RECENZE: Jan Kotouč, Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Článek od: Jan Křeček - 03.09.2016
Představte si, že by se po katastrofě nepředstavitelných rozměrů změnila tvář světa. Máte to? Teď zaostřete na Evropu. Ano, vidím, ničeho se neděste. Vím, že z Velké Británie toho moc nezbylo a že Ukrajina, Bělorusko nebo Pobaltí jsou nenávratně pryč. To se tak v literatuře stává, z toho si nic nedělejte. A nyní napněte všechny synapse, které se věnují fantazii, a... ano, je to tak. Z Českého království je námořní velmoc, velký hráč na šachovnici světa – a v době nedostatku jídla bojuje, kdo by to byl řekl, s carským Ruskem, a to ponejvíc o državy v tom, co zbylo z jihu Afriky. Vítejte do světa, v němž Nad českými zeměmi slunce nezapadá.
Tolik k úvodnímu patosu. V knize je ho podstatně víc. Nutno poznamenat, že kompozičně je tento román slušně zvládnutý. A čtivé to je, o tom žádná. To jsou ale jediná dvě pozitiva. Nad českými zeměmi slunce nezapadá spadá do škatulky military sci-fi. Už to samo o sobě předurčuje jistou hloupost – to, že je cokoliv, co lze označit jako „military“, inteligentní, je většinou oxymóron. Ty nejlepší military věci jsou vlastně výrazně protiválečné. Jan Kotouč rezignoval na snahy o chytrý příběh s přesahem. Předkládá zábavné čtení, které se čte samo, ale má tolik nedostatků, že to není možno tolerovat.
Hlavní postavou je pilot Lukáš Berg, letecké eso se stigmatem z dětství: jeho otec, válečný hrdina, je postava, se kterou se Berg obtížně vyrovnává. No, a tady přibližně veškerá psychologie postav končí. Jsou ploché, bez vývoje, často spadají do klišé nejen chováním (dříve dcera vysoce postavených ruských šlechticů, dnes prostitutka, která se chce pomstít), ale i vzhledem (pilot s popáleným obličejem). Když se každý chová, s odpuštěním, jako debil, nemůže čtenář než se postavám smát. Což byl autorův záměr jen těžko.
Zápletka je jednoduchá a nestoudně nacionalistická. Už od začátku je jasné, kdo vyhraje, kdo je dobrý a kdo zlý. To, že je České království námořní velmocí, která vlastními silami hrůzy všechny slavně překoná, samozřejmě vyvolává příjemné pocity. Ale hraje to na natolik prvoplánovou strunu, že z toho nelze mít radost. Černobílé vidění světa je ve světle současných událostí (teroristické útoky, uprchlická krize...) natolik zjednodušující, až je nebezpečné.
V neposlední řadě jsou problematickým prvkem historické nesrovnalosti. Autor je částečně vysvětluje (např. „firmy jako Škoda, Tatra nebo Avia by nejspíš nevznikly nebo by se jmenovaly jinak, ale tady jsem se rozhodl pro použití toho, co lidé znají. Navíc jsem chtěl mít letadla značky Tatra a Škoda.“). U námořních reálií, u značek letadel či u roku započetí stavby Lipna to není výrazný problém. Jestli se letadlo jmenuje Škoda nebo Adokš, to nehraje roli. Podobně lze přistoupit na fakt, že autor zachoval dnešní slovní zásobu. Že mariňáci jsou mariňáci, jakkoliv by v daném případě asi mnoho anglicismů nahradily české výrazy. Všímáte si, kolik drobností tu je? Ale budiž, celek se nám ještě nedrolí, jen okraje jsou oprýskané. K těm větším problémům: „velký třesk“, změna, která se odehrála r. 1848 – jakž takž beru to, že není vysvětlená, i když si tu autor už pomáhá příliš. Ale stále věřím, že autor ví, o čem píše. Že domýšlí VEŠKERÉ souvislosti. Jenomže my vidíme celou situaci pohledem námořního konfliktu. Román naprosto opomíjí společenskou situaci za daných podmínek. Čemuž dopomáhá i to, že sám český král je vlastně námořník. Pokud se celý svět skládá ze zelených mozků (jakkoliv jsou všichni úžasní, skvělí, moudří a hodní), pak chraň nás sv. Anežka Česká. Optika jednostranného pohledu (vnímáme jenom válečné operace) zkresluje a opomíjí to důležité. To, na co se zaměřuje třeba Paolo Bacigalupi. Ostatně pokud by se odehrál rok 1848 dle páně Kotoučova schématu, chybí minimálně drobné objasnění následného vývoje: pravděpodobně by žili minimálně Palacký a Rieger, kteří v dané době intenzivně ovlivňovali myšlení a politickou scénu; že by se pod jejich vedením stala z Českého království námořní velmoc, je jen těžko představitelné. Vadí mi to, co autor v doslovu přiznává, když píše „Psaní alternativní historie v sobě skrývá řadu komplikací. Obzvlášť pro pohodlného a usedlého autora (čti „lempla“), jako jsem já.“ Nechci číst lemplovskou knihu. Můj čas je natolik drahý, že od každé knihy očekávám, že bude napsána tak, jak nejlépe je to možné.
Nezbývá než zopakovat slova z věnování. Jan Kotouč děkuje své matce, „která v roce 2001 přečetla můj první text a místo toho, aby se rozplývala nad tím, že její děťátko něco napsalo, tak mi to omlátila o hlavu se slovy: „Proč jsi to napsal tak blbě? Jak to chceš vylepšit?““ Ano. Některé věci se od roku 2001 až k románu Nad českými zeměmi slunce nezapadá nezměnily.
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Autor: Jan Kotouč
Nakladatelstvi: Brokilon
Autor ilustrací: Tomáš Flak
Počet stran: 317 stran
Formát: vázaná, s papírovým přebalem
Cena: 368 Kč
- Přidat komentář
- 42016x přečteno
Komentáře
Bavil jsem se
To je hodně dobrý kartáč. Myslím si, že dnes nikdo neumí napsat recenzi kritickou hezky a čtivě, aby si čtenář udělal o daném díle obrázek. Tady se to povedlo. Po všech těch pochvalách a superlativech výborná změna. Osobně také Kotoučovy věci moc nemusím i když psát on umí. V tomto je u mě na stejné lajně jako Hanina Veselá. Oba autoři se místy v online světě chovají jako debilně nafrněné celebrity, což mi k jejich dílům přináší další vlnu nechutě....
Srovnání
To srovnání autorů kulhá na obě nohy. Nechápu, proč recenzent srovnává Kotouče s Bacigalupim, když každý píše jiný subžánr sci-fi a to logicky potřebuje klást důraz na něco jiného. Když už, tak by mi dávalo smysl porovnání například s Drnkovými Žábami nebo s přimhouřením obou očí s Novotného Valhalou (hlavně druhou a třetí částí). A pokud recenzent hledá "chytrou knihu s přesahem", proč je tak strašně překvapený, že ji tu nenajde? Obzvlášť, když poslední větou prozrazuje, že ví, jak Kotouč píše? Já pokud hledám chytré knihy s přesahem, tak sáhnu po něčem jiném, než po Honzových knihách, tam hledám jen čiročirou zábavu bez přesahů. A další nesouhlas - ruská strana je vylíčena velmi objektivně, autor logicky vysvětluje kroky carského Ruska. Dále, pokud se každý chová jako debil, co tedy uvést nějaký příklad, kde tomu tak je? Takhle je to jen plácnutí do vody. Bylo by fajn si přečíst negativní recenzi, kde si recenzent své (byť záporné) názory dokáže vyargumentovat, tahle to bohužel není.
jsem z toho trochu rozpačitý
Na straně jedné je mi z recenze jasné, v čem má být problém. Na straně druhé, proč by oddechový military román měl řešit společenskou situaci? Proč v přímočarém válečném dobrodružství někdo pátrá po finesách ve stylu Bacigalupiho?
Vypracovat si historii onoho světa ale autor měl, aby fungovala základní logika událostí a taky aby měl nějakou mocenskou osu. Ono by nemělo být těžké přijít s teorií jakto že se z českého království stal militaristický stát, jen vyhmátnout správné dobové osobnosti. Stejně tak se mi už zajídá čtení o týpcích s traumátky z dětství...
Ale jinak pěkná bubonová palba, jen co je pravda :-)
Historie
Ale ona tam částečně vypracovaná je, viz dodatky.
Tak zmiňovat Bacigalupiho
Tak zmiňovat Bacigalupiho byla při zpětném pohledu docela zbytečnost. Kdyby tam nebyl, nebylo by prakticky do čeho střílet :) protože vyžadovat od knihy, která je založená na totálním převrácení historie alespoň drobnou zmínku proč a jak se to stalo mi nepřipadá přehnané. Na druhou stranu - prý se chystá pokračování a může se stát, že druhý díl lescos dovysvětlí.
A to je právě ten druh
A to je právě ten druh detailu, který dokáže podkopnou kompletní celý výsledný dojem. Jako třeba jít na ples v opeře a vzít si ke smokingu kravatu.
S historickým základem souhlasím, aspoň tak aby to vyplynulo s narážek postav a jejich chování. Už proto že čtenář bude zvědavý a měl by přece dostat alespoň minimalistickou pointu.
Obvyklý český intelektuální
Obvyklý český intelektuální problém - recenzent by chtěl Jaguára za cenu Škodovky a když ho dostane, diví se, že je jen papírový. Výplod tónem poněkud připomíná aktivistického vyžírku, co ho v Brně vyhodili z putyky. Jinak vřele doporučuju nastudovat něco od Hubáčka, aby bylo místním inťoušům jasné, odkud vítr fouká.
Mám k tomuhle výtvoru připravenou modelárnu, v červnu se patrně ztratila v redakčním systému a tak ji budu muset poslat znovu.
Problém je prostě jen v tom,
Problém je prostě jen v tom, že recenzent chtěl pořádnou knížku... a tu prostě nedostal a zdůvodnil proč a co se mu na tom nezdá. Myslím, že to není tak těžké pochopit. Nemluvě o tom, že ta Honzova interpretace je argumentačně odůvodněná. Myslím, že problém nevězí v Honzově "intouštví" ale prostě v tom, že si dovolil vyslovit jiný názor než zbytek populace, která je z knížky nadšená (přejme jí to) a nějak to není schopna překousnout.
Aha takže tady máme další
Aha takže tady máme další pohádku o hrdinovi, který svou smělostí některým pobil jejich bábovičky...
No ale teď vážně. Myslím, že před recenzí knížky, která se recenzentovi fakt nelíbí, je třeba chvíli relaxovat a pak začít opatrně rozplétat, co z té kupice nesmyslů je vada a co je vlastnost.
Tenhle krok tady zřejmě neproběhl a díky tomu vznikl mix trefných a věcných postřehů a trochu zvláštních námitek proti obsahu, které se s nadsázkou blíží údivu z toho, že death metalový zpěvák nemá čistý hlas. To první teda IMO dost převažuje, ale díky tomu druhému text vyvolává pochyby, jestli recenzent nezatracuje military SF jako celek. Což by v důsledku znamenalo, že v rámci žánru se podle jeho recenze v podstatě nelze orientovat.
Reakce
Recenze očividně rozvířila emoce. Nechtěl jsem na komentáře reagovat vůbec, recenze je dle mého přesvědčení útvar, který musí být schopen stát sám o sobě a neměl by potřebovat berličky vysvětlivek. Pojďme si proto udělat takovou "recenzi na reakce" čili komentář. Než začneme:
1) Nutno podotknout, že si stojím za každým slovem, a to včetně poněkud jednoznačného odsouzení military sci-fi jako žánru a uvedení Bacigalupiho (vysvětlím níže).
2) Nezbývá než vzdát hold Janu Kotoučovi, že nelenil a okamžitě si pověsil tuto recenzi na stránku na Facebooku. Dobré! Jasně, jeho stránku asi budou sledovat převážně fanoušci, kteří nad tímto textem jen nevěřícně zakroutí hlavou, ale i tak mi to přijde dobré.
A teď k jednotlivým výtkám aneb co já na to:
Bacigalupi není srovnáván s Kotoučem – je dán jako příklad naprosto odlišného přístupu k žánru. Nemá v knize technické vychytávky, i když ty tam také mohou hrát roli, ale důležitý je pro něj lidský přesah. Důsledky jeho (fantastického) zásahu do našeho (reálného) světa. Je úplně jedno, jaký žánr píšeme, pokud tam lidský přesah není, je to zbytečná kniha. Kromě případů, kdy je zcela zřejmý odlišný cíl: pobavit. Tak by bylo možno hodnotit třeba Kulhánka, tam je nadsázka natolik do očí bijící, že nelze pochybovat. Podobně třeba série Kladivo na čaroděje, barbar Conan a tuny dalších knih. Nad českými zeměmi slunce nezapadá se bere vážně. Ale není vážně napsané. To je ten problém. Bylo by možné zmínit třeba Teda Chianga, Connie Willisovou, ostatně klidně Ondřeje Neffa, proč ne.
S kým by se ovšem srovnání nabízelo, to je František Novotný. Ale ne jeho výše zmíněná Valhala, nýbrž Křižník Thor. Ten je podobný v mnoha ohledech: letectvo, válka, alternativní budoucnost... Ale s Novotným jsem nesrovnával záměrně. On nad důsledky svého zásahu přemýšlí, řeší je, nerezignuje na to. Pokud bychom chtěli srovnat, Kotouč tohle nedělá. Tečka. Není jak víc srovnat. Ani proč. Moje recenze na Křižník Thor je k nalezení zde: http://www.sarden.cz/2013-11-06-1000/recenze-frantisek-novotny-kriznik-thor.
V prvních větách předchozího odkazu si lze všimnout mého odporu k military sci-fi. Jsem pacifista, nezastírám to, naopak mi přijde fér upozornit na to čtenáře, když recenzuji knihu, která zjevně spadá do žánru military. Na obou svých právech - tedy jednak být pacifista a jednak recenzovat military knihy - si velmi zakládám. Berte, nebo nechte být. To nic nemění na tom, že (použijeme-li otřepané klišé) knihy jsou buď dobré, nebo špatné. Bez ohledů na škatulky žánrů. Stojím si za tím, že Nad českými zeměmi slunce nezapadá je kniha špatná.
Jednoznačně odsoudit knihu není jednoduché. Ale když už to má být, nemá se recenzent bránit nějakými "asi", "možná" a "kdyby", nýbrž je třeba do toho jít po hlavě. Pokud je kniha dobrá, půjdu si tento názor bránit proti celému světu. Pokud je špatná, udělám totéž. Mohu ještě sloužit genezí recenze: O románu se mluvilo, zajímal mě – uviděl jsem ho v knihovně a vypůjčil si ho. Nemám ani vlastní, ani recenzní výtisk. Býval bych ani nepsal recenzi, kdyby mě ten román jednak nerozčílil a jednak kdyby už nějaká recenze, která si nedostatků všímá a kritizuje je, vznikla. Takřka s hrůzou jsem pročítal recenze, které již vyšly – vesměs v každé je nějaký z nedostatků zmíněn. Ale recenzenti přešli to, co já vnímám jako zásadní, jako nepodstatné.
Paradoxně to prospívá všem zúčastněným – autorovi knihy, protože to může zaujmout lidi, kteří by si knihu jinak nepořídili: budou chtít vědět, kdo má pravdu a na čí straně by stáli oni; Sardenu – protože je tu živo a diskutuje se. A v neposlední řadě čtenářům, protože si vytříbí názory (tedy pokud argumentují a jenom nenadávají; a pokud nadávají, upustí aspoň páru, vybijí si internetovou zlost... a třeba je jim pak líp! :) ).
Zásadní otázka je ovšem v pozadí toho všeho. Má špatná kniha právo na existenci? Ano - protože jak bychom jinak poznali ty špatné. Ne - protože už tak je knih tolik, že ani ty dobré nestíháme číst. Ano - protože proč by si kdokoliv nemohl vydat knihu?! Ne - protože proč by měl kdokoliv chtít číst něco špatného?
V komentářích se objevuje jedna kouzelná poznámka: "Pokud recenzent hledá "chytrou knihu s přesahem", proč je tak strašně překvapený, že ji tu nenajde?" V každé knize hledám "chytrou knihu s přesahem". Je mi jedno, jestli jde o horor, fantasy, klasiku, poezii nebo červenou knihovnu. Každá kniha má mít ambice být dobrou. Mám teorii, že čtenář-recenzent hledá celý život ideální knihu. Nenajde ji - a ví to. Ale přesto hledá. Některé knihy jsou ideálu blízko - to je blaho. To, že považujeme nějakou knihu za špatnou může mít dva důvody: 1) kniha je špatná; 2) knihu jsme nepochopili. U Nad českými zeměmi slunce nezapadá nebylo moc co chápat.
Hmm takže se nám stalo přesně
Hmm takže se nám stalo přesně to, co se pod recenzí na žánrovém serveru stávat nemá. Bavíme se o tom, co je to ta jediná správná literatura. A budeme řešit, kdo na co tu má právo, což je nesmysl, recenzent má samozřejmě právo si recenzovat military SF a čtenáři mají zase právo mu jeho recenzi strhat.
Čtenáři fantastiky mají představu, co takové příběhy obsahují. Těm co tenhle styl nemají rádi, není potřeba vysvětlovat že subžánr má svá nemalá omezení, už to vědí. Těm co to čtou, je zase jedno, že se chytrá kniha s přesahem nekoná, naopak průzračnost, jednoduché dobrodružství a porci nereálného patosu čekají.
Zkrátka velmi rád si přečtu článek, proč je military špatně, kde se to bude demonstrovat třeba na diskutované knihze. Naprosto souhlasím s řadou postřehů o knize. Ale u recenze na takovémhle specializovaném serveru taky čekám zasazení do rámce subžánru. A Bacigalupi nebo Novotný do tohodle prostě vůbec nepatří. To už by daleko větší smysl mělo zmínit Przymanowskeho a Čtyři z tanku a pes, nebo příběhy pilota Biggleswortha a ptát se, jestli Kotouč skutečně zvládl polohu dobrodružné literatury pro velké kluky.
Rozumím, ale nesouhlasím
Rozumím, ale nesouhlasím. Každý žánr i subžánr má svoje špičky a opačné konce spektra. Vezmu-li detektivku, zahrnuje to drsnou americkou školu, E. A. Poea, A. C. Doylea, Agathu Christie, současnou severskou detektivku, Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy nebo Škvoreckého poručíka Borůvku. Troufám si tvrdit, že bych dokázal obhájit zařazení Harryho Pottera do detektivního žánru. A stejně tak military sci-fi - na jedné straně třeba Heinlein s Hvězdnou pěchotou nebo František Novotný s Křižníkem Thor, v jiné části té množiny Warhammer 40000, v další Jan Kotouč a ještě v jiné Enderova hra. Neupírám recenzovanému románu čtivost ani zábavnost - to tam je. Jen je mi to málo. A logičtější mi přijde poukazovat na to, že to jde udělat lépe. Nerad bych knihu bránil větou ve stylu "není to dobré, ale existují i horší věci".
Jen drobná poznámečka
Tato kniha není military sci-fi, neodehrává se v budoucnosti, ale alternativní minulosti. Proto vyšla v edici, v které vyšla. To sci-fi tam prostě není. Jsou tam alternativní stroje poháněné pozemskými existujícími technologiemi. Proto jsem zmiňovala Valhalu raději než Thora. A Kotouče s Bacigalupim srovnáváte, byť tedy v práci s textem, kterou a za tím si stojím, každý subžánr a autor prostě má odlišnou. Ale srovnáváte, proč byste ho tam jinak psal? Nebo je to jinak? Ráda si to nechám vysvětlit, děkuji.
A jak jsem psala výše a za tím si stojím: Nedělá mi problém si přečíst negativní recenzi na knihy které se mi líbily, ale poněkud lépe argumentačně vyvážené.
Pokud hledáte knihy s přesahem, vy si o knize, kterou si berete k recenzování (pokud jste si ji koupil) nesháníte informace předem, abyste se vyhnul knihám bez přesahu? Tenhle titul je na pultech od března, ledasco už se dalo vypátrat, abyste se vyhnul plýtvání vaším časem... :-) To třeba jen rada pro přííště... :-) Protože ruku na srdce, sama nerada ztrácím čas s knihami které mne nebaví, a to jak kdysi jako recenzentka, tak teď soukromě jako čtenářka.
Honza si především knihu
Honza si především knihu sehnal, aby si ji přečetl (neplatí tedy to, co píšeš, Vendulo) - myslím, že to je právo každého člověka (teda doufám, že stále žijeme v demokratickém světě, stejně tak je i jeho právem se o ní vyjadřovat, zvlášť pokud tak činí slušně) To, že ji bude recenzovat se pak od toho odvinulo. Nemusí to vždycky fungovat tak, že si člověk vytipuje knížku za základě svých preferencí, a aby šel takříkajíc na jistotu), ale prostě tak, že o ní slyší v kuloárech a řekne si, že si ji přečte (jak tomu bylo v tomto případě). Je to Honzův názor na knihu a Honzova interpretace, kterou odůvodnil a navíc obhájil. Stejně je jeho právem věnovat svůj čas tomu, co pokládá za vhodné on sám.
Je zajímavé, že Honza pro nás píše něco kolem osmi, devíti let, pak si jednou dloubne do knížky, která si ti líbí (samozřejmě přejeme ti to) a hned je oheň na střeše.
mimochodem, to zaření do military není zase tak mimo - protože se tam válčí. Ani do sci-fi, protože do fantasy to hodíš jen těžko, zvlášť pokud přihledneš ke skutečnosti, že se tu dějiny odehrávají jinak
Děkuji za upřesnění a
Děkuji za upřesnění a omlouvám se za mylné úvahy. A pravda, na Sarden jsem vždycky chodila málo, takže si nevšímám jak dlouho sem kdo píše. Nevěděla jsem, že je to pro vnímání textu tak důležité.
V důsledku se dá nakonec
V důsledku se dá nakonec relativizací udělat téměř cokoli z čehokoli. Ona černá byla vždycky jen velmi tmavá bílá. Pořádně to zamotat to pro trochu schopného publicistu věru nebývá problém. Problém bývá spíše v tom to pořádně objasnit.
Moje polemika vůbec nemířila k tomu, abych palbou argumentů dokázal jak skvělá je Kotoučova kniha a jak steašlivě jí bylo ukřivděno. Mířil jsem na to, že mám rád recenze, po kterých je trochu jasno a které se s trochou nadsázky netočí na tom , že voda je mokrá.
Byla uvedena řada dobrých argumentů, proč má kniha problém, ve věcech u kterých vím, že při čtení podobné dobrodružné literatury ruší.
Ale pak byly uvedeny věci u kterých je velmi pravděpodobné, že kniha nikdy neměla takové ambice - právě díky tomuhle vykopnutí mimo kontext subžánru bez dalšího dovysvětlení se nit recenze rozbředává kamsi to teoretického pojednání, ze kterého v důsledku čtenář není moc chytrý.
Hned zkraje je vágní konstatování o čtivosti. Ovšem klíčové vysvětlení, proč že to má být jakože čtivé už tam jaksi chybí, což je pro čtenáře recenze přece jen důležitější než chytrý přesah a společenské klima 1848. Jakkoli je to třeba zajímavé.
Takže ne opravdu nemám problém s tím, že knihu hodnotíte negativně, ale z mého hlediska to z velké části proběhlo v neadekvátním kontextu. Tudíž se podle takové recenze dá jen špatně zvažovat, zda si přečíst.
Odpověď
Stále se domnívám, že Vám rozumím. A myslím, že se začínáme pohybovat v kole podobných argumentů a upřesňování řečeného. Vágnost některých tvrzení (třeba pojmu "čtivost", ale i v případě jednostranného odsouzení military sci-fi) nepopírám - jsou vágní. Zde bych si ovšem dovolil apelovat na čtenářův rozum: pokud je recenzent schopen uvést argumenty a doložit je příklady v případech, kdy to považuje za důležité (v tomto případě např. postavy či historické nesrovnalosti...), pak by toho pravděpodobně byl schopen i u oněch vágních tvrzení. Pak ale přichází omezení žánrem - nejde o studii ani o interpretační analýzu. Recenze - dle mého názoru - už z podstaty sebe sama musí obsahovat určitou zkratku, která přináší vágnost.
Jsem si plně vědom toho, že nemáte problém s mým hodnocením knihy. A vážím si toho, že tu spolu můžeme takto polemizovat - pokud jsem Vás jakkoliv osočil či na Vás zaútočil, pak to nebylo mým záměrem a nejsem si toho vědom. A, budu se opakovat, rozumím Vašim argumentům a tomu, kde vidíte v recenzi problém. Jen s tím prostě nemohu souhlasit.
Ne určitě se mi to nejevilo
Ne určitě se mi to nejevilo jako osočení. Spíš jsem Vás trochu podezíral arguentační kličky - poukazování na moji zaujatost, ale zjevně to opravdu bylo jen mé zdání.
Uznávám, že určitá zkratka je nezbytná, a taky to že názory různých lidí, co se v recenzi má a nemá probrat se mohou dost různit.
Pokud jsem si stěžoval na vágnost ohledně čtivosti, tak to vůbec neznamená, že bych Vás podezíral z tohom, že o ní nedokážete taky něco napsat. To je výtka přímo k té recenzi.
Recenze má knihu představit - seznámit s tématem a zápletkou dílka, s jeho dobrými a špatnými stránkami, literární kvalitou a zasadit ji do kontextu ostatních knih + případně se vyjádřit k cílové skupině.
Tento publicistický útvar, který je sice subjektivní, ale přesto v něm má autor sebe upozadit, má sloužit především k tomu, aby se podle něho čtenáři orientovali.
Podívejme se na tu Vaši recenzi - rámcově uvádí téma a východiska děje, prostředí, postavy , zařazení do žánru, početnou sbírku negativ některá bez debat, některá z mého pohledu k těžké diskusi(ale to je teď dost vedlejší) + jako bonus rozvahu nad rámec věci. Potud OK.
Jenže jak přijde na pozitiva je tam rozpor. Ano naprosto bych po takové bubnové palbě chápal, že recenzent sezná, že přestože kompozice je vcelku v pořádku, on osobně na knize pozitiva neshledal a čtení musel pojmout jako bojový úkol, který přežil jen díky svému oblíbenému nápoji a kupici dobrot. Pokud je férový, přihodí odkaz na pozitivněji laděnou recenzi jako pohled druhé strany.
Nic takového ovšem ve Vaší recenzi není, máme tam "čtivost". Jinými slovy, přes včechna negativa a blbé postavy má v sobě dílko něco, co udrželo Vaši pozornost samo od sebe a asi Vás to i nutilo obracet stránky. S přihlédnutím ke zbytku recenze si říkám - co to sakra mohlo být?? Vlastenectví? Úžasné bitvy a technika? Naivní ale chytlavá hrdinská atmosféra? Nebo to snad bylo proto, že dobro zvítězí a Vy máte pohádky zkrátka rád? Opravdu si nemyslíte, že aby recenze naplnila svůj účel, že nějaké takové vysvětlení tam hodně chybí?
Jinak taky už myslím že jsme to probrali až moc :-D a už je to téměř vyčerpané. Jsem rád že si můžeme takhle popovídat, neb mi to přináší poučení.
Ještě pár odpovědí
Děkuji za bližší vysvětlení – konečně vidím, v čem jsme si neporozuměli. Problém je ve významu slova „čtivost“, jejímž synonymem je pro mě, řekněme, „touha po zjištění, co mě čeká na další stránce“ a která, jak správně píšete, by měla být něčím zapříčiněna. Čtivost je – a tady mluvím čistě za sebe a souhlasím, že v recenzi je v tomto případě problém, neboť mi nevidíte do hlavy – velmi často tvořená rychlým střídáním událostí. Shodneme se snad na tom, že u Kulhánka nás drží vesměs to, na jaký další problém hlavní hrdina narazí. A všechno ostatní může být zcela hloupé, svět může být nekonzistentní, postavy ploché – ale zajímá nás, co dalšího se přihodí, jak to bude dál. Protože se tam toho děje zatraceně hodně. Tady to bylo podobné – to, proč jsem Nad českými zeměmi slunce nezapadá neodhodil po pár stranách mělo dva důvody: 1) člověk si říká, že to přece nemůže být TAK hloupé a že tam MUSÍ být něco navíc, takže hledá; 2) rychlost střídání událostí; to, že se věci posunují, české loďstvo je v nesnázích, pluje vstříc ruskému – a ano, je přece jasné, jak to dopadne, ale dokud si to člověk nepřečte, nemá stoprocentní jistotu.
Tohle je pro mě „čtivost“. Chyba recenze tedy pramení z toho, že jsem se domníval, že pracuji s pojmem, který je dostatečně výstižný, ale – není. Je zajímavé, že nám trvalo tak dlouho, než jsme si to vysvětlili, nicméně jsem rád, že jsme si to vysvětlili. A jsem nesmírně vděčný za atmosféru, v jaké to proběhlo – věcné námitky, konkrétní příklady, žádné osočování nebo argumenty ad hominem.
Ještě k poznámce slečny Vlčačky:
Dohadovat se nad žánry bychom mohli dlouho. Jak jsem psal výše, myslím, že bych si dokázal obhájit tvrzení, že Harry Potter je v jádru detektivka. Tady si myslím, že by se tvrzení, že Kotoučův román je military sci-fi, obhajovalo výrazně jednodušeji (v hlavních rolích jsou vojáci, značná část knihy je věnována vojenským soubojům – leteckým i lodním, nemluvě o popisu vojenského vybavení...). Ostatně to hezky shrnul Martin Stručovský v odpovědi na komentář. Zároveň toto tvrzení nepopírá fakt, že jde i o alternativní minulost. To, jak moc musí být ve sci-fi vesmír, kosmické lodě a budoucnost, je otázka na jinou debatu.
Co se Bacigalupiho týče, píšu doslova: „Optika jednostranného pohledu (vnímáme jenom válečné operace) zkresluje a opomíjí to důležité. To, na co se zaměřuje třeba Paolo Bacigalupi.“ Vlastně nepíšu o Bacigalupim, ale nabízím ho jako symbol určitého... přístupu ke světu a literatuře. Zní to hloupě, ale nazývejme to třeba tak. Myslím, že to vysvětluji v diskuzi výše – pokud to není srozumitelné, pak bych poprosil o přeformulování otázky. Nesrovnávám to, jak oba autoři píší. Zmiňuji fakt, že oba autoři přemýšlí o světě a literatuře jiným způsobem. Ale nenazval bych to srovnáváním (mimochodem, mohl by z toho být zajímavý článek – vzít třeba Bacigalupiho Prachožrouty a kouknout se na to, na jaké aspekty fikčního světa se dívá on – a na jaké Jan Kotouč).
K argumentační vyváženosti se, s dovolením, nebudu vyjadřovat, snad jen zopakuji, že si stojím za každým slovem – i za těmi rozporuplnějšími.
O „hledání knih s přesahem“ by se také dalo napsat zajímavé zamyšlení. Všichni přece hledáme knihy s přesahem. Knihy, které k nám hovoří. Někde se to podaří více, jindy méně, říkáme, že se nám kniha líbí či nelíbí... Každá kniha reflektuje a upravuje naše vnímání světa. Vychází z toho, co o světě víme, a napětí, které vzniká mezi našimi znalostmi a tím, co je psáno v textu, je tím, co nás na knihách baví a zajímá. Snažím se českou fantastiku sledovat. Snažím se číst dobré i špatné věci, čistě proto, abych si na ně mohl udělat vlastní názor. Když se nad tím zpětně zamyslím, Nad českými zeměmi slunce nezapadá vlastně nese dost silné poselství – mezi jinými vyčnívají dvě: „dobro vítězí“ a „Češi jsou skvělí“. Nesmírně nesouhlasím s tak černobílým pohledem na svět. Možná bych nebyl tak nesmířlivý v jiné době, ale v časech uprchlické krize, krize islámu a dalších krizí kolem – včetně naší malé české prezidentské – mě naštve, když vznikne kniha, která se tváří vážně, ale nese tak pritimivní poselství. Ať se autor klidně opře do hodnot, které zastávám já, ať se klidně rozchází s mým názorem – ale musí to být inteligentní a konzistentní, nesmí to být plácnutí do vody.
Ještě mě napadla provokativní otázka: Jak mám vědět, že je kniha hloupá a bez přesahu, dokud si ji nepřečtu? :) To přece z anotace poznat nejde. A mimochodem, z jiných recenzí na Kotoučův román také ne. A k tomu patří poznámka s „kdyby“: kdybych si přečetl tuhle recenzi předtím, než bych četl román, stejně bych se do knihy nejspíš pustil, protože by mě zajímalo, co to vzbudilo takové haló.
A ne, není důležité, jak dlouho kdo na Sarden píše. Martin je hodný, že mě brání, nicméně tohle byl podpásový argument (vlastně to ani moc není argument), který neměl padnout. To jen tak na vysvětlení.
He, he nemohu si odpustit
He, he nemohu si odpustit zlomyslný a současně chápavý úsměšek. Tento pocit dobře znám - taková blbost, ale já prostě potřebuji vědět, jak to dopadne :-D. Tak tohle se mi stalo a opakovaně.
Ale pokud promluvím za sebe. Onen stav, kdy jsem si dobře vědom vážných vad knihy a stejně louskám strany, není jen ten jeden jediný, není to jen ona posedlost, kdy projíždím textem, abych věděl, jak to dopadne.
Někdy přivřu obě oči, protože si prostě potřebuji vychutnat velké a spravedlivé vítězství na strašnými padouchy. (JFK - hořící andělé, např)
Někdy je mi srdečně jedno, že hlevní hrdina je mírně řečeno emotivně nevěrohodný a děj překypuje nepříliš pravděpodobnými zvraty, protože akční pasáže a černý humor jsou v mých očích naprosto skvostné.(Noční klub)
Někdy je mi jedno, že se vrší klišé na klišé, protože autor je dobrý vypravěč a řemeslník a vybral si téma, pro které já mám osobně slabůstku.(Carpe Diem)
A všechny tyhle věci mají jednu společnou věc. Kdybych jim teroeticky psal recenzi, bude tam docela dlouhý seznam negativ. Ale taky tam bude, že já osobně jsem se při čtení bavil a důvody, proč tomu tak bylo.
Zkrátka, podle mě má v recenzi smysl neomezovat se na pouhou "čtivost" , zvlášť když v postu nahoře Vám trefný popis věci zabral pár řádků.
Tak zase někdy pod nějakou recenzí. :-)
MMCH: a to nemám z vlastní hlavy - jednou z věcí, proč jsou díla Kulhánka tolik ceněna, je, že dobře pointuje i jednotlivé scény, jeho příznivci je čtou pro ně samé, ne pro to, co bude dál.
Mně osobně se kniha - s
Mně osobně se kniha - s určitými výhradami - líbila. Velice příjemná oddechovka z alternativní historie s nevšedním atmosferickým mixem první republiky a Hubáčkových knih o bojích v Tichomoří. Na tom nemůže nic změnit ani dojemná shoda dvou bizarních figurek tuzemské "literární kritiky" - pánů Křečka a Stručovského
První velikán nikdy nic nenapsal a mindrák si vybíjí "zdrcující kritikou". Toť věčným údělem vojáků armády zneuznaných. Pan Křeček by všem ukázal, jak se má psát - pokud by to však uměl. Obzvláště legrační je jeho kritika Kotoučova "nacionalismu" a výzva k tomu, aby autor v příběhu z alternativní historie akcentoval uprchlickou krizi :-) To je dobré. Solidní předpoklad pro začátek kariéry v nějaké perspektivní neziskovce.
Druhý borec je znám svými spamy na blogosféře idnesu, které považuje za recenze. Zneuznaný génius začal "psát" jako terapii po neúspěšných přijímačkách na VŠ. Od té doby se snaží protlačovat svá díla do nejrůznějších sborníků, kde si říká editor a staví se na úroveň těch, kteří skutečně odvedli editorskou práci. Doneslo se mi, že ve svém úsilí dokáže být nadmíru úporný. Výsledky jsou však chabé :-) - https://www.databazeknih.cz/vydane-povidky/martin-strucovsky-60301
Holt zbývá jen "online román", tedy opět dílo ve formě blogu na idnes.cz.
"Rád by jednou vydal vlastní román a na svět dostal ještě minimálně tři antologie, jejichž témata nosí v hlavě" :D :D Vsadím boty, že se mu to nikdy nepovede :-)
To pak nezbývá, než se dát na "literární kritiku", respektive její zvrácené pojetí :-)
Vím, že jsem poněkud jízlivý a jedovatý. Omlouvám se. Běžně to nedělám, snažím se už o odstup. Ovšem nadutost zneuznaných mistrů mě dokáže vždy spolehlivě nadzvednout.
Každý člověk má právo na
Každý člověk má právo na názor a pokud ho vyjádří slušně, není důvod mu v tom bránit. Tím méně, pokud je k věci. Což váš komentář trochu je:-)
A nehodlám se s vámi pouštět do sporu ohledně této konkrétní knihy. Bohužel jsem jí nečetla, takže se nemohu přiklonit na žádnou stranu. Ale rozhodně bych do sporu o diametrálně odlišný názor na konkrétní knihu nemotala něčí spisovatelské ambice na základě toho, že provozuje literární kritiku. Rozmohl se nám tady takový nešvar (a tím nemyslím na Sardenu, ale vůbec v českém literárně fantastickém rybníčku): "Sám nikdy nic nenapsal a kritizuje!" Ale no tak! Recenzent čehokoli přece nemusí zároveň vládnout profesí/výrobou toho, co recenzuje (asi jako kdyby se o každém redaktorovi v auto moto revue, který spáchá nevraživou recenzi na nový vůz nejmenované značky, tvrdilo, že se cítí býti zneuznaným konstruktérem sportovních vozů. Jak může kritizovat, když nikdy žádné auto nepostavil! To by nejspíš nikoho ani nenapadlo:-D) A dokonce o to, aby z něj byl spisovatel, ve vetšině případů recenzent ani nestojí.
Rozhodně nebudu obhajovat ani Honzu Křečka ani Martina Stručovského. Jako publicisti a recenzenti (byť pouze koníčkem a nikoli povoláním) už toho mají za sebou oba dost. Pokud budou chtít, zvládnou to sami, ale nejpíš to nebudou mít za potřebí, aby plýtvali svým volným časem na křiklouny. Nicméně by mě zajímalo, jak jste došel k závěru, že jeden i druhý je nadutý zneuznaný mistr.... pokud je osobně neznáte a vydedukoval jste to pouze z jejich působnosti v éteru, nebo dokonce ze dvou recenzí na stejnou knihu, je to věru nevídaná věc - o to víc (pro mě) zarážející, pokud jste "ten" Marek Skřipský, kterého jsem si pro změnu já vygooglila na databázi knih jako autora detektivek... nu což, zřejmě vám leží v žaludku. A proč, to víte jen vy.
Přeji vám jen krásné dny.
Děkuji panu Skřipskému za
Děkuji panu Skřipskému za připomenutí všeho, co jsem napsal. Ani jsem netušil, že toho je tolik :)
"Nad českými zeměmi slunce
"Nad českými zeměmi slunce nezapadá spadá do škatulky military sci-fi. Už to samo o sobě předurčuje jistou hloupost"
tak presne tady jsem prestal tuhle radobyrecenzi cist
sam autor tehle pseudorecenze nemuze brat sam sebe vazne - odsoudit neco hned zpocatku, protoze dany zanr jednoduse nesnasim? ..to je hodne smutna praktika.. a hlavne vypovida mnoho o autorovi samem. recenze nema byt vyjadreni antipatii k zanru, o tomhle muze autor fnukat v hospode.
stestim hykajici prikivovac, ktery je stastny jak to "recenzent" autorovi "nandal", protoze citi antipatie k online vystupovani Haniny Vesele a dalsich ceskych autoru.. jen potvrzuje jak nevydareny pokus je tato "recenze"
"Ty nejlepší military věci jsou vlastně výrazně protiválečné"
: Robert A. Heinlein - Hvezdna Pechota
nebo je to dle "recenzenta" spatna kniha? (nemluvime o filmu, ale o knize)
sem jsem spadl nahodou.. a tahle recenze mne donuti precist si tu knihu.. uz jen pro ten nedostatek recenzentovy munice, diky kteremu zacne hned s tim ze je dany zanr vlastne blbost a proto je ta kniha fuj :-D
snad je to jinak dobry recenzent - to by znamenalo, ze bude kniha take dobra.. doufejme, ze takhle nehodnoti vse.. jen na zaklade sympatii k zanru.
Já si to snad přečtu
Já si to snad konečně přečtu... Hubáčka a lodičky jsem vždycky mohl.
Přidat komentář