Kantos Hyperionu

Sotva můj zrak padl na obálku knihy Dana Simmonse Kantos Hyperionu, nového souborného vydání Hyperionu a Pádu Hyperionu, vzpomněla si hlava na jedno drobné upozornění, které kdysi vydavatel umístil hned pod titul, a nechtě se tak pustil do Simmonsovy hry na odkazování na jiné knihy: "Kniha srovnatelná s Dunou F. Herberta."

Dan Simmons poskytuje literatuře jako celku veškerou svou tvorbou jednu úžasnou službu. Přivádí nové čtenáře ke starší (řekla bych i klasické, ale z nějakého důvodu jsou to prakticky synonyma) literatuře. Vsadila bych se, že spousta jeho příznivců cítí jakýsi neurčitý neklid, dokud si po Kantosu Hyperionu nenačte nějakého toho Keatse, pokud už ho přečteného nemá. A stejně tak to musí být se Shakespearem a Olympem a Ílionem, s Dickensem, W. Collinsem a Droodem, s Poem a Terorem… Simmons se svou láskou k literatuře netají aa nebojí se na ni mohutně odkazovat ve svých textech. Měl by se stát maskotem knihovníků a kultury všeobecně.

V roku 2010 vyšlo mnoho kvalitnej fantastiky od talentovaných autorov, no len knihy niekoľkých z nich sú vítané s nadšením a obrovskými očakávaniami, ktoré sú málokedy nesplnené. Steven Erikson. China Miéville. A tiež Dan Simmons.