RECENZE: Františka Vrbenská a Lucie Lukačovičová, Hořící kůň

Když pejsek s kočičkou dělali dort, nevytvořili zrovinka delikatesu. Když ale Vrbenská s Lukačovičovou psaly Hořícího koně, s výsledkem to bylo přesně naopak.

Děj nás zavádí do Španělska 11. století, země sužované táhlým válečným konfliktem. Hranice mezi křesťanskými a arabskými državami se neustále mění a boje neustávají. Do války odchází i mladý horal Iranzu – jako mladšímu z synů mu mnoho jiného ani nezbývá. V armádě se seznamuje nejen s lidskou krutostí, ale i s Egokiňem Hromem, ostříleným vojákem a mužem bezedné praktické moudrosti, který leckde byl a leccos zažil. Právě Hrom pomůže Iranzuovi zachránit koně maurského velitele, stvoření, které naprosto změní jeho život. Grošák je nádherné zvíře, které ale v hořících stájích málem uhořelo zaživa – zatímco dřív byla jeho cena nevyčíslitelná, teď jeho život visí na vlásku. Iranzu spolu s Hromem opouští armádu a stává se zlodějem koní, aby mohl přítele i koně uživit. Prochází zemi křížem krážem, omylem se ale zaplete do válečných záležitostí králů a je uvězněn. Brisca, zemanská sirota, mu pomůže  uniknout z vězení a společně uprchnou. Dívka mu však mohla pomoci pouze díky tajemnému lektvaru, který dostala od čaroděje Spin de Mula, a s kterým podle jeho pokynů měla naložit úplně jinak. Spin de Mul je monstrum, kterého se bojí všichni bez výjimky – říká se o něm, že bere lidské duše. Za to, že ho Brisca podvedla, teď chce i tu její. Iranzu se svou milovanou to nebudou mít jednoduché, pokud před ním chtějí uniknout…

Hořící kůň je kouzelný příběh, plný lásky, zasahující hluboko do duše a do hlavy. Nesoustředí se přímo na dějovou linku, ale na pocity postav a atmosféru. Ta je hlavním pilířem knihy a je úžasná – přesto právě tento typ díla nemusí mnohé čtenáře lákat. Příběh je přitom zajímavý dostatečně, dotýká se jak prostého života, tak politiky, zápletka se táhne bitevní vřavou a ani smrt postav není autorkám cizí. Nebylo mi při čtení lhostejno, jak hlavní hrdinové skončí – ale děj v tomto případě zkrátka nehraje prim. To, co mě drželo přikovanou ke stránkám, byla atmosféra. Jak jsem již zmínila, v případě Hořícího koně je něčím mimořádným. Veškerá obrazotvornost a  detaily pečlivě vryté mezi řádky mají naprosto dokonalý efekt.

Nejen na popisech je ale duch knih postaven. Autorky skvěle vytvářejí obraz doby, kdy mýty a realita byly jedním. Slouží jim k tomu drobné příhody vedlejších postav, které byť se mihnou třeba jen jednou kapitolou, mají pro hlavní dění velký přínos. Charaktery těchto figurek jsou opravdu realistické – co tak může vést osamělého mladíka na svatou pouť? Proč se bývalý obchodník stal vrahem a začal krást? Tato složka příběhu činí Hořícího koně trochu netypickým počinem, který škatulku historické fantasy určitě přesahuje.

Vzhledem ke kráse použitého jazyka je velká škoda, že si v knize trochu zařádil šotek a místy zůstalo několik pozapomenutých překlepů. To je ale jen malá vada na kráse jinak nádherného příběhu. Hořící kůň není z těch knih, které zhltnete v autobuse co nejrychleji jen proto, že chcete vědět, jak to celé dopadne. Je třeba si ho zvolna užít, vychutnat atmosféru a nechat ji, ať vás prostoupí. Příběh Briscy a Iranzua je třeba prožít, ne jen přečíst, abyste si ho řádně užili.

Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová – Hořící kůň
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma
Počet stran: 440, brožovaná
Rok vydání: 2017
Cena: 359 Kč