Trnový císař završuje Lawrencovu trilogii Roztříštěná říše. Jedná se o dark fantasy, která kulisami připomíná rytířský středověk. Liší se však řadou odkazů na naši současnost i minulost, což je dáno tím, že vše se odehrává po jaderné katastrofě, která postihla Zemi.
První ročník ankety Kniha roku Sardenu můžeme slavnostně uzavřít. A vyhlásit. Výsledky najdete v článku. Zítra k tomu přibudou i odpovědi jednotlivých respondentů.
Volstov a Ke-Han spolu vedou už víc než sto let válku. Volstov však má jednu obrovskou výhodu – dračí sbor, nesourodou bandu mladých mužů, kteří nikam jinam nezapadnou, ale kteří se zalíbili drakům.
Jedno je jisté: po přečtení druhého dílu budete potřebovat zvýšit dávku a budete opravdu rádi, až se vám do rukou dostane díl třetí, který by měl ve vázané podobě vyjít na podzim. Pokud tedy, samozřejmě, bude mít ještě o kom vyprávět…
Než rozečtete Hru o trůny, vězte dvojí: za prvé, přes to, jak je obecně žánrově zařazována, to vlastně žádná fantasy není. A za druhé, jakmile začnete, nedokážete přestat, dokud nebudete o několik tisíc stran dál a nezjistíte, že musíte čekat, než Martin dopíše další díl. (Přesně tak, Píseň ledu a ohně není dokončená. Zlé jazyky tvrdí, že ani nikdy dokončená nebude. Ale ani to vás neodradí. Věřte mi.)
Skôr než sa rozpíšem o dôvodoch, prečo sa tento obdivuhodný úspech podarilo dosiahnuť práve americkému spisovateľovi Georgeovi R. R. Martinovi (takže je to jasné – stačí mať dve stredné mená začínajúce na „R“ a prepisujete dejiny žánru!), sa pokúsim v krátkosti predstaviť dej prvého románu z cyklu „Pieseň ľadu a ohňa“ pod názvom „Hra o tróny“.