Fanoušci Stephena Kinga si již pravděpodobně zvykli na fakt, že dávno opustil pole "čistého" hororu a rozšířil svoji tvorbu o všechny možné další prvky, kromě jiného například psychologie, fantasy nebo sci-fi. Srdce v Atlantidě se řadí do té škatulky nehororových knih (ačkoliv prvky hororu zde určitě najdeme) a povídky v nich obsažené jsou spíše psychologického ražení.
První ročník ankety Kniha roku Sardenu můžeme slavnostně uzavřít. A vyhlásit. Výsledky najdete v článku. Zítra k tomu přibudou i odpovědi jednotlivých respondentů.
Lunapark, kratší novela z pera mistra hororu, kterou Vám v této recenzi představíme. Je to nečekané a překvapivé, je to jiné… a je to dobré. Velmi dobré.
Které dítě by nechtělo žít na skutečně šťastném místě, kde je každý večer Štědrý a kde Vánoce nikdy nekončí? Takovým místem je Vánoční říše, ale na běžných mapách ji nenajdete. Dostat se do ní lze pouze starým rolls-roycem, za jehož volantem sedí Charles Talent Manx Třetí. A pečlivě si vybírá, které z dětí s sebou na cestu bez návratu vezme.
Vzpomínáte si na hotel Overlook s Osvícení? Na malého osvíceného Dannyho, jeho otce alkoholika i všechny běsy, které se ve zdech hotelu po celá staletí ukrývaly? A chtěli byste vědět, jak to bylo s malým Dannym, který z děsivého hotelu unikl se svou matkou jen o vlásek, dál? Pak je kniha Doktor spánek přesně pro vás.
King, jehož hrdina-učitel učí literaturu a hodně o ní ví, ba sám ji dokonce píše, hned několikrát připomíná Charlese Dickense a ano, asi touží být označen i za Dickense dneška. Dobrá, toužit může. V takové Zelené míli toužil asi i právem. Tady bohužel jako moderní Dickens selhal.
Stěžejní myšlenka tohoto díla se lidem honí hlavou asi už nějakou dobu. Kdybyste mohli cestovat v čase a zabránit atentátu na Johna F. Kennedyho, udělali byste to?
"REM je zkratka pro rapid eye movement – rychlé pohyby oka – a výrazy „REM spánek“ a „snová fáze spánku“ jsou veřejností obecně chápány jako synonyma; nikdo ale přesně neví, jakou vlastně má pohyb očí spícího člověka souvislost se sny, které se mu v tu chvíli zdají. Je velmi nepravděpodobné, že by pohyb očí svědčil o nějakém „sledování“ nebo „stopování“ děje snu, protože vědci zaznamenali intenzivní pohyby očí i u pokusných subjektů, které později své sny popsaly jako poměrně statické; zdálo se jim například o nějakém rozhovoru…"