REPORTÁŽ: Fénixcon 2011

Na letošní Fénixcon jsem dorazil až v sobotu dopoledne, protože žurnalisté paří zásadně bez přestávky, a to by mohlo mít po dvou dnech fatální následky. Události pátečního večera mi tedy zůstávají zahaleny mlhou tajemství, nicméně existují určité indicie: Do hotelu Slovan jsem dorazil těsně před jedenáctou hodinou. Všude mrtvo, jen pár nejstatečnějších duší s krhavýma očima usrkává v hotelové restauraci kávu. O půl hodiny později už se ale pomalu probírá i zbytek osazenstva. Nastává conové ráno.

Sotva jsem se stihl pozdravit s přáteli, kamarády a známými a obtěžovat mistra Červenáka o věnování do prvních dvou dílů Dobrodružství kapitána Báthoryho, vypukl i pro mě program, a totiž křtem dílu třetího. Jaké bylo mé (neskonale příjemné) překvapení, když si mě pan spisovatel vybral – jako zástupce těch, které v knize pod nápadnými pseudonymy brutálně zamordoval – za kmotra. Po přečtení ukázky, v níž se kapitán udatně potýká s pekelnou chorvatskou pálenkou, bylo podobnou (dobrou, silnou a ke snídani vhodnou rakijí) pokřtěno a já tímto drahé čtenáře prosím – ne, žádám - aby knihu hromadně kupovali, nebo mi jako kmotrovi zůstane na krku.

Se všemi těmi skvělými lidmi, které člověk dlouho neviděl, anebo které musí poznat, je na takovém conu těžké dostat se vůbec na nějakou přednášku, ale podařilo se. Leonard Medek se ujal tématu Geneze dobrodružné literatury a vzal to pěkně od podlahy, totiž od pravěku. Hlavní poučení přednášky znělo, že geneze dobrodružné literatury je vlastně genezí literatury, ba vyprávění příběhů, obecně. A poslyšte, sci-fi je o dost starší žánr, než jsem si myslel. O pěkných pár staletí.

Posléze se nás několik vytratilo na vánoční trhy. Nesouvisejí sice s conem, ale věřte mi, když už se takhle v prosinci dostanete do Brna, nechcete si je nechat ujít.

Vrátil jsem se akorát včas na přednášku předních dam česko-slovenského fandomu, Jany Jůzlové a Lívie Hlavačkové, o mučení (z historického a medicínského hlediska). Zvláště Líviiny barvité popisy a ilustrace se setkaly s velkým ohlasem a nejeden posluchač v sále byl jistě nesmírně rád, že žijeme v o něco osvícenějších časech a místech než zmiňovaní nešťastníci. Osobně mě hodně zaujal i historický výklad. A třeba zjištění, že zášť, kterou jsem dosud choval k inkvizici právě kvůli mučení, byla docela přehnaná, protože zrovna církevní mučení mělo ještě poměrně lidumilná pravidla… Abych nezapomněl, i tato přednáška měla své hlavní poučení, a to, že Jana Jůzlová má slabost pro rozpálená pírka. Poznamenejte si.

Následně se sálu zmocnila banda podezřelých spisovatelů, vedená (jak jinak) Tomášem Němcem a Jiřím Pavlovským. O projektu Kladivo na čaroděje jste jistě ve dnech před Fénixconem něco zaslechli, pánové s ním v tradici nejlepšího PR zaspamovali (nejen) celý Facebook. Očekávání byla proto veliká, atmosféra napjatá. A o co tedy jde? Kladivo na čaroděje se stane vedle Marka Stona a JFK třetí českou SFFH knižní řadou. A protože by se pánové neradi opakovali a lezli jiným do zelí, půjde o řadu okultních detektivek (a příbuzných žánrů). Odehrávat se bude v současnosti, v Čechách a na Slovensku (prozatím?) a hlavním (kolektivním) hrdinou je čtveřice paranormálních detektivů (nejspíš), jejichž jména jsou stále zahalena tajemstvím. Byla přečtena ukázka z prvního dílu Jiřího Pavlovského a musím říct, že se na něj opravdu dost těším. A veřejně pochválit profesionální přednes slečny, která se čtení ujala. Tento díl vyjde jako příloha dubnové Pevnosti (a najdete ho také samostatně ve svých knihkupectvích), což určitě doporučuji zapsat si do kalendáře.

Připozdilo se a kdosi kdesi cosi vyhrál (na vyhlášení několika literárních soutěží, například již tradičně O nejlepší fantasy, které proběhlo po představení Kladiva). Jsem si jistý, že čtenáři Sardenu se k přesným výsledkům v dohledné době dostanou. Tento reportér byl odvát do víru noci, na večeři u stolu, z jehož obsazení dostal jeden kamarád – fanoušek málem infarkt; k další vlně povídání; na taneční řádění s ďábelským (Martinem) Darionem (Antonínem) a krásnou Lívií; do pozdně nočního sálu, ve kterém se našlo něco pití, něco hudby a spousta zábavy; a nakonec do židlového kroužku před dávno zamčenou restaurací, kde ti nejvytrvalejší čekali už od večeře na snídani. V 6:13 odjížděl první ranní vlak směrem zpátky do reality, a i když mě odvezl, letošního Fénixconu budu mít plnou hlavu ještě dlouho.

Dámy a pánové, bylo to skvělé, úžasné a famózní. Díky a na shledanou příště.

Veškeré fotografie jsou převzaty z FB alba Jardy Houdka, které naleznete zde. Autory fotografií jsou nejčastěji Jarda Houdek a Anna Bosíková.