RECENZE: Andrzej Sapkowski, Věž vlaštovky

Článek od: Štěpán Jura - 25.04.2012

V brzké době by měl už konečně vyjít v reedici i poslední díl Zaklínačské ságy. Mnoho fanoušků však považuje za lepší předposlední část románové série Věž vlaštovky. Mnozí ji dokonce považují za nejlepší Sapkowského knihu vůbec. No, nejde jim to mít za zlé...

Jak se v minulém díle točil příběh hlavně kolem zaklínače Geralta (a jeho přátel) a Ciri se v ději mihla jen na pár stránkách, teď nás čeká pravý opak a vše se točí kolem Ciri. Naštěstí Geralt není odsunut úplně do pozadí, jako se to v Křestu ohněm stalo Ciri, ale objeví se až někdy u sté stránky. Jeho prostor je oproti minulým dílům notně useknutý, navíc prakticky všechno, co zaklínač dělá, stejně koná kvůli Cirile.

Kromě nových hlavních postav, jež přibudou k těm starým, je jiný i styl vyprávění, než jaký Sapkowski předváděl dříve. Místo několikastránkových pasáží přešel spíše na předvádění krátkých segmentů, které jsou leckdy půlstránkové, v různých časových rovinách a s množstvím vypravěčů. Tato příběhová mozaika má však svoji výhodu: Není šance se začít na chvíli nudit (byť u Sapkowského to stejně nejde) a děj neuvěřitelně rychle odsýpá.

Jinak je Věž vlaštovky v lecčem stejná jako předchozí díly. Jsou v ní vtipné a vypiplané dialogy s nezapomenutelnými hláškami, spád, humor, akce a prokreslené postavy. I po letech má tedy Věž vlaštovky pořád co nabídnout. A určitě má ze všech Zaklínačů nejlepší zakončení.

Zaklínač VI: Věž vlaštovky /Wieża jaskółki/
Sapkowski, Andrzej   
 
Nakladatel: Leonardo
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Michal Ivan
Rok vydání: 2011
Počet stran: 464
Rozměr: 115 x 175
Provedení: paperback
Cena: 299 Kč

Komentáře

Právě jsem dočetla druhý díl ságy a jakkoliv tam byly úplně úžasné pasáže, tak občas jsem se teda nudila:( Navíc je tam na můj vkus až moc vedlejších postav s velkým prostorem - některé ale umřou:) A nějak nepobírám ty intriky okolo a motivaci postav - hlavně těch čarodějek - Filipa, Tris, Jenefer (i když u té se to předpokládám ještě vysvětlí). A totálně se ztrácím ve jménech krajů - bohužel mám první starší vydání a tam není žádná mapka, ale zase jsou tam pěkné vnitřní ilustrace.

Nechápu, jak se někdo může ztrácet v "politických mašinériích" okolo :) Ty jsou právě naprosto geniální a leckdy mě zajímali víc, než třeba samotné Geraltovo počínání. Fakt nechápu, jak se v nich a celkově ve jménech království může někdo ztrácet :)

Známkou dobrého štábu je, že se admirál o bitvě dozví až ve chvíli, kdy jí štáb vyhrál.

Já si to nemyslím. Nesnáším mapky v knihách, hned mi to degradují na dětskou bojovku, snažím se je tedy ignorovat a ani okem na nich nespočinout. Ještě jsem se v knize nestratila a v Zaklínači zvlášť :-) Osobní názor, třeba jsem jediná...:-)

K Zaklínači jsem se zatím nedostala, takže tohle konkrétně nedokážu  posoudit, ale fakt je ten, že mapy v knihách taky moc neřeším. Snažím se vystačit s vlastní představivostí... a zatím jsem se nikdy neztratila... otázkou zůstává, co by se stalo, kdyby mě někdo do příběhu hodil skutečně. To bych možná brečela jak želva, že jsem si knihu zapomněla doma:-)))

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Já zas doporučuju Ságu nečíst v pořadí 4., 2., 1., 5. a 3. díl :-) Bylo to úžasné i tak, ale říkám si "Jaké to asi je zažít tohle úplně normálně?" A proto si knihy kupujte, nikoliv půjčujte v knihovnách :-)

Přidat komentář