SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA
Článek od: Jan Křeček - 10.09.2022
Vyrůstal jsem v 90. letech. V televizi v neděli od osmi ráno běželo Studio Rosa, v úterý odpoledne dávali Vegu, ve čtvrtek Magion… Kdo si na to dnes vzpomene? Tehdy se ovšem formoval můj vkus v oblasti fantastiky. Kupodivu do toho dost zasáhla čínská kinematografie – živě si vybavuji nadšení z dnes již zapomenutých seriálů Opičí král (až mnohem později jsem si přečetl knižní předlohu; taky mě dost nadchla!) a Bratříčci z tykve (ČSFD tvrdí „Bratři z tykve“, ale já si to pamatuji jinak!).
Zásadní roli hrály i dva večerníčky. Schválně: jaký je váš nejoblíbenější? Mezi nejčastěji jmenované budou určitě patřit klasiky jako Krkonošské pohádky, Maxipes Fík, Rákosníček, Bob a Bobek, Pohádky z mechu a kapradí, Včelí medvídci, pro starší to budou třeba Pohádky ovčí babičky, mladší můžou horovat pro Vydrýska nebo Žížaláky. Všechno je to hezké, ale nechte si to.
První z mých oblíbených byl natočen už v roce 1989. Jmenoval se Poslední drak, namluvil ho Vlastimil Brodský a byl o dracích. Respektive o jednom, tom posledním, Ajaxovi. Jak už to tak bývá, jednoho krásného dne jej přijel vyzvat na souboj princ jménem Jiří. Jenomže místo nelítostné bitvy se ukázalo, že Ajax je vegetarián, že princ Jiří vůbec není tak krvelačný, jak to na začátku vypadalo, a že by se vlastně mohli kamarádit. To se ovšem znelíbí zlé čarodějnici Mračenici, takže Jiřího promění. V draka. A poslední drak už není poslední. Zcela legendární je pak kočka jménem Zlá palice, kterou baba Mračenice používá jako palantír za pomoci zaklínadla: „Zlá palice, Zlá palice, rozhlédni se převelice!“ Až když jsem ověřoval informace pro tento text, zjistil jsem, že existuje knižní předloha The Last of the Dragons (1947) od jakéhosi A. de Quinceyho (o jeho tajemnosti vypovídá i to, že se mi nepodařilo zjistit jeho křestní jméno). A máme i český překlad Jarmily Emmerové z roku 1962.
Druhý z mých oblíbených byl natočen o dva roky později. A tentokrát o jeho knižní předloze vím. Geralda Durrella můžete znát jako autora knih o zvířatech (za nejznámější považuji O mé rodině a jiné zvířeně), ale napsal takovou pohádkovou hříčku pro děti s názvem Mluvící balík. A je to opravdu o mluvícím balíku, který jednoho dne připluje k pláži, na níž si hrají děti. Balík mluví, protože obsahuje Papouše… a tak se děti dozvědí o říši jménem Mytologie a o tom, že je potřeba ji zachránit. Pokud vám je něco z toho povědomé, vězte, že v roce 2012 vznikla na motivy Mluvícího balíku opera Marka Ivanoviče Čarokraj (podíleli se na ní mj. bratři Formanové nebo Radek Malý) a že kdysi dávno vznikla i stejnojmenná textová adventura pro ZX Spectrum (kdo ze čtenářů tento počítač ještě pamatuje, ha?! Mimochodem, je to další objev při ověřování zdrojů pro tento text…). Mě ovšem okouzlil večerníček, který Durrellův námět zpracoval pod názvem Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky. Bylo tam všechno. Souboj dobra se zlem. Zrady a zvraty. Vývoj hrdinů. A samozřejmě Papouš, mluvící moudré knihy, zlí baziliškové, lasičky, čarotelata nebo kouzelná routa. Prostě takový Pán prstenů pro mladší.
Fascinují mě na tom dvě věci. Za prvé: ty večerníčky už dneska téměř nikdo nezná. Když je zmíním a živě popíšu, nejčastější reakce je „jo, to mi něco říká“. Pokud to dotyční kdysi viděli, jinak na mě koukají jako čarotele na novou bránu do Morie. Za druhé: oba večerníčky dávali jen jednou nebo dvakrát. Proč, ptám se, proč?!? Oba jsou epické, mají široký vyprávěcí oblouk, jsou napínavé (no… aspoň do té míry, do jaké může být večerníček napínavý), laskavé, vtipné a v neposlední řadě patří k tomu nejfantastičtějšímu, co ve světě večerníčků najdete. Když to srovnáte s výše jmenovanými Maxipsy Fíky a Boby a Bobky, u většiny je každá epizoda jiná, díly na sebe nenavazují, příběh je v nich omezen na těch cca 10 minut, tím pádem tam nenajdeme příliš důmyslnou zápletku, postavy se nemohou moc vyvíjet… a dobře, možná to není to, co od večerníčků chcete, ale když už na něčem vyrůstáte, není od věci, když dostanete ty správné epické základy.
Máte-li děti ve večerníčkovském věku, apelujte na Českou televizi, ať tyto poklady obnoví. Kvůli textu, který právě čtete, jsem byl nucen zhlédnout pořad ČT Nejlepší Večerníček – a kromě toho, že mají chybu v názvu, je extrémně smutné, že v prvních 50 „nejlepších“ nenajdete ani Posledního draka, ani Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky…
Dvoudílný text Ivo Fencla o večerníčcích zde:
https://www.sarden.cz/2012-12-04-0005/film-fantasticke-vecernicky-12
https://www.sarden.cz/2012-12-11-0004/film-fantasticke-vecernicky-22
- Přidat komentář
- 5186x přečteno
Komentáře
Fouré odpověděl/a v Trvalý odkaz
Jasně!
O obou těchhle večerníčcích jsem mluvil asi před měsícem s manželkou (bavili jsme se o tom, kdo byla nejlepší pohádková kočka, a když jsem řekl "Zlou palici", řekla mi, že o tomhle nikdy nelsyšela). Od té doby jsem se na tohle téma bavil se spostou lidí, ale nikdo si na "Ajaxe" ani na "Papouše" nevzpomínal - až jsem si říkal, jestli jsem si je opravdu nevymyslel. Takže jsem rád, že si na ně někdo kromě mne pamatuje...
Jinak mám pocit, že "Mluvící balík" šel někdy v devadesátých letech na Českém rozhlase jako četba na pokračování.
Tlustý zlý strý... odpověděl/a v Trvalý odkaz
Protože nějak od roku 1988
Protože nějak od roku 1988 bydlím bez televise, nepřekvapuje mne, že zrovna tyhle dva večerníčkové seriály neznám - byť, byly-li tak dobré, je zvláštní, že jsem o nich jakživ ani neslyšel. Nicméně to, že ty nejlepší věci bývají málokdy k vidění znova, platilo nejspíš vždycky...
Neb pro mou generaci, vyrůstající v první půlce sedmdesátek, byly k disposici stále opakovaní (a o nové díly doplňovaní) Rumcajs a Pohádky z mechu a kapradí, obojí ale aspoň dobré, a o trochu později další čtvrtkovina, bohůmžel již dosti nudná Víla Amálka (vodníci Rákosníček a Česílko, oba tuším taky od Čvrtka, už mne minuli, ti jsou příliš noví). Do toho z tuzemských už míň protáčené, ovšem skvělé Pohádky ovčí babičky, a vzásně k vidění naprosto dokonalí Štaflík a Špagetka (nevím, co s nimi soudruzi dohlížející na program měli za problém, ale já je zažil v dětství jednou a znovu se vinořili až v časech perestrojky) a podobnou nepřízní postižený Kluk z plakátu... No a k tomu občas něco zvenčí: Že se tenkrát už znova neobjevili Pes Filipes a spol., chápu; šlo o mix hanna-barberovských, tedy amerických, seriálů Pes Filipes, Méďa Béďa a Pišta a Fišta, a jak jednou vypršela zakoupená práva, nutně musel přijít šlus. Ale že se už víckrát nevynořil ze sbratřeného Polska pocházející Kozlík Matěj, a místo něj do zdejších dětí opakovaně tlačili nezáživného Bolka a Lolka...
Pravda, noc z toho, co jsem teď zmínil, taky nebylo epické, nýbrž episodní; ono pro pořad formátu Večerníčku rozkouskovaný příběh na pokračování moc vhodný není. Ale co takhle Malá čarodějnice? Přiznávám, přišla v době, kdy už jsem se místo Večerníčku věnoval jiným zábavám, a viděl jsem z ní snad jen jediný díl. Ale soudě podle knižní předlohy, měla by k těm vzácně epickým seriálům patřit taky...
Monika Slíva odpověděl/a v Trvalý odkaz
Štaflíka a Špagetku, stejně
Štaflíka a Špagetku, stejně jako Kluka z plakátu jsem milovala. Pokoušeli se pak na prvně jmenovaný navázat (viděla jsem to už se svými dětmi), ale stálo to za prd a podobné mi to přišlo s novými porevolučními sériemi Králíků z klobouku. Ty původní byly skvělé a bavily nás i jako dospěláky s našimi dětimi. Novým sériím prostě chyběly ty vtipné pointy.
Ačkoliv jsem holka, měla jsem ráda taky Pohádky o mašinkách, kouzelník Zababa byl nádherně démonická postava a hrozně mě pak zahřálo, že syn si ten večerníček zamilova úplně stejně. A taky to byl jeden z těch seriálů, které se nevysílaly moc často.
Tlustý zlý strý... odpověděl/a v Trvalý odkaz
Pohádky o mašinkách přišly
Pohádky o mašinkách přišly pro mne pozdě, to už jsem večery trávil spíš u piva naž u televise. Jeden díl (myslím, že víc ne) jsem přesto někdy v osmdesátkách viděl. A byl jsem hluboce zklamán. Protože jsem samozřejmě dávno znal tu původní knihu s Lhotákovými ilustracem, a ono večerníčkové provedení jsem tudíž bral za hlubokou degradaci... (Jak jsem někde četl, snad na ČSFD: Zababa, který vypadá jako tlustá verse Darka Šmída, prostě není Zababa.)
pH odpověděl/a v Trvalý odkaz
Mluvící balík rulez
Jsem generace nastupující na VŠ v polovině 80. let a přinejmenším v mém okolí byl Darrell velkým hitem a Mluvící balík dokonce kultem, zejména ve vydání s Bornovými ilustracemi. Z mého pohledu je to kniha magická, která má vše, co si i dospělý člověk může od pohádkové knihy přát. Dětem jsem ji opakovaně přečetl s velkým úspěchem (na rozdíl od Bulyčovovy Alenky/Alice, což mě trochu mrzelo) a operní verzi v Národním jsme si samozřejmě nenechali ujít. Ale že existoval večerníček jsem až do teď vůbec netušil, díky za info.
Přidat komentář