Rozhovor s Jakubem Maříkem

Jakub Mařík se narodil v Teplicích, mazaně 10. 10. 1981, protože dvě desítky se dobře pamatují (jak sám prohlásil). Vystudoval na vysoké Právní administrativu a v současné době pracuje jako překladatel knih a příležitostně překládá i počítačové hry. Je to nadšený pěší turista a krátce i sběratel turistických známek, co za rok prochodí podrážky i čtver bot (vážně, nepřeháním, u bot mám průměrnou životnost 3 měsíce – opět poznámka od Jakuba). Domácí zvíře - kočky. Nejoblíbenější zvíře - kuře v pikantní omáčce.

Doposud psal pouze povídky, i když některé z nich se umístily na zajímavých místech v literárních soutěžích. Do širšího povědomí čtenářstva fantastiky měl možnost se zapsat před nedávnem a to prostřednictvím šestého dílu knižní série Kladivo na čaroděje. Jeho příspěvek nese název Drsné sny, ovšem náš rozhovor se netočil jen kolem nich.

Jak se dostane začínající autor povídek (byť i několika úspěšných) k něčemu takovému jako je Kladivo na čaroděje? Byla to tvoje iniciativa, nebo se na tebe obrátil přímo Jirka Pavlovský?

Ani jedno, ani druhé. Mě do Kladiva začal lanařit Tomáš Němec ještě před vydáním prvního dílu, jen se tehdy nějak zasekla komunikace, a znovu mě Tom oslovil krátce po vydání druhého dílu, kdy už se to podařilo dovést do zdárného konce.

Takže s kmotrem, opatrovníkem a autorem nápadu série ses seznámil až teprve, když ses stal jedním z autorů?

S Tomem jsme se znali už dřív, když jsem začal publikovat v Pevnosti, asi si mě vyhlídnul po duchařině Absolutní smrt. Takže odpověď na otázku je Ano, ale je potřeba použít budoucí čas – teprve se seznámím. Osobně se s Jirkou Pavlovským potkám poprvé až na křtu na knižním veletrhu Svět knihy.

Tímto všechny příznivce Kladiva na čaroděje můžu pozvat v pátek 16. 5. 2014 od 15:00 na křest a pak beseda se všemi autory Kladiva.

Co bylo při psaní horší, vědomí, že je to prvotina (a přitom do rozjeté série), nebo fakt, že se musíš držet předem daného vesmíru?

Prvotina. Svět Kladiva je poměrně dost otevřený a stále se tam dá propašovat spousta vlastních nápadů. Jen jsem v Drsných snech postupně rozesel drobné odkazy na díly, co vyšly během psaní.

Kladivo čtu od samého začátku a mám tu veledivnou a báječně úchylnou čtyřku hrozně ráda. Kdo z nich ti nejvíc přirostl k srdci a koho bys nejraději zabil, mít příležitost? A komu z nich ses nejsnáze dostal při psaní pod kůži?

Nejsnáze se asi psal Vincenc, sympaticky vyšinuté charaktery jsou vždy vděčné téma. A koho bych ve světě Kladiva zabil, kdybych musel? Možná Ester, po zapojení Waltera a Vincence by se na tom dal postavit neotřelý milostný trojúhelník.

Nakolik je předem dáno, kam se bude příběh ubírat a kolik do toho můžeš vložit vlastní invence?

V mém případě jsem napsal bez omezení základní osnovu, poslal ji kolečkem, a protože ničemu neodporovala, mohl jsem psát.

Vzhledem k tomu, že ohlasy na tvůj šestý díl jsou vcelku pozitivní, počítá s tebou série i do budoucna?

Sám zatím netuším.

Míváš někdy sám Drsné sny? A kde vůbec bereš inspiraci pro psaní?

Ani ne, já spím jako dudek. A na inspiraci se dá narazit úplně všude, třeba i v přecpaném Kauflandu.

Píšeš momentálně něco čistě vlastního?

Pominu-li povídky, tak se momentálně teprve rozhoduji mezi nejslibnějšími nápady. Coby autor, který si ráno řekne, že by mohl zkusit třeba steampunk, odpoledne už má základní nápad a večer základní osnovu, trpím značným přetlakem nápadů, které se v té hlavě navíc nekontrolovatelně kříží a navzájem vykrádají.

Prozraď také něco o svém čtenářském vkusu. Máš oblíbené autory, nebo žánry?

Sci-fi, fantasy, detektivky, thrillery, občas i něco mimo žánry. A oblíbenců mám nepočítaně, ale kdybych to měl vzít po zmíněných žánrech, tak Terry Pratchett, Dan Simmons, Jeffery Deaver a Douglas Preston/ Lincoln Child.

Máš nějakého zcela neliterárního koníčka, který nás mohl udivit, nebo překvapit?

Počítá se skládání puzzle?

Puzzle? Proč ne. Jaký největší set jsi kdy složil a máš ho někde doma na zdi? Co s těma složenýma pak provádíš?

Největší puzzle bude pár setů o 1500 dílcích, větší se na stůl už nevejdou a na zemi se s kočkami skládat nedá. Po sestavení a povinném několikadenním chytání prachu se pak vrací zpátky do krabice.

A co ta turistika? Jestli někdo prochodí čtvery boty za rok, tak to už je něco. Kam jsi došel pěšky nejdál a nejvýš? A do třetice, napadá tě nějaké kuriózní místo coby cíl absolvovaného výletu?

Nejdelší v posledních pár letech patrně byla krušnohorská výprava z domovských Novosedlic přes Dubí, Moldavu, Bouřňák, Dlouhou louku a Rýzmburk do Oseka - tedy nějakých +/- 40 kilometrů horským terénem. Nejvyšším místem pak je bezkonkurenčně Lomnický štít v Tatrách.

A kuriozní místo? Zatím mám za sebou jen klasické hory, zříceniny a zámky, ale letos se chystám do Muzea másla v Máslovicích, tak uvidíme.

Co se té inspirace týká - s tím Kauflandem, všichni kdo četli Drsné sny vědí, o čem je řeč... ostatní si můžou přečíst aspoň mojí recenzi, kde je o tom zmínka. Nebál ses, že na tebe někdo podá žalobu? To mě totiž okamžitě po přečtení napadlo... samozřejmě s nadsázkou:-)

Ani ne, coby člověk s právním vzděláním jsem preventivně nijak nenaznačil, o který obchod se jedná (a že jejich mohlo být požehnaně), tak nebyl důvod se bát. To už jsem víc obával použití finální, opravdu existující a oficiálně tajné lokace.

Počkej, to jako fakt? Ono to tam opravdu existuje? A jak jsi na to přišel, když je to oficiálně tajné?

Ano, je to bývalá německá továrna KALI a nynější tajný vojenský objekt K-116 s několika podzemními patry v Prokopském údolí opravdu existuje, jen nikdo mimo armádu pořádně neví, k čemu vlastně slouží. Jeho historie, chatičky kryjící ventilaci a popis vstupních prostor jsou autentické.

Detaily například na http://www.armada-praha.wbs.cz/Prokopske-udoli.html nebo https://sites.google.com/site/pevnosti2/tajn%C3%A9velitelstv%C3%ADvprokopsk%C3%A9m%C3%BAdol%C3%AD

Myslím, že tohle je dosti originální tečka za naším rozhovorem. Kubo, moc děkuji za tvůj čas a odpovědi. Snad po nás armáda nepůjde, až to publikujeme a nezačnou nás sledovat stříbrné pentagramy:-)

Otázky pokládala Monika Slíva Dvořáková

ukázku ze zmiňované knihy si můžete přečíst zde