious to us, on the whole.

I suspect that the real difference is the agent handling your foreign rights sales. Think of it as a travel guide: without a good one, you get nowhere. I suspect I have a good one.

Most of my novels previous to City of Stairs were very concerned with American mythology. City of Stairs is concerned with issues that are becoming predominant in America, but are also increasingly global - issues of nativisim, reactionary nostalgia, porous borders, and a resistance to change. I think I wrote the book partially in reaction to what's happening in America, and partially in reaction to what's happening across the world.

3) How did the cooperation with your Czech translator Milan Pohl go? Did you consult a lot? Or not at all? How do you work with translators generally?

It went quite well! Translation is fun for me, because it poses linguistic and conceptual questions that I'd never considered before. For example, getting asked if an award in the novel is named after a person, or a place - and realizing I'd never thought about it.

4) In an interview for SF Signal you mentioned your favourite literary worlds are Susanna Clarke's Jonathan Strange and Mr. Norrell, Pratchett's Discworld series, and Crowley's Little, Big. They are all worlds of fantastic. Do you have any favourite writers and "worlds" in non-fantastic fiction, too?

Absolutely. John le Carre's world of seedy, melancholy spies is tremendously attractive in a sort of fatalistic way, as is Chandler's glamorous, corrupt LA. David Simon's A Year on the Killing Streets is non-fiction, but the world he captures through is writing is no less involving despite this.

5) Why should a reader (not only a Czech one) read The City of Stairs?

I think we're at an interesting period in globalization when conventional, national doctrines are getting challenged. Citizens are learning more about the world abroad, and are increasingly wondering - why is my country the way it is? City of Stairs is, I think, something of an exploration of that phenomenon, where people wonder if the history being presented to them is a reconstructed fabrication, rigged to present the past in a way to sustain the present. Also, there are explosions.

6) Which of your books would you be happy to see translated into Czech, if you had to choose one? Why?

The Troupe. I just think it's a lovely little book.

7) Could you briefly introduce your other novels to the Czech audience?

Sure!

Mr. Shivers: A man abandons his life in his small town to ride the rails during the height of the Great Depression, seeking the vagrant that killed his daughter - who might or might not be more than human.

The Company Man: Mysterious technology, corporate espionage, labor revolt, and murder all collide in an alternate-universe metropolis, set in the Pacific Northwest during 1919.

The Troupe: A young boy follows after a vaudeville group in the American Midwest in 1905, believing one of the performers to be his father. He soon realizes he's not the only one following the vaudevillians: mysterious men in gray suits seem to be pursuing the performers closely as well, and the boy soon begins to suspect the vaudevillians are doing something more than just performing.

American Elsewhere: A woman learns her father has died and she's inherited a house, but the house is located in a town that can't be found on any map. After some investigation, she finds the town does indeed exist, but it appears to have been originally created for a government laboratory in the 1950s - and many of the residents are not only strangely secretive, but seem queerly unaged.

8) Is there any question you had always wanted to be asked about and nobody has ever asked you?

Right now, it's, "Would you like to go home now?" and the answer is, "Yes, certainly."

Komentáře

Díky za skvělý rozhovor! :-) Mohu-li doplnit svoji perspektivu (vzhledem k jedné z položených otázek), spolupráce na knize probíhala naprosto hladce. Město schodů má úžasně komplexní, barvitě vylíčený a uvěřitelný svět, což téměř nevyhnutelně znamená, že některé postavy či skutečnosti jsou zmíněny pouze letmo - a to zase vedlo k potřebě konzultovat tyto skutečnosti s autorem (např. pohlaví postav nebo zmíněné ocenění, u něhož nebylo jasné, zda je pojmenované podle člověka, nebo místa). Bylo to potřeba i proto, že ve stejném světě se odehrává i druhý, nedávno vydaný román City of Blades a autor momentálně chystá třetí a zřejmě závěrečný román City of Miracles. Každopádně, Robert mi na všechny otázky vstřícně a trpělivě odpovídal, spolupráci si nemůžu vynachválit. :-)

Děkujeme, těší nás, že si rozhovoru všímají i lidé, o kterých část rozhovoru je...:) Rozhovor je nezkrácený a neupravovaný, takže jak vidno, i Robert Jackson Bennett si spolupráci pochvaluje. A když Vás tu máme - jak to vypadá s vydáním City of Blades? Chystá se? Můžete prozradit něco bližšího?

City of Blades se také připravuje. :-) Vyjít by mělo v prvním čtvrtletí 2017, pravděpodobně pod názvem Město mečů. O něco drsnější a temnější příběh, v každém případě stejně dobrý jako první kniha.

Přidat komentář