REPORTÁŽ: Jiří Kulhánek - Vyhlídka na věčnost

Článek od: Martin Toman - 08.11.2011

Ať již jste nebo nejste skalními fanoušky Jiřího Kulhánka, je prostě neodiskutovatelný fakt, že každá jeho nová kniha pořádně rozvlní vody našeho literárního „SF rybníčku“ a nejinak to je i s jeho posledním románem Vyhlídka na věčnost. Pro ty z vás, pro které je každá Kulhánkova kniha navíc „povinnost“,  jsme si dovolili na Sardenu připravit tuto malou ochutnávku v podobě redaktorské reportáže. Věříme, že vás pobaví a naláká k přečtení nejen recenze, ale i knihy samotné a strávíte s ní rovněž nějakou tu bezesnou noc…

  • Neděle 7. 11. 2011 13:30: Konečně mám splněné všechny povinnosti, doma uklizeno, pes vyvenčený a nakrmený, už mi nic nemůže zabránit vzít si do ruky TU knihu…
  • Hmm, klasický formát, paperback, nic extra, na druhou stranu líbí se mi obálka, je taková jednoduchá s jasným sdělením, prostě tady si nikdo na nic nehraje – font i ilustrace moc pěkné, (Polk! Ukápla mi první slina, ještě že mám velké balení papírových ubrousků, bude se hodit!)
  • První očichání, první kapitola - tak moment, tady něco nehraje – nerozumím, nechápu, no snad se to spraví, jdu si nalít griotku
  • Griotka pomohla, cítím se líp a vrhám se do druhé kapitoly – ta první byla taková trošku divná, jakoby mimo, druhá už je rozhodně lepší, kostrbatost v textu ale stále úplně nevymizela – holt asi od Stroncia těch 5 let pauzy se někde podepíše. Začátky jdou vždy ztuha. Newa, podlijeme to - zahučela ve mně druhá griotka
  • Píšu si první poznámky pro recenzi – Je nebo není to samostatný svět? Je Mluvčí jediný nebo jich je víc? Mám se víc soustředit na fenomén Distribuované banky nebo je to jen vycpávka?
  • Mračím se a píšu si další poznámky – Proč se Fiona chová tak nelogicky, před chvílí jí umřela máma a ona si v klidu usne? Pero škrábe do papíru, sklenice s griotkou je opět suchá...
  • 16:00, první pauza – nádech, výdech, protáhnutí ztuhlých zad. Povinná pauza na malou, něco do žaludku (bylo to teplé, bylo toho hodně, víc si nevybavuju)
  • Griotku si beru s sebou do postele - proč pořád chodit k láhvi, když může láhev k Mohamedovi
  • Přemýšlím a váhám. Čte se to dobře, kostrbatost je definitivně pryč, ale mám neodbytný pocit, že něco není úplně v pořádku. Škrábu další poznámky zamindrákovaného Hnidopicha – Proč Slíďák toliko připomíná tank z Left for Dead? Proč mi druhá kapitola tak moc připomněla takové filmy jako je Texaský masakr motorovou pilou či Hory mají oči. Ne že bych Mistra Kulhánka z něčeho podezíral, chraň bůh – jen mi došlo, že tato tematika je prostě a jednoduše za posledních 10 let tak „provařená“, že napsat něco fakt originálního už musí být holt fuška… mrzuté… :(
  • Asi moc piju - začínají se mi motat charaktery, Konrádová sem, Konrádová tam
  • O 30 stránek dál – Houby! Jirka to ustál a přechytračil mě, už mi to dává smysl - tím pádem asi piju málo!
  • Griotka na ex!
  • Oh shit! Noční klub je zpět a já mám definitivně jasno – dnes se nevyspím, na té bandě jsem prostě a jednoduše závislý!
  • Griotka na ex - repete!
  • Začínám být v rauši, i tak ten Hnidopich ve mně stále ještě neumřel a i přes návaly euforie píše své hnusné poznámky typu: „Mluvčí si nevšiml, že ho sleduje? A jak to, že měla u sebe elektronický odemykač zámků, když nemohla vědět, že ho bude potřebovat?“
  • Zmlkni! Okřikl jsem Hnidopicha v sobě... Na chvilku to pomohlo…
  • Uf, jednotky „SS“ na scéně – Why? Nemohu se zbavit dalšího deja-vú – prostě Return to Caste Wolfenstain jak vyšitý, asi už jsem fakt deformovaný…
  • 18:30 - Láhev griotky podezřele hluboce žbluňká
  • Skoro třetina knihy padla a já vlastně pořád nevím kdo je pan Mluvčí – o co JK jde? Chce mě fakt umučit zvědavostí? Bože, ať to má domyšlený, ať to dává smysl, nic jiného si nepřeju!
  • Hnidopich si udělal poslední hnusnou poznámku: „Co to bylo s tím lovem na Usámu? To bylo fakt trapné a mistra JK nehodné.“
  • Když jsem si toto po Hnidopichovi přečetl, zaživa jsem ho upálil! Naštěstí už vím jak na to, manuál držím přece přímo v ruce…
  • Teď už mi žádné komplikace nebudou bránit se do toho pořádně zakousnout, hmm, zakousnout, tak nějak divně si prohlížím manželčinu tepající tepnu na krku…
  • Po cca 180 stránkách se kniha definitivně rozjela do maximálních otáček!
  • Pláču štěstím a dojetím nad tím, jak moc se u té knihy bavím. Proč to jen muselo trvat tak dlouho ptám se sám sebe – nikdo neodpovídá, jak jinak…
  • Šup tam ještě jednoho panáčka, ať těm dole není smutno
  • Někdo mi v nestřeženém okamžiku napsal na papír tuto poznámku: „Font písma se občas nečekaně změní, proč? Proč ty kapitoly začínají v tak divné okamžiky, vůbec to nesedí k tempu textu!“
  • Nechápu kdo to tam načmáral, písmo nepoznávám, Hnidopich je přece dálo mrtvý nebo…? Pach upáleného masa z pod postele mě v mé domněnce jen utvrdil
  • Nebaví mě Pes (pozor, neplést s Pééés!). Naopak - líbí se mi Pán Červů, líbí se mi práce s „kruhy“, proč mi to jen tak připomíná Danteho? Aha, už vím… Hmm…
  • Taky už rozumím, proč Fiona tak rychle usnula, když ji před tím brutálně zabili matku, i toto dává smysl, paráda, klobouk dolů!
  • Bože! Kulhánek cituje Foxe Muldera, svět se definitivě zbláznil a mně to vůbec nevadí!
  • 21:00 skrytá narážka na Cestu krve, prý je to špatná kniha, pche – Jirko, vyzývám tě, přijď mi to říct do očí, že je to špatná kniha! Do očí plných červů…
  • Kdy už ti autoři konečně pochopí, že o kvalitě díla rozhodují zejména čtenáři samotní a v případě Cesty krve byl ten verdikt nad slunce jasnější! Pche… Je to Bible! Krvavá Bible! A Bible je přece cesta… takže v tomto případě krvavá cesta… hm, asi fakt trošku zbrzdím s tím chlastem
  • Nesnáším Danteho, Štěpána Kopřivu a ID Soft – vždyť jen mistr má právo psát o pekle!
  • Opět mi někdo napsal na papír cizím písmem drobnou poznámku: „Omluvit se Štěpánovi Kopřivovi a ještě jednou mu pochválit Asfalt, bylo to fakt prima čtení!“
  • Jsem z těch poznámek lehce nervózní, ale odvahu podívat se pod postel jsem nenašel. Okno odvětrává hnilobný puch na max, ale nestačí to…
  • 24:00 – griotka definitivně padla
  • Na papíru se mi objevují další a další poznámky, ostentativně je ignoruju. Vždyť proč by nemohl říkat Lucifer „kruci“? Hnidopich je prostě a jednoduše ubožák!
  • Nééé, Taťána Míková už nééé!!! A zrovna když mi došel chlast…. Wuáá.. trpím… fakt trpím… Toto bolelo!
  • Ten flashback uprostřed měl přesně 120 stran - to je snad na zápis do Guinnesovky!
  • 01:20 Finišuju, už na to skoro nevidím, ale prostě nedá se jinak, Vyhlídka na věčnost dnes padne!
  • Bože, všechno to dává smysl, všechno to vysvětlil, zapadá to do sebe, děkuji! Opět pláču dojetím!
  • V posledních 100 stránkách mi došla jedna věc, přes všechnu tu bolest, agónii, akci a brutalitu je to vlastně romantická (soft-porno!) četba. Erotické pasáže jdou Kulhánkovi samy, ten chlap měl psát růžovou knihovnu! To je prostě výborný! Wuááá!
  • Našel jsem poslední poznámku na spodku papíru, která rozhodně není moje: „Ví Jiří Kulhánek, že ne všechny ženy jsou neskutečně krásné playmate s dlouhýma nohama?“
  • To mě fakt dostalo, vytáhl jsem špičáky do plné bojové pohotovosti a šel si to s Hnidopichem pod tu postel vyřídit ještě jednou. Po krutém a hlasitém zápase nás oba manželka vyhodila z ložnice
  • 02:30 – zavírám knihu. Už nepláču, došly mi slzy a po pravdě – očima plnýma husté krve se pláče prostě těžko…

Vyhlídka na věčnost
Kulhánek, Jiří

Nakladatel: Crew
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 544
Rozměr: 110 x 180
Provedení­: paperback
Cena: 389 Kč

Anotace:

Žijí mezi námi - známe je z televize, z rozhlasu i z novin - mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný!

Komentáře

Tahle reportáž mě dojala téměř jako čtení Vyhlídky na věčnost. Po přečtení posledních zbývajících 50ti stran sesmolím pro Sarden recenzi. Myslím, že bude podobně dojatá jako tato reportáž :-)

Na uvod musim poznamenat, ze od Kulhanka mam asi vsetko, co vyslo na papieri. Dokonca aj male zbierky poviedok z casov, ked sa este jeho fotka neumiestnovala na domace oltare.

Ak si budem vsimat len jeho romanov, udivuje ma, ze sam autor je tak nevrly k Vladcom strachu. Vraj je slaby. Pritom mne pripada, ze vsetky veci v tom romane funguju presne tak, ako maju. Na zaciatku definoval nejaky svet, postavy. Ich vlastnosti, silne stranky aj obmedzenia. A pocas celeho deja sa z pociatocnej definicie az tak moc neodchylil.

Nasledujuca Cesta krve si uz obcas vypomahala klasickym "Deus ex machina", ale stale to bolo v ramci normy a nijako mi to nevadilo.

Divoci a zli boli z tohoto pohladu horsi. Dej sice udernejsi, vymakanejsi, ale tak akosi tomu chybala ucelenost. Zaujimave postavy umieraju prilis rychlo a ked uz naozaj niet ako vybrdnut zo zlej situacie... BUM! Je to nieco uplne necakane, nejaka nova postava, nejaka doteraz utajovana vlastnost hlavneho hrdinu...

Nocni klub je z tohoto pohladu takym navratom do starych kolaji. Vacsina deja dodrziava urcite zakonitosti. Deus ex machina sa tam vyskytuje minimalne a dokonca v takej forme, akoby to vsetko bolo do zaciatku planovane.

Stroncium uz bolo na mna trochu moc. Prilis casto sa stavalo, ze namiesto nevyhnutelnej smrti hlavneho hrdinu prisiel nejaky "zazrak" a vsetko pokracovalo dalej.

Tesil som sa, ze Vyhlidka na vecnost bude taky navrat spat k forme Nocneho klubu. On to navrat bol. Ale z mojho pohladu divny. Prilis vela hrdinov Nocneho klubu tam zomrie a pritom si zahrali len stek. O.K. To by sa dalo brat, kedze hlavny hrdina nebol clenom klubu. Preto ma udivuje, ze sa az tak venoval jednej z nich a to sposobom, akoby zabudla na cely svoj predchadzajuci zivot a zrazu sa rozhodla spravat uplne inac. Ale aj to by som este odpustil. Co neodpustam je sposob, akym hlavny hrdina objavuje a ziskava svoje schopnosti. Sposobom, ako na zaver vsetko vyriesi. Chapem, ze autori greckych divadelnych hier s tym nemali problem, vtedajsi divak bozi zasah bral ako dennu rutinu, ale ja to moc nezeriem. Hrdinovia Koprivovho "Asfaltu" riesili podobny problem a myslim, ze az tolko pomoci zhora nepotrebovali. Vsetko bolo tak nejako uveritelnejsie (ak niekto veri na brzdove kotuce zo zubnej skloviny).

 

Skratka, som sklamany z Kulhankovho literarneho napredovania. Nepamatam si, ci som Vladcov strachu cital 100 alebo 200 krat. Nocni klub urcite 30 krat. Ale Stroncium a Vyhlidka na vecnost zostane v kniznici s nalepkou "1 krat stacilo".

Skoda.

bola podla mna najlepsia Kuhankova kniha

potom nasleduje Nocni klub

a ostatne az potom, Tie ostatne ale nemam uz chut citat znova na rozdiel vyssie uvedenych ....

 

A vyhlidka na vecnost?

autor privela prevzal z Devatej sfery a Asfaltu

skoda - citalo sa to dobre, ALE ...

Kazdej mame jiny vkus, a at si pan Kulhanek mysli co chce, moje hodnoceni je nasledujici: Cesta Krve: + MILUJU osamele hrdiny (deti se nepocitaji)! + MILUJU zabijacke superstroje! + NESNASIM mimozemstany! + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. + nejlepsi vec co sem kdy cetl. Cast na zacatku - jak jde do chaty po Damianovi, uvelebi se v kresle, cte si knizky, chlasta a je mu dobre - to je nejkrasnejsi vec na svete a dokaze me dostat i z nejhorsi deprese. - chybi zaver => 99%. Divoci a Zli: + MILUJU osamele hrdiny! + MILUJU hrdiny po kterych jde cely svet! + MILUJU rotacni kulomety! + NESNASIM Kelly Family :) + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. - nejvic "ulitla" kniha, zaver malinko vypada jako by to Kulhanka uz nebavilo a chtel to rychle dodelat.. => 90%. Vladci Strachu: + MILUJU osamele hrdiny! + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. + MILUJU tatrovky! - alchymiste pusobi moc pohadkove - tu neveru s majitelkou penzionu mu nikdy nezapomenu => 85%. Nocni Klub: + MILUJU osamele hrdiny! + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. + MILUJU hrdiny po kterych jde cely svet! + libi se mi reference na Cestu Krve a Vladce Strachu - "Mazlik" je odporna rozmazlena mrcha ktera vsechny kolem sikanuje, nicmene ji to vsichni schvaluji "protoze mela tezke detstvi". Neberu. Sikana je sikana, tezke detstvi mohli mit i vesnicti kanibalove. Sorry. Karolinka je svine. - vyvrazdeni nocniho klubu - zaver (zelene plameny, letani, demonoidni brneni..) uz je trochu moc a opet se mi zda ze Kulhanek uz nevedel jak, tak vsechno splacal rychle tak aby to bylo co nejdrive za nim => 75%. Stroncium: + MILUJU sci-fi :), a sem rad ze nemusim milovat svabiky :) + MILUJU osamele hrdiny! + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. + MILUJU hrdiny po kterych jde cely svet! + MILUJU ze veda a technika ve stronciu je sice zbesila, ale stale realistictejsi nez ve vetsine jinych sci-fi knih (kulhankoidnich i nekulhankoidnich) + prestoze to dost lidem vadi, me superschopnosti hlavniho hrdiny prijdou dobre oduvodnene a verim jim vice nez treba schopnostem Patejla v zaveru Divokych a Zlych - mam lehky pocit ze cast v Luxoru a cast v Majesty puvodne byly dve naprosto odlisne knihy.. => 90%. Vyhlidka na vecnost (cetl jsem zatim jen 1x..): + MILUJU osamele hrdiny! + MILUJU rytmus: Dostanu do drzky, vylecim se a vyzbrojim, opakovat. + MILUJU hrdiny po kterych jde cely svet! - nemam rad prilis "nabozenskych referenci" - buh, peklo, satan.. nejsem american, tohle me prijde spis smesne.. - vyvrazdeni nocniho klubu podruhe - "Mazlik" je odporna rozmazlena mrcha ktera vsechny kolem sikanuje, nicmene ji to vsichni schvaluji "protoze mela tezke detstvi". Neberu. Sikana je sikana, tezke detstvi mohli mit i vesnicti kanibalove. Sorry. Karolinka je svine. Navic hlavni hrdina na Karolinku neni nikdy zly. Ona je zla na nej. To co dela je regulerni sikana a muceni. - konverze Karolinky z lesby na heterosexualku (i kdyz jen oralne..) - to me prijde dost uboha snaha ji osukat.. skoro bych rekl ze pan Kulhanek nam Karolinku spisovatelsky znasilnil.. - stupen roztristenosti deje absolutne maximalni => 50%. Ale stejne se tesim na dalsiho Kulhanka!!

Mně se tahle recenze teda líbí!! Skoro lituju, že jsem si k četbě Griotku nenalila také (případně jiný alkohol) možná bych se do děje vžila o něco víc :-) Kdepak..."Tuhle bandu miluju".... klasika a ne kvůli upnutým koženým oblečkům, ale jednoznačně kvůli Tobiášovi a umění s mečem :-) Nic nemá takovou atmosféru jako Noční klub, levitující upíři, japonští mistři a Stín démona :-) Těším se na další knihu!!! Vyjde brzy???

Přidat komentář