Recenze

Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má svůj důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou!

Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…

Jsou knihy, které stojí za to si připomenout i po letech a prostřednictím recenze k nim přitáhnout nové čtenáře, kteří o takových kouscích možná nemají ani tušení.

Ve čtvrtém století před Kristem přišli do Afghánistánu válka a Alexandr. Měl ústa plná sjednocení světa, ale šlo mu o nerosty. V devatenáctém století přišli do Afghánistánu válka a šejtanovi psi. Měli ústa plná civilizovanosti, ale šlo jim o nerosty. V osmdesátých letech dvacátého století přišli do Afghánistánu válka a šuraví. Taky měli v ústech lásku a v očích drahokamy. V roce 2010… Krucinál, kdy naposledy do Afghánistánu válka nepřišla?

Tuhle naprosto netradiční a opravdu originální recenzi na jeden z nových gamebooků od nakladatelství Mytago byste si rozhodně neměli nechat ujít. A to ani v případě, že vás gamebooky vůbec nezajímají. A víte co? Možná tím spíš byste si ji měli přečíst, protože je klidně možné, že přijdete na to, že číst gamebooky je parádní věc, která by vás mohla bavit.

Mnohí by chceli poznať budúcnosť, chodia za vešticami alebo sa spoliehajú na sny. Iní by sa radi vrátili v čase späť a zmenili minulosť. Čas je skrátka fascinujúci, neuchopiteľný a neustále v pohybe. Čo by sme dali za to, aby sme sa ním dokázali pohybovať hore dole bez obmedzenia? Mohli si skočiť na dvor kráľa Artuša, či si odbehli kúpiť nejakú technickú vymoženosť z roku 2320... Bolo by to super, no napadlo vás,  čo všetko by sa našim cestovaním v čase mohlo zmeniť?

Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?

Stává se nám to běžně. Sedneme si do hospody, nastoupíme do tramvaje, zařadíme se v supermarketu do fronty na nákup, a než si stačíme uvědomit, že ty dvě babičky či dědouškové rozebírají naši generaci, začíná peklo. Napřed se konverzace točí kolem počítačových her, to by ještě šlo, ale pak se výhybka přehodí na sociální sítě a posléze smartfouny, na to, jak do nich dneska mladí pořád zírají a ničí si mozky internetama, aniž by vlastně dělali něco užitečného. Zničehonic je všude kolem hromada expertů, kteří rozumějí všemu a v zásadě nerozumějí ničemu.

Voyager: Kruh se uzavírá je vata. Je to čistě výplňový text, který má zaplnit prázdná místa v trilogii Volání osudu a vysvětlit, co dělala nejmodernější loď hvězdné flotily, když se lámal chleba. A ano, polovina je o skoro bezvýznamné šarvátce, do které jsou zapojené dva klingonské kulty a B'Elanna Torres. Tolik k tomu, že číst tuhle knihu samostatně nebo s ní dokonce začínat čtení Star Treku velice nedoporučuju.