NEDĚLNÍK: Když robot píše…

V roce 1953 napsal Roald Dahl povídku Velký samočinný sepisovač. Vypráví o vědci, který tvrdí, že pravidla gramatiky se řídí fixními matematickými principy. Na základě poznání těchto principů sestaví stroj – samočinný sepisovač, pomocí kterého může jakýkoli člověk pouhým šlapáním pedálů a pohybem páček vyprodukovat libovolné množství té nejkvalitnější literatury. Nezávisle na vlastním spisovatelově talentu, samozřejmě.

V roce 2022 nám přijde taková představa směšná. Šlapat pedály? Viklat pákami?

Vždyť stačí zmáčknout enter.

Před dvěma lety jsme slavili sto let od vydání Čapkova R.U.R. K této příležitosti uvedlo Švandovo divadlo první autobiografickou hru napsanou umělou inteligencí, AI: Když robot píše hru. Jiří Materna, český specialista přes lingvistiku umělé inteligence, publikoval v roce 2016 knihu Poezie umělého světa, sbírku básní automaticky vygenerovanou počítačem za pomocí umělých neuronových sítí. Stroje v dnešní době píší krátké fanfikce, autorské povídky, scénáře (za vtipnou zmínku stojí série Netflix By Bots youtubového kanálu Netflix Is A Joke), ale také komponují hudbu. Např. slavná Schubertova „Nedokončená“, Symfonie č. 8 – nyní dokončená… čím asi?

Žijeme v době rozmachu umělé inteligence – rozmachu, který (podobně jako průmyslová revoluce) může předznamenávat krizi nejednoho řemesla. Tentokrát třeba toho spisovatelského.

Tak jako stroje a výrobní pásy připravily o obživu chudé farmáře a drobné výrobce, kteří si tyto technologie nemohli dovolit, umělé neuronové sítě naznačují, že vyprodukovat esteticky líbivé a umělecky hodnotné dílo nemusí být dovedností výhradně lidskou.

Nevěříte?

Neuronová síť toho sice sama o sobě nic moc nesvede. Pro činnost, kterou má vykonávat, se musí nejprve natrénovat (neboli napěchovat potřebnými daty). Např. k natrénování autora Poezie moderního světa byly použity texty básní ze serveru pismak.cz. Neuronová síť se podle těchto básní naučila pracovat s jazykem – z jednotlivých písmen skládat smysluplná slova, ze slov gramaticky správné konstrukce, z nich verše a konečně i celé básně. Po dostatečném natrénování je tak schopna generovat libovolné množství unikátních básní, které jsou stylisticky i obsahově kompilací všech básní použitých pro trénink.

A nepracuje člověk stejně?

Představte si, že jste celý život zavření v místnosti se štosem básní, nikdy dříve jste žádnou jinou nečetli a krom znalosti psaní a českého jazyka nemáte žádné vzdělání. A teď byste dostali za úkol napsat vlastní básničku.

Podali byste lepší výkon než počítač?

Jak lidská, tak počítačová neuronová síť se učí feedbackem. Rozdíl je jen ve vstupech. Zatímco člověk má smyslové vjemy, složitou sebereflexi, emoce a bohatou kulturní historii ke studiu, počítač má prozatím jen zlomek toho posledního – texty, kterými ho napěchujeme.

Ale dejte počítači lepší čidla a větší mozek…

Jorge Luis Borges v povídce Babylónská knihovna poukazuje na další zajímavý fakt. Latinská abeceda má konečný počet znaků (konkrétně 26). Konečný počet znaků však znamená i konečný počet kombinací… a tedy i konečný počet smysluplného textu, který s nimi lze napsat.

V Borgesově Babylónské knihovně jsou uloženy všechny knihy, které jsme kdy napsali, napíšeme, ale i ty, které nikdy napsat nestihneme.

V roce 1941 opět jen teoretická fikce.

Dnes díky moderním technologiím můžete navštívit libraryofbabel.info, online knihovnu, ve které najdete VŠECHNO, co lze naší abecedou vytvořit. Každá povídka, kterou jste kdy četli, každý citát každého autora, který vás kdy poznamenal, každá bakalářská práce, i ta, kterou jste ještě nedopsali, i ten román, k jehož napsání se pořád nemůžete rozhoupat – všechno už tam má své místo v jedné konkrétní elektronické poličce.
Schválně, zkuste si tam vyhledat nějakou tu svou „originální“ myšlenku (bez diakritiky, samozřejmě).

A jestliže je už všechno napsáno, jak dlouho asi potrvá, než někdo přijde s programem, který to všechno přečte a vytáhne to nejlepší?

Roald Dahl se ve své povídce obává, že člověk se samočinným sepisovačem kvalitativně i kvantitativně předčí sebesečtělejšího spisovatele. Není se čemu divit – s rychlostí, kterou je počítač schopen číst, a efektivností, s jakou informace zpracovává, si může běžný smrtelný pisálek maximálně tak snít o elektrických ovečkách.

Ale nepropadejte panice! Stále žijeme v době, kdy se neuronová síť bez člověka neobejde, a kdy jsou výtvory takzvaných „botů“ spíše úsměvné, absurdní, a cokoli smysluplného je dílem čisté náhody a naší interpretace. I počítačům ještě potrvá, než se naučí plynule psát.

A proto pište! Pište, ať mám… tedy, ať mají stroje z čeho čerpat inspiraci!

Kdo ví, možná že je v literatuře ještě něco veskrze lidského, něco, co žádný uměle vytvořený software nikdy napodobit nedokáže.

Víte o něčem?

ODKAZY:

Roald Dahl, The Great Automatic Grammatizator (PDF)
Jorge Luis Borges, Babylónská knihovna (PDF)
Jiří Materna, Poezie umělého světa (PDF)
Franz Schubert, Symfonie č. 8, „Nedokončená“ (dokončená umělou inteligencí)
AI: Když robot píše hru (sestřih)
Netflix By Bots
Babylónská knihovna online