RECENZE: Honza Vojtíšek a kolektiv, Sešívance

Frankensteinovo monstrum pospojované z deseti, pardon, z dvaceti částí. Z toho dvou ženských, zbytku mužských. Jednotlivé kousky pochází z Čech, Slovenska i Polska. Dokážete si představit větší underground? Všechny díly dohromady nesou stěžejní kus doktora Frankesteina; i když nosí občanské jméno Honza Vojtíšek, nevěřte zdání, já bych s ním do výtahu sama nevlezla!

Sešívance jsou na českém knižním trhu jedinečným exemplářem a mezi ostatními knihami vyniknou stejně jako tarantule na narozeninovém dortu. Obálka Dávida Marcina je laděná do komiksu (však také na konci sbírky jeden Marcinův komiks najdete), nakladatelství Golden dog nám moc nepoví – leda byste znali knihy Martina Štefka, který je tu rovněž zastoupený – jména autorů jsou známá spíš jen fandům hororů. To je v pořádku. Sešívance jsou sbírkou moderního hororu. Nenajdete tu dark fantasy, gotickou povídku ani, s výjimkou jednoho upíra, klišé devatenáctého století. Všechny hrůzy řádí v naší době, v české nebo v polské „kotlině“.

Zajímavostí je, že povídky byly psány ve spoluautorství dvou osob a v jednom případě dokonce tří! Jedním z autorů je Honza Vojtíšek, který si k sobě pokaždé někoho přizval. Díky kontaktům, které jako šéfredaktor hororového e-časopisu Howard získal, se mu podařilo oslovit i pár Poláků, jejichž díla jsou u nás zatím relativně neznámá. Ze známějších autorů nelze opomenout Svatopluka Doseděla, Kristinu Haidingerovou nebo démona ze Slovenska, Marka. E. Pochu. Na jednotlivých povídkách téměř nepoznáte, že vznikaly touto, v našich podmínkách ne příliš obvyklou, formou a proces dokončování často trval dlouhé měsíce, ne-li roky.

Autoři volili přirozené prostředí: vesnický rybník za jedné letní noci, starobylý dům, který zbyl po iluzionistovi s podivnými choutkami, sídliště s poštou a užvaněnými sousedkami…    Projdeme si byt plný gremlinů za úplné tmy, zjistíme, že obcování s opačným pohlavím na hřbitově není úplně nejšťastnější nápad a že koupě pohřebáku na místo dodávky ušetří peníze, ne však nervy.

Vyzdvihnout lze povídku Mrtví klauni nepijí, jejímž spoluautorem je Ivan Kučera. Někdo by sice mohl namítat neoriginalitu námětu, ale povídka je čtivá, má svou osobitou atmosféru a vše funguje tak, jak má. Klauni by zkrátka pít neměli, tečka. Dalším zdařilým kouskem je V pokoji, na níž se s Honzou Vojtíškem spolupodílelo duo Boček-Zubík. Atmosféra tajemného vynálezu kouzelníka Schneidera nám připomene Tajemný hrad v Karpatech. Po dočtení O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček (spoluautor Lukazs Radecki) budete mít pocit něčeho nepříjemného, co neskončilo. Nedotažená pointa, metla antologií, se nevyhnula ani Sešívancům. Ačkoli o žádné z povídek nelze říci, že by byla šitá horkou jehlou, tu a tam chybí pár stehů či látky, anebo nůžky střihly ukvapeně. Povídka Nezhasínej, originální námětem a čtivá zpracováním – při pádu letadla jsem cítila skutečnou hrůzu – budiž příkladem toho, kdy nebyl využit celý potenciál hlavní myšlenky.

I přes drobné vady na kráse tu stojí sbírka, která se vymyká průměru, jak zpracováním, tak obsahem. Při její konzumaci ucítíte, když ne přímo ledový dotyk hrůzy, tak alespoň lehké mrazení v zádech. Máte-li rádi horory, ale dosud jste se zdráhali okusit děs z pera českých autorů, máte jedinečnou příležitost.          

Honza Vojtíšek a kol. autorů, Sešívance

Nakladatelství: Golden Dog
Obálka: Dávid Marcin
Rok vydání: 2018
Počet stran: 274
Cena: 250 Kč