NEDĚLNÍK: Úhel pohledu

Nacházíme se v bezprecedentní situaci. Doslova den, kdy se zastavila Země. Jenže za to nemůže Klaatu, ale korona, a strach nepřichází z hor, ale prakticky odevšud. Zavírají se školy, školky, většina obchodů a kdo může pracuje z domova. Samozřejmě že obráběcí stoje si domů nevezmete, stejně tak výrobní linku. Ale spousta kancelářských profesí dnes sedá ke strojům v pruhovaných pyžamech se sakem ležérně přehozeným přes ramena tak, aby byli na poradě „jako v pracovním“. Vláda nám vystupuje prakticky každý den a zavádí nová a nová opatření. Částečně proto, že jsme neukáznění, a taky aby bylo vidět, že něco dělá. Máme tu „silného lídra“, který ví, jak na to. Máme tu stranický tisk. Postupně si zvykáme na takové věci jako větší pravomoci policie, zákaz vycházení, roušky přes obličej a dennodenní zpravodajství z fronty. Počty nakažených a mrtvých rostou exponenciálně a opatření jsou čím dál restriktivnější. Chválena je hlavně Čína za svůj „diktátorský“ přístup, který nese výsledky, a za „nezištnou“ pomoc, díky které si od ní můžeme rychle koupit ochranné pomůcky. Už jenom chybí speciální tábory pro nakažené.

Že občas přeháním? Že to ale něco připomíná? Samozřejmě. Jak jsme se již před dvěma týdny bavili s kolegou, tehdy ještě v práci: O tomhle přeci tak rádi čteme, tohle už v několika variantách známe. Je to trochu děsivé. Noříme se do světů, kde je něco jinak, a fandíme hrdinům, kteří většinou bojují proti systému nebo chorobě, případně využívají neštěstí ke změně. Ještě nikdy jsme to ale nezažívali na živo. Jak to vlastně vidí fanoušci sci-fi?

Třeba takový čtenář apokalyptických románů má jasno. Byl první, který si nakoupil, nebo už dávno nakoupeno měl. Ve sklepě suší několik balení filtrů do plynových masek a mne si ruce, že měl celou dobu pravdu a je připravený. Takový hardcore fanoušek apokalypsy ještě k tomu začal shromažďovat zbraně, protože kdo ví, jestli se ti mrtví třeba za týden nezvednou. Lidstvo to má každopádně spočítané a v představách už vidí nový svět. Jakousi druhou vrstvu, rozšířenou realitu, ve které je jeho dům opevněn železnými pláty, které má momentálně ve sklepě, a napůl sestrojená větrná elektrárna už se točí, protože úřady, které by ji povolily nebo zakázaly dávno neexistují. Říkejte mu stalker.

Naopak utopista vidí světlé zítřky. Vidí společnost, která přežila díky odříkání a nepromarnila čas daný karanténou, a během toho roku, ve kterém byla stará společnost paralyzována, přesedlala ta nová na online technologie. Školy se prakticky přenesly do online prostoru, díky tomu jsou žáci vzdělanější a samostatnější. Můžou si vybírat z tisíců učitelů, kteří učí pomocí platforem jako Youtube nebo Twitch, využívají Google Classroom, zkouší pomocí Hangoutu nebo Skypu – a to je jen začátek. Nové využití technologií starého věku. Většina profesí, které nepotřebují fyzicky pracovat, tvoří v online prostoru z domova, kavárny, lesa, odkudkoli. Fyzické úřady zanikly. Jsou z nich skladiště papírů z minulé éry. Lidé si díky tomu všemu nachází víc času na sebe. Společnost se díky epidemii ještě vic zaměřila na hygienu, čistotu ale i ekologii. Města se mění v oázy uklízené autonomními roboty, čerstvým vzduchem už neproudí smog, ale data a inovace, které se díky potlačení staré a akceleraci nové ekonomiky rychleji mění ve skutečnost.

Čtenář military sci-fi vidí jedno. Měl by si rychle hrabat noru, protože chaosu určitě někdo zneužije. Ochromené státy investující hlavně do zdraví a udržování zadrhávající se ekonomiky jsou ideálním terčem pro invazi. Válka o suroviny započne, stačí jen spouštěč. A epidemie celosvětového rozsahu je k tomuhle účelu naprosto vyhovující. Možná dopadnou i nějaké ty bomby, ale na to už je expert výše zmíněný uctívač apokalypsy.

Vyznavač space opery by teoreticky neměl mít k hodnocení naší krize moc prostoru, ale zdání klame. Celosvětová epidemie, to je jasné znamení, že by se Země měla sjednotit a uvažovat nad exodem. Je jen otázka, zda to budou stázové lodě, vícegenerační archy, nebo „jen“ přesun na Mars a obyvatelné měsíce ve sluneční soustavě. Každopádně tento čtenář už googluje letenky a balí kufry. Otázka je jen, zda to budou Číňané, NASA nebo Musk. Budou další generace žit v prstenci kolem Země a sledovat, jak se planeta hroutí a mizí v chaosu nezvladatelného viru, aby ji pak, až lidé utečou, prohlásili přírodní rezervací? Staneme se kosmickou civilizací donucenou oklolnostmi k evolučnímu skoku?

Kyberpunker má jasno. Státy se zhroutí a vládu převezmou korporace. Jen korporace dokáže ochránit svého zaměstnance před virem, ale bude chtít naprostou loajalitu. Bezohlednost a virtuální život – to je to, co kyberpunker čeká. Svět se pokryje druhou vrstvou, vrstvou virtuální reality. Společnost nebude schopná lidem poskytovat komfort v reálném životě, ale naštěstí jim může poskytnout virtuální prostor. V reálném životě nám bude čím dál hůře. Ze sídlišť se stanou slumy a my je budeme stále častěji opouštět ne do lesa, do města, do parků, ale do cizích světů. Pokud nebudeme zrovna pracovat, budeme ležet na gaučích a napojeni na matrix konzumovat výživný koktejl chránící nás před viry a podvýživou a budeme se prohánět po pláních Marsu nebo klidně i po povrchu slunce. Budeme navštěvovat jiné světy a ty žít, protože ten náš už moc k životu nebude.

A nakonec antiutopista, to je ten člověk, který má na oltáříku vystaven výtisk 1984 a teď mu s každým dalším opatřením přibude jedna vráska. Co až nemoc odezní? Nedopadneme jako ve V jako Vendetta? Tam se diktátorem stal majitel farmaceutické firmy a Anglie se změnila ve fašistický stát. Zcela dobrovolně. Zmizí opravdu všechna opatření zavedená v nouzi? A neprojdou pod pláštíkem koronaviru nějaké nepovšimnuté zákony, kterým se pak budeme už jen divit? Nepůjdeme čínskou cestou? Antiutopista to všechno vidí – sledování pomocí mobilů, měření teploty přímo skrze kamery na ulicích ve jménu vyššího dobra, přikázané hodiny nakupování, zákazy vycházení. Budou opět potravinové lístky? A nebudou jen na potraviny z určitého holdingu? Silný vůdce nás ochrání a večer mezi šestou a sedmou hodinou nás bude čekat hodinka nenávisti vůči opozici, umělcům, novinářům a dalším kritikům, dokud se po nich neslehne zem. Někteří lidé půjdou do karantény a prostě zmizí.

My čtenáři jsme zkrátka připravení na spoustu možností. Naši oblíbení autoři samozřejmě „skoro vždy“ přehánějí, ale není na škodu si ty eventuality pročíst, ať víme, do čeho jdeme. Příkladů, kdy se určité knihy prakticky do puntíku vyplnily, je spousta. Expertem v tomhle byl i můj oblíbený Wells, který v knize Diktátor předpověděl vzestup Hitlera, ve Válce ve vzduchu druhou světvou válku a v knize Rozum v koncích vznik atomové bomby. Škoda, ale na druhou stranu i štěstí, že tu s námi už není – jeho předpověď na dalších deset let bych si asi přečíst nechtěl. Ani ostatní jeho současníci, ale i mladší autoři nezůstávali pozadu, proto je literatura na následující karanténní týdny jasná.

---

Pomůžete mi doplnit seznam? :)

• Jan Weiss – dům o tisíci patrech
• Pavel Bareš – Projekt Kronos
• Paolo Bacigalupi – Dívka na klíček
• Karel Čapek – Bílá nemoc
• Isaac Asimov – Nadace
• José Saramago - Slepota
• George Orwell – 1984
• Jevgenij Zamjatin - My
• Arthur C. Clarke – Město a hvězdy
• Aldous Huxley – Konec civilizace 
• Dmitrij Glukhovsky – Metro 2033 
• Stephen King – Pod kupolí
• Hugh Howey – Silo
• bratři Strugačtí – Stalker (Piknik u cesty)
• Philip K. Dick - Planeta, která neexistovala 
• Philip K. Dick - Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
• Max Brooks – Světová válka Z
• Ondřej Neff – Tma
• Manel Loureiro – Začátek konce
• Robert Kirkman – Živí mrtví
• Richard Matheson – Já, legenda
• Cormac McCarthy – Cesta
• Jan Kšanda – Nářek mrtvého světa
• Alan Moore – V jako Vendetta
• Carlton Melick III – Plyšákokalypsa :)
• Robert Merle – Malevil
• Albert Camus – Mor
• Brian Aldiss – Pokolení starců 
• Walter Miller – Chvalozpěv na Leibowitze
• William R. Forstchen – Vteřinu poté  
• John Wyndham – Den trifidů 
• Daniel Defoe – Deník morového roku
• Philip Roth – Nemesis
• Stephen King – Svědectví
• Robin Cook – Nákaza
• Klaus Bergdolt – Černá smrt v Evropě
• Harald Salfellner – Španělská chřipka
• Laura Spinney – Bledý jezdec
• Dalibor Vácha – Nikam
• Pat Murphy – Město, nedlouho poté

PS: když už mluvíme o knihách a čtenářství, vzpomeňme si na naše malé nakladatele a nakupujme u nich, protože distribuce má teď zavřeno a z každém zmizelým nakladatelem a každou nevydanou knihou se blížíme k představě antiutopisty. Díky.