Recenze

Je to debut. Presne to cítiť z prvého dielu Doby temnoty. Neočakával som Trpaslíkov a predsa som sa nemohol ubrániť miernemu sklamaniu. Dej tvorí Lodrikove vyhýbanie sa intrigám šľachty, ktorej nový guvernér dvakrát nevonia a robia všetko preto, aby ho zniesli z povrchu ulldartského.

Řečeno slovy jednoho kritika: „Česká fantastika má příliš málo debutů na to, abychom je mohli přehlížet.“ A je to nepochybně pravda. Ať už se vám to líbí nebo ne, knihy jsou byznys jako každý jiný a vydání textu neznámého českého autora je prostě risk, který mnoho nakladatelů není ochotno podstoupit. O to větší dík potom patří nakladatelství Straky na vrbě, které nejen že se nebojí vydávat české debuty, ale ještě se tím i systematicky zabývá. Jednou z takových nadějných prvotin je i trilogie Kočičí noci Blanky Jiruškové a právě na ni se podíváme v následujícím krátkém článku.

Časopis Fantázia každoročne vyhlasuje literárnu súťaž Cena Fantázie zameranú na slovenskú fantastiku a už po štvrtý krát sa mu podarilo vydať aj antológiu najlepších poviedok z tejto súťaže. Aj tentoraz sú v zborníku zastúpené známe mená, ale pribúdajú čoraz zaujímavejšie poviedky s menami začínajúcich autorov.

Před deseti lety vyšla antologie Gardnera Dozoise a Jacka Danna nazvaná Armageddons (v češtině jako Armagedony roku 2005). Loňský rok si pánové spolupráci zopakovali a na konci října letošního roku vyšla i v češtině antologie Čarodějové.

Jeden z hlavních důvodů, proč kniha působí nezapomenutelně, je dokonalý překlad Michala Bronce do českého jazyka. Bez něj bychom byli ochuzeni o motýlí lehkomyslnost, Šmendrikovu přeměnu i hrdinství prince-krále Líra.

Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.

Larryho Nivena netřeba českému čtenáři představovat, vždyť kdo by nečetl známé Prstence nebo nezaslechl o Kzintech. Jak byvá poslední dobou zvykem, tak se staří harcovníci dopouští časté spolupráce s mladšími a ne tak známými autory. Nejinak se tomu stalo také v případě románu Flotila světů, kde se kromě jména Larryho Nivena objevuje menším písmem Edward M. Lerner.

Je to tak, kniha, na kterou jsem osobně netrpělivě čekal od dočtení Světlověku, konečně vyšla v českém překladu, a tuzemští čtenáři tak mají možnost vrátit se do kouzelné Anglie Věku světla. Kouzelné proto, že každodenní život v ní je určován existencí substance zvané éter. Díky ní je většina činností, při nichž si v naší realitě sdíráme své ubohé ruce a hrby, vykonávána pomocí jednoduchých zaklínadel.