RECENZE: Františka Vrbenská - Naganty a vlčí máky (JFK 18)

Článek od: Lament - 05.11.2011

JFK se tentokrát neúčastní standardní mise. Najímá si ho podle všeho velmi bohatý kulturologický institut, který ve 20. letech 20. století pátrá po Jaroslavu Haškovi. JFK si tedy užívá neklidu na Sibiři, v Mongolsku, i v Číně. Ocitá se v mlýnských kamenech mezi rudými a bílými, a to nejsou zdaleka jediné místní nepokoje a problémy. Je to jízda jako na horské dráze a John se nejednou přiblíží na dosah ošklivé smrti. Pomalu mu však dochází, o co se v této hře jedná. Podle legendy existuje národ Lusů, plazích lidí, kteří skrývají ohromující vědění, magické technologie, a střeží vstup do bájné Šambaly…

Knihy Františky Vrbenské jsou zárukou hned několika kvalit. Její texty jsou vždy na jazykové úrovni, která dnes u nás nejenže není obvyklá, dalo by se spíše říci, že prostě není (bez urážky vůči mým mnoha oblíbeným současným autorům). Další ingrediencí jejích příběhů jsou nesmírně zajímavé postavy, prostředí a úhel pohledu, který má pokaždé mnoho z magického myšlení. Všechno dohromady tvoří neuvěřitelně éterický, a přesto zemitý mix exotických a sugestivních dobrodružství.

Chtějte po této autorce „pouhý“ další příběh v zábavném seriálu, a dostanete něco, co šmahem zahanbí veškerou současnou literaturu s uměleckými ambicemi. A to jen tak mimochodem. Až budete číst Naganty a vlčí máky, útlou knížečku, prožijete toho víc, než u osmistovkového tlustopisu. Budete se smát, budete plakat, a čas od času strnete zcela paralyzováni krásou, která se před vámi znenadání rozprostře.

Františka Vrbenská totiž není jen autorka, ale především je to moudrá žena, jakých v našich podmínkách bývá pomálu. Chápe totiž lidské srdce. Rozumí svobodě, a rozumí dokonale i bolesti. A ze všeho nejvíc bolesti, kterou musíme svou svobodu tolikrát zaplatit.

U Nagantů a vlčích máků budete mít pocit, že autorka vzala všechno, co ji trápí na naší současnosti. Všechno to, co je špatně, co nás děsí a ubíjí pomaličku, den za dnem o něco více, když šedivějící a přepadlí spěcháme do zbytečné a nudné práce. Když popisuje nemalé nepříjemnosti a chaotické vření první poloviny 20. století, uvědomíte si styčné body se současnou dobou. A pak si uvědomíte, že se to vlastně pořád jen opakuje. Šarvátky, okrádání bližních, vraždění, poplácávání se po zádech a boj o koryta. Série JFK tím konečně získává to poslední, co jí chybělo. Trošku skutečné bolesti.

Jediné, čeho budete po dočtení Nagantů litovat, je rozsah. Budete chtít totiž vědět mnohem víc o dobrodružstvích pozoruhodného Jaroslava Haška, ze kterého se k lítosti mnoha stala jen inventární a nezajímavá položka ve školních učebnicích. O Krvavém baronovi Unger-Sternbergovi ani nemluvě. Já tajně doufám, že se k nim Františka Vrbenská třeba ještě někdy vrátí.

Na zápis z mise č. 18 jsme museli poměrně dlouho čekat, a už se zdálo, že je ztracený. Teď už můžeme říct, že to nebyla náhoda. Něco tak silného může vážně poškodit kauzalitu naší reality. Proto apeluju na všechny, okamžitě získejte všechny možné dostupné exempláře tohoto zápisu a doma je opatrujte v trezorech jako oko v hlavě. Tyto skutečnosti se nikdy nesmí dostat do nepovolaných rukou.

Vždyť víte, svůj svět si musíme zasloužit.

Agent JFK 18: Naganty a vlčí máky
Vrbenská, Františka

Nakladatel: Triton, E. F.
Obálka: Tomáš Jedno
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 240
Rozměr: 125 x 185
Provedení: paperback
Cena: 199.00 Kč

Komentáře

Promiň(te?) za opožděnou odpověď. Nezbývá, než přiznat, že tohle se opravdu stává. Recenzenti se snaží být objektivní a sloužit zejména čtenáři (divákovi), ale přece jen nelze zcela zapřít sám sebe. Proto se opravdu vyskytují případy, kdy každý z nás čte úplně neco jiného, přestože titul je to stejný.

Zuzana "Lament" Kocurková

Zuzko, gratuluji. Krásná recenze. Tímto samozřejmě gratuluji i oné milé spisovatelce, která tohle neobvykle geniální dílo stvořila, viď Františko?  O Tobě mluvím :-)

tu do nebes vynášející recenzi.. Tohle nemá se sci-fi žánrem nic společného. Jedná se zde spíše o přírodopisný dokument kdy se autorka komplikovaně rozepisuje o každém trsu trávy a uráženém uchu od hrnku...Jsem v půlce a už několikrát jsem se přistihl že to prostě číst nechci..ale z povinnosti asi budu muset..

Přidat komentář