RECENZE: Roman Bureš, Propast času

Letní Jihočeské ráno. Rusovlasá dívka vychází na balkón s úmyslem vypít si v klidu ranní kávu a pokochat se výhledem. Ani jedno se však nekoná.

Studentka archeologie Antonie nevěří očím, že jí zprostředkovávají realitu; pohled ven je jiný než byl večer. Jako by si Bůh vzal velice ostrý nůž a vztekle nařezal krajinu. Místo střech domů les, silnice, stejně jako domy, čistě odříznutá. Svět se radikálně změnil a už nic není takové jako bývalo, rázem jsou pryč všechny plány i starosti. Pro hrdinku začíná realná exkurze do historie a jedinečná příležitost ochutnat originální biopotraviny, pokud bude mít štěstí a dožije se večera. Jenže dívka s dnes neobvyklým jménem je velice chytrá a nemíní se jen tak vzdát. Nikdy by si nepomyslela, že se jí studium starověké latiny bude tak hodit, a že mrtvý jazyk je schopen zachránit živé. Lépe nemít na těle žádné kérky, ve středověku, který číhá za humny, to může být problém. Život je plný paradoxů, v jednu chvíli máte vše a ve druhé jde o život, za čas zase naopak.

Co se vlastně stalo? Časoprostor se zhroutil, časové linie se promíchaly, nikdy nevíte, jaká doba právě krajině vládne. Věřící mají jednoduché vysvětlení, za vším hledej Boha a toto je Jeho zkouška. Velký průser, tak si to pro sebe výstižněji nazval jeden z časových zbloudilců. Téma cestování v čase a interakce nesourodých hrdinů bývá časté v červené knihovně. Tohle rozhodně romantické čtení není, i když, stejně jako v životě, i zde se dočkáme vzájemné náklonosti, které však zdárně sekunduje vražedná nenávist. Na řadu přichází efektivní brutalita, lidé si nerozumí, a nejde jen o jazyk. Při čtení mrazí, jak je naopak myšlení vojáků napříč staletími podobné. Lidstvo spolu rádo, a se zápalem sobě vlastním, bojuje a důvod se vždycky najde. Silné osobnosti využívají situace a jdou si za vlastními cíli. Charismatičtí hrdinové, autorem velice dobře vykreslení, jsou zranitelní a leckdy smrtelně; každý do cíle nedojde. Mrtví se vrší a to doslova, přežijí jen silnější a chytřejší. Sledujeme mistry války, výborné stratégy, stejně jako přímočaré fanatiky ať už vojenské nebo náboženské. Pro někoho nastalo Nebe pro jiného Peklo, záleží na úhlu pohledu.

Příběh má několik linií, pohledy jednotlivých hrdinů se střídají, děj se zajímavě prolíná. Myšlenky hlavní hrdinky, výstižné a vtipné, jsou zvýrazněny kurzívou. Roman Bureš má obrovský záběr, zprostředkovává čtenáři setkání s lidmi z doby kamenné, římskými legionáři, obyvateli středověku, nacistickým wehrmachtem, našimi současníky, jako s lidmi z budoucnosti vzdálené i sedm století. Čtenáře čeká barvitá freska lidských charakterů napříč staletími. Nic moc se nezměnilo, blbec vždy zůstane blbcem, kdežto inteligence a pochopení bývá spásou. Z textu čiší autorova znalost historie (a psychologie) a živé i pravděpodobné vize budoucnosti. Vše působí velice autenticky, až naskakuje husí kůže. Pouze osmdesátá léta minulého století nebyla už tak ideově radikální.

Obálka, zvoleným písmem a barvami i samotný název románu jsou všední a nezajímavé jako z doby, kdy se knihy prodávaly samy a stály se na ně každý týden fronty. To už se neděje, propagace je nutností, většinou bohužel jen zajímavou obálkou. Kdybych Propast času viděla v regále, nesáhnu po ní a udělám tak hodně velkou chybu. Přijdu o strhující, nepředvídatelné a přitom zábavné čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Propast času je po dlouhé době svěží vánek, ovšem s krůpějemi krve, na poli fantastiky. Pro mně nejlepší kniha minulého roku.

Roman Bureš, Propast času

Nakladatel: Euromedia Group - Knižní klub
Obálka: Ivan Brůha
Redakce: Anna Urbanová, David Dvořák
Rok vydání: 2015
Počet stran: 360
Rozměr: 133 x 206
Provedení: pevná vazba
Cena: 299 Kč