V předchozí části rozhovoru se žádný Jan Poláček neobjevil. Tentokrát to napravíme: podstata otázek zůstala stejná, byly pouze uzpůsobeny situaci (názvy děl a podobně). Už na první pohled je jasné, že Fuks se rozepisoval výrazně více. Zajímavé je také objevovat paralely mezi tím, co píše Jan Poláček v knize Příběh spalovače mrtvol o Fuksově vedení rozhovorů, a tím, jak Ladislav Fuks skutečně odpovídá.
„Minul večer, minula noc a přišlo ráno. Pokoj byl šedý, a nebylo to jen nocí vadnoucí za oknem do zadního traktu. V Praze-Bubenči nebývají noci nikdy zcela temné.“ Šedo, neurčito, mlhavo. Tak začíná Příběh spalovače mrtvol Jana Poláčka.