Komiks

Představte si recenzenta, kritického až na půdu, který zírá na jakoukoliv knihu znechuceným pohledem ještě dříve, než ji otevře, a sotva se prokouše první kapitolou, už k ní má veletucet připomínek. Považte, že i osobu tak zlomyslnou čas od času uchvátí nějaký ten svazek natolik, že zaleze na měsíc do své sluje a láme si hlavu, co by onomu dílu proboha vytknul. Ano, jednou z takových knih jsou i Tři stíny.

S výkřikem „Aargh!“ se v knihkupectvích objevilo další číslo stejnojmenného komiksového sborníku. Sborníku, který si zasluhuje pozornost všech čtenářů, kteří od obrázků s bublinami očekávají něco víc než Myšpulína s Fifinkou. Desáté číslo se opět vyvedlo a každý si v něm najde to svoje. A pozor, prodává se ve dvou verzích, které se liší pouze obálkou. To aby měl čtenář při nákupu nějaké to dilema, víme?

„Incal je komiksové opus magnum, které v sobě pojí prvky sci-fi galaktického dobrodružství se zkoumáním obskurních koutů lidské duše a představivosti. Je to sonda do současnosti a nadčasovosti, kosmická detektivka, autonomní svět se svojí poezií. Je to příběh plný snových, neuvěřitelných krajin, titánský opus, opravdová opera bohů,“ říká publicista Tomáš Komárek.

Zoner Press nám přináší hororovou mangu od Suou Kózuki. Autorka v závěru Labyrintu přiznává půvabnou kreslenou formou, že tento soubor je její prvotinou, na kterou by asi neměla odvahu, nebýt podpory lidí kolem ní. V kontextu japonské tvorby nebude Labyrint patrně nic extra, u nás je stále příjemným přínosem k chudinkému portfoliu mangy jako takové, hororové obzvlášť.

Daredevil patří za velkou louží k nejslavnějším superhrdinům a pravému rodinnému stříbru komiksové stáje Marvel a stejně jako většina jeho kolegů, i on se zrodil díky nespoutané fantazii  scénáristy Stana Leeho. Nevystřeluje sice sítě jako Spider-Man, ani nemá super brnění jako Iron Man. Zato má abnormálně vyvinuté smysly, kromě zraku,...

Kdo by je neznal, ta podivná modrá individua žijící v souladu s přírodou uprostřed hlubokého lesa (teď nemyslím Navi), kde neustále něco kutí, hrají si, ale hlavně šmoulují. Jejich otcem je Pierre Culliford (Peyo) a jejich matkou je, jak už to u spousty dobrých věcí bývá, náhoda. Přeřeknutí při žádosti o podání slánky vytvořilo slovo šmoula, a tak se zrodili hrdinové několika dětských generací...

Tým superhrdinů Ultimates už ve svých předchozích příbězích čelil mnohému: Hulkovi, který se vymkl kontrole, emzákům, toužícím po ovládnutí naší planety a v neposlední řadě zrádci ve vlastních řadách. Jenže to není nic proti tomu, co je čeká teď.