SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Vyrůstal jsem v 90. letech. V televizi v neděli od osmi ráno běželo Studio Rosa, v úterý odpoledne dávali Vegu, ve čtvrtek Magion… Kdo si na to dnes vzpomene? Tehdy se ovšem formoval můj vkus v oblasti fantastiky. Kupodivu do toho dost zasáhla čínská kinematografie – živě si vybavuji nadšení z dnes již zapomenutých seriálů Opičí král (až mnohem později jsem si přečetl knižní předlohu; taky mě dost nadchla!) a Bratříčci z tykve (ČSFD tvrdí „Bratři z tykve“, ale já si to pamatuji jinak!).

Zásadní roli hrály i dva večerníčky. Schválně: jaký je váš nejoblíbenější? Mezi nejčastěji jmenované budou určitě patřit klasiky jako Krkonošské pohádky, Maxipes Fík, Rákosníček, Bob a Bobek, Pohádky z mechu a kapradí, Včelí medvídci, pro starší to budou třeba Pohádky ovčí babičky, mladší můžou horovat pro Vydrýska nebo Žížaláky. Všechno je to hezké, ale nechte si to.

První z mých oblíbených byl natočen už v roce 1989. Jmenoval se Poslední drak, namluvil ho Vlastimil Brodský a byl o dracích. Respektive o jednom, tom posledním, Ajaxovi. Jak už to tak bývá, jednoho krásného dne jej přijel vyzvat na souboj princ jménem Jiří. Jenomže místo nelítostné bitvy se ukázalo, že Ajax je vegetarián, že princ Jiří vůbec není tak krvelačný, jak to na začátku vypadalo, a že by se vlastně mohli kamarádit. To se ovšem znelíbí zlé čarodějnici Mračenici, takže Jiřího promění. V draka. A poslední drak už není poslední. Zcela legendární je pak kočka jménem Zlá palice, kterou baba Mračenice používá jako palantír za pomoci zaklínadla: „Zlá palice, Zlá palice, rozhlédni se převelice!“ Až když jsem ověřoval informace pro tento text, zjistil jsem, že existuje knižní předloha The Last of the Dragons (1947) od jakéhosi A. de Quinceyho (o jeho tajemnosti vypovídá i to, že se mi nepodařilo zjistit jeho křestní jméno). A máme i český překlad Jarmily Emmerové z roku 1962.

Druhý z mých oblíbených byl natočen o dva roky později. A tentokrát o jeho knižní předloze vím. Geralda Durrella můžete znát jako autora knih o zvířatech (za nejznámější považuji O mé rodině a jiné zvířeně), ale napsal takovou pohádkovou hříčku pro děti s názvem Mluvící balík. A je to opravdu o mluvícím balíku, který jednoho dne připluje k pláži, na níž si hrají děti. Balík mluví, protože obsahuje Papouše… a tak se děti dozvědí o říši jménem Mytologie a o tom, že je potřeba ji zachránit. Pokud vám je něco z toho povědomé, vězte, že v roce 2012 vznikla na motivy Mluvícího balíku opera Marka Ivanoviče Čarokraj (podíleli se na ní mj. bratři Formanové nebo Radek Malý) a že kdysi dávno vznikla i stejnojmenná textová adventura pro ZX Spectrum (kdo ze čtenářů tento počítač ještě pamatuje, ha?! Mimochodem, je to další objev při ověřování zdrojů pro tento text…). Mě ovšem okouzlil večerníček, který Durrellův námět zpracoval pod názvem Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky. Bylo tam všechno. Souboj dobra se zlem. Zrady a zvraty. Vývoj hrdinů. A samozřejmě Papouš, mluvící moudré knihy, zlí baziliškové, lasičky, čarotelata nebo kouzelná routa. Prostě takový Pán prstenů pro mladší.

Fascinují mě na tom dvě věci. Za prvé: ty večerníčky už dneska téměř nikdo nezná. Když je zmíním a živě popíšu, nejčastější reakce je „jo, to mi něco říká“. Pokud to dotyční kdysi viděli, jinak na mě koukají jako čarotele na novou bránu do Morie. Za druhé: oba večerníčky dávali jen jednou nebo dvakrát. Proč, ptám se, proč?!? Oba jsou epické, mají široký vyprávěcí oblouk, jsou napínavé (no… aspoň do té míry, do jaké může být večerníček napínavý), laskavé, vtipné a v neposlední řadě patří k tomu nejfantastičtějšímu, co ve světě večerníčků najdete. Když to srovnáte s výše jmenovanými Maxipsy Fíky a Boby a Bobky, u většiny je každá epizoda jiná, díly na sebe nenavazují, příběh je v nich omezen na těch cca 10 minut, tím pádem tam nenajdeme příliš důmyslnou zápletku, postavy se nemohou moc vyvíjet… a dobře, možná to není to, co od večerníčků chcete, ale když už na něčem vyrůstáte, není od věci, když dostanete ty správné epické základy.

Máte-li děti ve večerníčkovském věku, apelujte na Českou televizi, ať tyto poklady obnoví. Kvůli  textu, který právě čtete, jsem byl nucen zhlédnout pořad ČT Nejlepší Večerníček – a kromě toho, že mají chybu v názvu, je extrémně smutné, že v prvních 50 „nejlepších“ nenajdete ani Posledního draka, ani Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky…

Dvoudílný text Ivo Fencla o večerníčcích zde:
https://www.sarden.cz/2012-12-04-0005/film-fantasticke-vecernicky-12
https://www.sarden.cz/2012-12-11-0004/film-fantasticke-vecernicky-22