Dan Simmons je všelicos, ale rozhodně ne troškař. Proto může kniha o pouhých třech stech šedesáti čtyřech stranách čtenáře překvapit. To si asi odskočil napsat jen takovou jednohubku, mezi jedním a dalším románem, ne? No, vlastně ano. Z Ohňů z ráje jsem měl pocit, že je to přesně ten případ, jako když si nějaký jiný autor napíše krátkou nenáročnou povídku.
Před vydáním první části rozhovoru s Danem Simmonsem, kterému věnujeme na těchto stránkách několik dní, nás Ivo Fencl seznámí, jak bychom se na velikána současné fantastiky asi měli dívat: "Váhám, zda nemám Dana Simmonse (nar. 4. dubna 1948) po právu považovat za nejlepšího současného autora fantastiky. Přeháním? Ne..."
A máme tu výbornou recenzi této výjimečné knihy od DejFa. "Ostatně, ptám se, co je to za název – Drood? Zavání mi jaksi až přílišnou senzacechtivostí a vsadil bych se, že v něm má prsty onen Simmons. Totiž i přesto, že onu neblahou vlastnost vyčítal jeho přítel, Charles Dickens, samotnému našemu autorovi, jsem si jist, že on sám by pro své paměti zvolil mnohem příhodnější název, např. Skromný život pana Wilkieho Collinse ve stínu spisovatele Charlese Dickense a bytosti jménem Drood."
Zatím poslední kniha Dana Simmonse je románem napsaným v dickensovském duchu, tedy poměrně rozvláčným. Zachycuje posledních asi pět let ze života Charlese Dickense a jeho přítele a spolupracovníka Wilkieho Collinse, rovněž spisovatele. Ne všechno, co Simmons popisuje, se v životě hlavních postav skutečně stalo, jenomže to běžný čtenář většinou neodhalí a ani o to nejde. Podstatná nejsou fakta, nýbrž suverénně zvládnuté vyprávění.