RECENZE: Terry Pratchett, Nevídaní akademikové (Úžasná Zěmeplocha)

NEVÍDANÍ AKADEMIKOVÉ

aneb musí být míč kulatý, skřet hloupý a orangutan chlupatý? OOK!

Pojďme si zahrát hru. A nebude to fotbal. Zkuste si představit, že jste začínající recenzent jednoho nejmenovaného sci-fi deníku. Máte to? K té představě si doplňte, že jste zároveň bezvýhradný obdivovatel cyklu Zeměplocha. Vidíte to v barvách? Dobře! A teď si k tomu doplňte, že jste dostali možnost napsat recenzi na poslední díl této úžasné série. No nezní to báječně?

Vždyť cyklus Zeměplochy je slavný po celém světě, prodávají se ho miliony výtisků v desítkách jazykových mutací na minimálně 4 světových kontinentech. U nás je pak tato série známá i díky skvělému překladu Jana Kantůrka, který je miláčkem národa (alespoň toho SF národa) a VIP star hvězdného nebe českého showbusinessu (dobře, tady jsem se nechal trosku unést…).

Prostě recenzentův sen!

A teď do té skládačky (stále držte představu pevně před sebou!) doplňte fakt, že ta knížka se příliš nepovedla, nepřináší nic nového, neumí udržet konzistentní dějovou linii a celkově je tak trošku o ničem…

Už vám to do sebe zapadlo? Jestli jste do teď tu hru hráli pozorně, museli jste logicky dospět pouze k jedinému možnému závěru. A ten zní:

A SAKRA! A SAKRA! A SAKRA!

Ale nebojte se, z každé polízanice se dá dostat a my si dnes společně ukážeme, jak na to! Tady přikládám návod:

1. Je-li kniha nudná, je potřeba hodně citovat, vkládat ukázky a anotace
2. Je-li nudná kniha od známého autora, máte z půlky vyhráno - vložte nějaké informace o něm; zajímavosti, drby, prostě vytvořte „medailonek“
3. Je-li kniha vyloženě špatná, nebojte se vyřádit na pořádné kritice, tím zaplníte spoustu místa
4. Bod 3 neplatí, pokud je to špatná kniha od dobrého / známého / oblíbeného autora - tam se řídíme pravidlem novým, viz bod 5
5. Je-li kniha špatná a od známého autora, je potřeba kritiku dávkovat velmi opatrně, hezky ji zaobalit a celou ji prezentovat spíš jen jako mírně odlišný odstín bezbřehé chvály (nikdy totiž nevíte, kdy v noci za rohem potkáte naštvaného lidoopa)
6. Poslední tip - pokud jste recenzi přes všechny dobře míněné rady nezvládli a stále nevyznívá ve váš prospěch (rozuměj = ve prospěch vašeho (ne)ubanánování), dožeňte body smírným závěrem, plným laskavého odpuštění a vyhlídkou k světlým zítřkům. To vždycky zabere (alespoň doufám)!

Dost bylo teorie. Pojďme si ukázat, jak tento postup funguje v praxi.

BOD 1 - ANOTACE (všechno jede podle plánu)

Do prastarého města Ankh-Morporku dorazil fotbal! Ne ten starodávný, plný hrubého okopávání a odstrkování, ale ten nový, rychlý, kde jsou brankové tyče vyznačeny špičatými klobouky, a s míčem, který udělá „bummpin!“ a vyskočí, když s ním udeříte o zem. Teď musí mágové Neviditelné univerzity zvítězit ve fotbalovém utkání bez použití magie, takže jsou odhodláni vyzkoušet cokoliv. Na fotbalu je totiž jedna věc - jedna důležitá věc, totiž ta, že fotbal obvykle není jen o fotbale.

BOD 2 - MEDAILONEK (aneb troška informací z Wikipedie nikoho nezabije)

Terry Pratchett se narodil v Beaconsfieldu v anglickém hrabství Buckingham. Jeho prvním vydaným dílem byla krátká povídka The Hades Business (Kšeft v Hádesu), uveřejněná v jeho školním časopise když mu bylo 13 a poté znovu v časopise Science Fantasy, za což obdržel 14 liber.

V roce 1980 se Pratchett stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti Central Electricity Generating Board, kde v jeho působnosti bylo několik jaderných elektráren. Později vtipkoval o tom, že předvedl svůj smysl pro dokonalé načasování, protože změna zaměstnání následovala brzy po jaderné katastrofě v Three Mile Island v Pennsylvanii v USA. Práci pro CEGB opustil v roce 1987, kdy začal vydělávat víc peněz příležitostným psaním. To mu umožnilo zvýšit tempo a v současné době většinou napíše dvě knihy ročně. Ke konci roku 2007 bylo Pratchettovi diagnostikováno onemocnění Alzheimerovou chorobou.

1. ledna 2009 jej Alžběta II. jmenovala rytířem, díky čemuž může Pratchett používat titul sir. V roce 2009 Pratchett oznámil, že hodlá podstoupit eutanazii předtím, než nemoc doroste do kritického stádia.

BOD 3 - VELMI OPATRNÁ KRITIKA (nebojte, zas tak opatrná nebude)

V 37. románu z cyklu Zeměplocha, Nevídaní akademikové, se vracíme do prostředí notoricky známého Ankh-Morporku (vítej doma věrný čtenáři!) a v pravdě jediné, co se opravdu o tomto světě dozvíte nového, je zákulisí a peripetie fungování noční kuchyně Neviditelné Univerzity.

Naopak nových postav je nečekaně* mnoho. Ne všechny vám však přirostou k srdci tak snadno, jak tomu bývá u knih z této série zvykem. Na některé dokonce ihned po přečtení knihy (rádi) zapomenete. Z opačného soudku pak působí ústřední postava pana Sráže, vedoucí noční kuchyně Gustýny a (ne)trpaslíka  Pepého, který se sice objeví až v druhé polovině románu, ale s o to více kvitovanou čtenářskou razancí.

* Pozn. autora: Až možná nepříjemně mnoho. Trvá vám o něco déle se do knihy dostat a v postavách se zorientovat. Je v tom dost hokej... eee… fotbal...

Ve všech literárních světech Terryho Pretchetta mě vždy uchvacovaly propracované sociální systémy. Způsob jakým přemýšlí o věcech, o tom jak fungují a proč tak fungují**. O tom, co je hybatelem změn v uvažování lidí, co otáčí soukolí zavedených společenských paradigmat. Toto celé navíc prezentované neskutečně zábavnou formou. Jenže všeho moc škodí, a přestože na pozadí hlavního tématu autor rozehrává slibné politické etudy, které se postupem času stávají velmi příjemným zpestřením knihy a u některých dialogů a myšlenkových pochodů lorda Vetinariho přímo padáte smíchy z postele, tak si stále víc a víc uvědomujete, že toto celé jste už někde četli. A ne jednou. Pratchett v tomto případě bohužel vykrádá sám sebe a užívání již mnohokrát osvědčených schémat se jeví touto optikou jako poněkud provařená taktika. Kam se poděl ten autorský zápal, ten výbuch slunce, jehož jsme byli svědky třeba v „Nadělat prachy“ nebo „Zasl(r)ané poště“?

Ústřední motiv nového románu je zakopán v kouzlu zvaném fotbal a vše co s ním souvisí. Bohužel oproti výše zmíněným, v Nevídaných akademicích nezáří jako nova, ale spíš jen tak poblikává a skomírá. Jako by si autor sám nebyl úplně jistý, jak přesně chce toto téma uchopit. Tato nerozhodnost se prolíná celou knihou a těžiště děje se tak přelévá hned na jednu, hned na druhou stranu. Chybí tomu nonšalance, na kterou jsme u Pratchetta zvyklí a považujeme ji u tohoto cyklu de facto za standard (možná si nás pan Pratchett příliš rozmazlil :-)).

** Pozn. autora: Tato fascinace provází Terryho Pratchetta již od počátku a promítá se i do vedlejších postav, jen vzpomeňte na Zatraceného hlupce Johnsona či geniálního vynálezce Leonarda da Quirm.

Jistě mi dáte za pravdu, že autorské a překladatelské poznámky jsou kořením celé Zeměplochy a bez nich by to prostě nebylo ono. V Nevídaných akademicích se jich dočkáte požehnaně, a kdo bude číst pozorně, objeví mezi nimi i zajímavý recept na masový koláč (na jehož upečení se sám chystám, ale zatím jsem stále nesebral dost odvahy :-)).

Rozhodně i drtivá většina dialogů a hlášek působí úžasně „vyšperkovaně“ a i kdyby nic jiného, tak jen toto vás zaručeně u knihy udrží a garantuje skvělou zábavu po celou dobu čtení.

Drobnou výtku na závěr bych měl pak na adresu editorskou - v knize je poměrně dost překlepů, což u Talpressu nebývá zvykem.

BOD 4 - ZÁVĚR (plný světlých zítřků, jak jinak!)

Přese všechno, co je uvedeno výše, je to stále Pratchett, a to znamená především garanci zábavy. Tuny zábavy! Moře zábavy!!! No však mi rozumíte… Ve srovnání s ostatními publikacemi se i Nevídaní akademikové stale drží vysoko nad běžným literárním (fantasy) průměrem. Jen jaksi v rámci za ta léta vysoko posazené laťky se mohou jevit, dovolím si familiérně říct "naši akademici", již lehce unaveně a omšele.

Zároveň si dokážu představit, že tento román může byt i dobrý vánoční dárek pro někoho, kdo se Zeměplochou teprve začíná. V takovém případe určitá „ohranost“ nebude na škodu, respektive nebude čtenářem vůbec zavnímána.

HODNOCENÍ: 70 %.

Nevídaní akademikové - Úžasná Zeměplocha /Unseen Academicals/
Pratchett, Terry
Nakladatel: Talpress
Překlad: Jan Kantůrek
Obálka: Paul Kidby
Redakce: Eliška Pospíšilová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 592
Rozměr: 110 x 175
Provedení­: paperback
Cena: 299 Kč