Ondřej Jireš patří mezi úspěšné žánrové editory. Jeho antologie jsou oblíbené u čtenářů i kritiků.Teď mu v nakladatelství Argo vyšla už osmá antologie nazvaná Klenoty české fantasy. Na co se v ní můžete těšit? A co dalšího Ondřej Jireš připravuje? To a mnohem víc se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Frank N. Skipper: Dlouhý den Valhaly. Tohle si čtenáři mohli poprvé přečíst v roce 1994. Bylo to vytištěno žlutým a bílým písmem, na pozadí stála polonahá děva ve vyzývavém brnění (jakkoliv brnění nemůže být vyzývavé – a je-li, není to brnění) propichující ležícího chlapíka. A raději si neprohlížejte jílec moc podrobně. Tak začalo dobrodružství, které skončilo o třináct let později vydáním dvou svazků Konečného dne Valhaly. Teď byla napsána další kapitola. Vyšlo souborné vydání. Má přes tisíc stran. A stále to stojí za to.
Má-li český čtenář fantastiky oblíbený subžánr, pak je to bezesporu historická fantasy. Čeští a slovenští tvůrci se jí ostatně hojně věnují. Stačí počítat na prstech – Ďuro Červenák, Leonard Medek, Jarek Mostecký a Ondřej Jireš.
Kvothe dál pokračuje ve výuce sympatie, zachovává si staré přátele a pěstuje stará nepřátelství, stále má plnou hlavu Denny... A když už to začíná nudit, přijde osvěžující změna. Kvothe opouští univerzitu, za zády nechává město Tarbean a vydává se do světa sbírat zkušenosti.
Carol Janice mistrně provléká cyklus Atevi úskalími světa, který pro něj vymyslela, pečlivě dávkuje akumulovanou minulost a nové dějové záhyby, dovedně navazuje čerstvé nitky příběhu na ty unavené, a někdy i těm odloženým dá nový impuls. Na samém začátku opustila děj Loď a kasta Pilotů, nyní se děj vrací do Vesmíru ve chvíli, kdy by další rozvíjení situací na planetě hrozilo únavou čtenářů a do jisté míry i autorky.