H. P. Lovecraft

Stará vydání Lovecrafta zmizela jako pára nad hrncem někdy na začátku devadesátek a ta nová ještě nebyla na světě. Snad proto mě tento autor úplně minul a s tím i obecný přehled o zahraničním horroru. O autorech, trendech a hlavně knihách. Když pak přišly sebrané spisy a Hory šílenství byl jsem ohromen. Obrazotvorností, jazykem, mýty, prostě vším. No, a pak přiletěla Černá křídla Cthulhu...

Kosmická hrůza, chtoničtí bohové, zlovolné kulty... lovecraftovský horor přitahuje pozornost čtenářů a spisovatelů i mnoho let po sepsání jednotlivých příběhů mistra žánru. Nakladatelství Laser-books pro českého čtenáře připravilo vydání sbírky povídek inspirovaných dílem H. P. Lovecrafta sestavený současným největším znalcem díla tohoto klasika S. T. Joshim. Přečtěte si ukázku na Sardenu.

Vadilo vám, že je tato recenze rozdělená na dva díly? Možná to budete vyčítat i třetímu dílu Lovecraftových spisů „Volání Cthulhu“. Ten je totiž na dva svazky rozdělený přibližně uprostřed jedné z nejlepších Lovecrafotových novel, zvané Případ Charlese Dextera Warda.

Fantasy čtenáři mají Tolkiena, scifisti zase Verna. Lovecraft by měl být povinnou čítankovou četbou pro děsumilovnou část lidské populace.

Nakladatelství Albatros si v červnu připravilo bohatý výběr titulů, které potěší srdce dětí. Nicméně se nezapomnělo ani na dospělé, kteří si na své přijdou v nakladatelství Plus. Do nabídky se nám vloudila slibně vypadající teoretická publikace o detektivkách, čemuž jsme nedokázali odolat.

Početné rodiny schoulené u krbů, z nichž se ozývalo praskání, snažně vstřebávaly teplo. Strach obcházel městečko celý týden. Nikdo se však po bláznivém činu jednoho z mladíků neodvážil vyjít ven a zkontrolovat dům od domu. Ještě teď každému zní v uších onen nadpozemský pisklavý křik, který nepocházel od žádného žijícího tvora. Prastaří se vrátili!

...a když pohlédnete na její stránky, otevře se vám brána do Lovecraftova pochmurného univerza. Legenda žánru hororu v pěti povídkách a jedné novele maluje obraz světa v prvních desetiletích minulého století - světa vyvedeného v deštivých a chladných barvách podzimu, světa tolik podobného tomu skutečnému a přece jiného. Stíny jsou delší a hlubší, nad mokřady se vznáší lepkavá mlha a slunce ani v pravé poledne nemá sílu hřát. Lesy Nové Anglie se v autorově podání mění v temné hvozdy, kde se prohnilé kulty potajmu klaní předvěkým modlám, zdegenerovaní obyvatelé zapadlých vesnic skrývají svá makabrózní tajemství a kdesi za hranicí naší příčetnosti čekají chtonické božstva na den, kdy se opět probudí a povstanou. Takovou krajinu, již by ocenil v básni Edgar Allan Poe, líčí autor roztřesenými tahy štětce.

Učiňme nyní po vzoru největšího českého lyžaře, scifisty (když na vědeckém semináři konaném zhruba před pěti lety na Festivalu fantazie v Chotěboři bylo poukazováno na nepopiratelnou skutečnost, že sci-fi není nic jiného než zkratka pro Soubor Cimrmanovy fikce) a filosofa Járy Cimrmana v souladu s jeho teorií externismu slavný „krok stranou“, a řekněme si pár slov o něčem, co sice stojí trochu mimo hlavní proud počátků Zlatého věku, nicméně i o tom je na místě se, byť okrajově, zmínit.