Zkostnatělá česká fantastika

Článek od: Eylonwai - 07.02.2020

Že jsme u nás ve všem asi o dekádu pozadu za moderním světem, na to už jsme si zvykli. To, co tady opěvujeme jako nejžhavější novinku, je za mořem už dávno pasé. Některé změny holt přicházejí pomalu a nic s tím nenaděláme. S čím bychom ovšem něco dělat mohli, je literatura, respektive fantastická literatura.

Už delší dobu mám takový neodbytný pocit, který se mi postupně spíš potvrzuje, než vyvrací. Pokaždé, když otvírám knížku od českého autora – a v posledním roce se mi to vlivem okolností stávalo častěji než dřív – se nedokážu ubránit neblahému očekávání. Můj strašák? Zažitá schémata, tradiční hodnoty, konzervativní postoje a hlavně – obavy z vykročení do neprobádaných končin.

Pojďme si dát konkrétní příklady. Podívejme se, co v posledních letech ve světě získává žánrové ceny. Máme tu Becky Chambersovou za vesmírnou trilogii Poutníci, N. K. Jemisinovou za Zlomenou zemi, komiks Netvora od Liu a Takedy, Naomi Novikovou za Ve stínu hvozdu či Ursulu K. Le Guinovou za všechno možné (ze seznamů vybírám s výjimkou Guinové to, co bylo přeloženo do češtiny). Co z toho můžeme vyvodit? Tak zaprvé, i po letmém projetí seznamů je zřejmé, že dominují ženské autorky. Zadruhé, žádná z těchto žen se nebojí psát o tématech, která pálí moderní společnost – feminismu, genderu, rasismu, ekologii. A to tak dobře, že sbírají jednu literární cenu za druhou. Tohle jsou knihy, které dokážou změnit svět.

A u nás? U nás jsou výše zmíněné pojmy málem sprostá slova, a že by se nějak propašovaly do fantastiky? Nechtějte mě rozesmát. Jak já to vidím, typickým českým autorem SFF je tělnatý strejda, který na stránkách svého románu jakožto bijec v conanovské bederní roušce máchá obrovským mečem, aby vysvobodil vděčnou princeznu. Nebo se vybaven zaklínačskými hláškami honí za svou osudovou femme fatale. Případně si navlíkne maskáče a ve zpomaleném záběru střílí všechno okolo, ženský nevyjímaje. Namakaní borci, co všechno zvládnou levou zadní a dlouhovlasé krásky na ozdobu všude, kam se podíváš.

Přeháním? Samozřejmě. Tak zjevná ta klišé zase nejsou, to ale neznamená, že tam nejsou vůbec. Jen mají pěkný obal a obroušené hrany. A víte, co je nejhorší? Máme mladé autory a máme mladé (i starší) autorky, jistě, ale získávám takový nehezký dojem, že v tomhle případě jablko fakt nespadlo moc daleko od stromu. Povídky čerstvě vylíhnutých talentů sklouzávají do stejných schémat, která se nám tady neustále opakují. Mají strach, že by se jim zkostnatělá česká společnost vysmála? Nebo procházejí výběrovou čistkou strejdů v nakladatelství?

Možná vám to přijde radikální, a tak přihodím osobní historku z doby před několika lety: napsali jsme s kamarádem-spisovatelem povídku a přemýšleli, do které soutěže ji přihlásit. „Tak třeba do [název soutěže],“ říkám. „Tam radši ne,“ namítne kamarád, „máme tam homosexuální vztah, a to [jméno nakladatele] nemá rád.“ A tak jsme hledali dál. A víte co? Nebyla to sranda. Přijde vám to v pořádku? Mně ne.

Současná česká fantastika má co nabídnout. Občas narazím na opravdu originální námět a dobrý nápad, nechybí tu humor a příjemný ironický nadhled. Nebere sama sebe moc vážně a neplácá se v patosu. Ale to nestačí. Zároveň se totiž nedokáže odpoutat od svých předků a vzorů a přinést něco doopravdy nového. Máme spousty hezkých blýskavých obalů, ale jádro – to nám tady zatím bolestně chybí.

Samozřejmě je to jen můj pohled vycházející z mých čtenářských (i osobních, bohužel) zkušeností. Nejsem žádný náruživý čtenář české produkce, a tak to může být poněkud zkreslené. Budu ráda, pokud mi dáte v komentářích vědět, jak moc se mýlím, a hlavně pokud uvedete nějaké příklady, proč tomu tak je.

Komentáře

Na vlně progresivizmu těžce ujíždí celý západní mainstream. Mám ho snad tlačit do fantastiky, abych byl in, i když to tak necítím?

Problém může být jinde. Jestli oni ti mladí, progresivní (a většinou zelení ;-)) náhodou ve skutečnosti tak trochu nepostrádají onu kreativitu, kterou se tak honosí?

Já bych to viděl spíš takhle: pro někoho (a klidně přiznám, že i pro mne) jsou sprostými slova jako "gender", pro někoho "tradiční hodnoty". Kreativní dokážou být jedni i druzí, a někdy velmi úspěšně... Byť teda napsat "agitku" (a to je přesně to, po čem autorka článku volá) tak, aby byla ke čtení i pro někoho, kdo dané ideologii dávno nepropadl, se povede málokomu. 

Já to vidím tak že sci-fi vlastně bylo vždycky tak trochu agitka. Pokud autor netlačil čistě techniku tak většinou šlo o to zpropagovat jeho vidění světa, jeho představu o lidských právech, postavení jednotlivých skupin obyvatel, rasismus / antirasismus. Sci-fi autoři byli v tomhle vždycky napřed takže tady to volání po větší progresi chápu. Na druhou stranu u nás se sci-fi v pravém smyslu slova skoro nepíše.

U fantasy to ale tak nějak nechápu. Ten žánr je vlastně extendovaná pohádka takže rvát do něj gender, ekoagitku, homosexualitu, jakoukoli ideologii na sílu je dost kontraproduktivní. Musí to být hodně dobře promyšlené a zdůvodněné.    

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

"To je právě to - "promyšlené a zdůvodněné".  Pokud se tyhle motivy cpou do příběhu "jenom, aby tam byly", je to špatně...  Tuším, že vím, kterou soutěž autorka článku zmiňuje; dělám v ní porotce skoro dvacet let. Povídka o homosexuálech se v ní objeví zhruba každý druhý rok - a za celou dobu se jen jednou stalo, že tahle základní podmínka byla splněná... (Taky to byla z nich ze všech jediná opravdu dobře napsaná. Přesto jsem jí tehdy žádné body nedal, ne kvůli těm homosexuálům, ale kvůli obsahu jako takovému - šlo o brilantně napsanou snůšku nechutností, vhodnou jedině do "Ježíšku, já chci plamenomet".)

 S tím bych i souhlasil. Já jsem hotl ten (ne)tělnatej strejda (strejda vlastně taky ne... spíš fotřík).

 Zajímavé je, že když jsem v roce 2013 začal psát pro Egona Čiernyho, tak mi na tvrdo řekl: "Piš si co chceš, ale nesmíš se navážet do homosexuálů. To se nesmí." Představa, že by si nyní nějaký vydavatel dovolil odmítnout autora kvůli homosexuálům mi v současném diskurzu "předsudečné nenávisti" přijde absurdní.

Tak to jsem rád že jsme tady v Čechách o dekádu pozadu a netlačí se nám aspoň do té naší fantastiky feminismus, gender, rasismus a ekologie. Asi netoužím číst o postavě neurčitého pohlaví (nebo pohlaví číslo 77) vedoucí ekoteroristickou buňku muslimských dívek pod duhovou vlajkou. Ano je to v současnosti trend udělovat ceny za tyhle témata, ale věřím že určí trh, jaké se budou vydávat knihy po kterých s chutí sáhnou čtenáři. Doufám, že nepřijdou kvóty, aby v každé nové knize byl jeden homosexuální vztah, genderově rozpolcená osoba nebo protiuhlíkové téma. Kritizuješ mladé autory, že sklouzávají do obehraných témat a sami jste hledali soutěž, kde by kontroverzní povídka prošla hladce bez většího boje. Možná že vydavatelé netrpí předsudky, jen nejsou přesvědčeni, že se taková kniha (povídka) stane dostatečně prodejnou, aby se vrátily náklady, ale určitě se nějaký najde, který bude ochoten zariskovat, protože se mu líbí stylistika a příběh. Dnes snad neexistuje žádná cenzura jako za komančů, vychází spousta knih a přeji všem, aby si v nich našli své téma, knižního hrdinu dle vlastních představ. Ze všeho nejdůležitější je ale dobrý příběh, ne jestli je hrdina takový nebo makový, na závěr cituji moto jednoho svého oblíbeného autora: existují dobré a špatné příběhy, žádné jiné dělení není podstatné.

Ču především domácí fantastiku. Mezi její klady rozhodně patří to, že se neber moc vážně. Npravdě většina domácí produkce se řadí k oddechové literatuře. Upřímně to kvituji s radostí. Jako průměrný čech spíš vyhledávám lehčí věci. Zmiňuješ Chambersovou. Ta dokázala spojit vážná témata s lehkostí příběhu. To se u nás zrovna moc nenosí. To je trochu škoda.  Povedlo se to třeba Sngoňové. 

"Byť teda napsat "agitku" (a to je přesně to, po čem autorka článku volá)" - rozhodně nevolá, agitky snad nemá rád nikdo.

Nenechte se prosím plést, vážení, jsem oddaný milovník klasické epické fantasy v tolkienovském stylu a v žádném případě nepotřebuji nějaké splněné kvóty či, jak píše Petr, na sílu tlačené motivy. Samozřejmě že dobře napsaný příběh je to hlavní. Ale copak je nekonečné omílání toho, co už tu bylo, bez jakékoli inovace obsahu nějak prospěšné? Co nového mi přinese přečíst si stou variaci na téma, které se nosilo v předminulém století?

Baví mě o literatuře diskutovat, nechat se jí fascinovat (ostatně ji studuji) a probírat ji ze všech možných úhlů. Příklad - věděli jste, že v takové klasice, jako je Jordanovo Kolo času, je zobrazeno znásilnění muže? Tak třeba to mi přijde nesmírně zajímavé a hodné komentáře. A to je přesně to (tedy - ne znásilňování mužů :D), co mi v české produkci chybí. Před lety jsem psala bakalářku s tématem české fantasy. No, opravdu jen horko těžko jsem hledala podněty, o kterých by se dalo říct něco víc, než že tam prostě.. jsou.

Většina z vás to bere, že se tyhle témata musí nějak násilně natlačit mezi řádky, ale tak to přece vůbec není. Kdo z vás četl ta díla zmiňovaná v článku? Copak je to nějak ohnuté přes koleno? Vůbec ne, naprosto přirozeně se to doplňuje a dohromady to tvoří skvělý příběh s přesahem. Ty potřebujeme, jinak se SFF nikdy nezačne brát vážně...

Mám čistě subjektivní dojem, že se naše fantastika a její autoři sami těžko berou jako něco víc než literatura braková. A k tomu je koneckonců prostředí vede, ať už jde o vydavatelství, nebo akademicko-literární diskurz, kde je fantasy stále za sprosté slovo. Žádný malý vydavatel nechce zariskovat a lepší mít jistotu těch desítek lidí, co si knihu koupí právě kvůli borci s obouručákem. Nic to v literárním ani skutečném světě nezmění, ale vydavatel nechcípne hlady a autor může říct kamarádům, že vydal knihu. A kdyby napsal něco jiného, asi by to říct nemohl. Vždyť je to vidět na tom příkladu. Že v soutěži nemají rádi homosexuální příběhy je až sekundární problém, když to samotný autor nechtěl poslat a porazil svůj příběh sám. Je to začarovaný kruh a řešením určitě nejsou kvóty ani podobně zcestné výkřiky z publika, po kterých přece nikdo nevolá, ale spíš diskuze. A je fajn, že se tady o ní snažíte. Oni si taky lidi ve světě nejdřív stěžovali, že je fantasy jen o dracích a pak se teprve objevili ti jiní autoři. A nikdo jim žádné kvóty nedával. Takže díky za článek.

Fantastiku čtu od dětství, ale nepovažuju se za experta. A ze současné české fantastiky nemám zdaleka načteno všechno. Možná ani reprezentativní vzorek. Stejně de vyjádřím. Většinová tvorba je opravdu taková, jak píšete, Ale jsou i výjimky. A podle mě je to tak i ve světě.  Převážná většina děl je vždycky klasické spotřební zboží, lepší či horší, ale nijak převratné, A pak je u špička, ti kdo možná i posouvají žánr. 

Přemýšlím, jestli je nutné, aby fantastika reflektovala aktuální problémy. Ty nejlepší klasické kousky jsou aktuální i dnes, i když  jsou staré třeba víc než 60 let. Dotýkají se obecných všelidských otázek, neřeší jen to, co bylo aktuální v době vzniku. Tohle se ukáže až po letech.

Ať autoři tvoří, jak jim srdce velí. Snažit se být za každou cenu aktuální stejně jako snaha podbízet se čtenářům v zájmu komerčního úspěchu může nést ovoce jen krátkodobě.

My čtenáři poznáme, že  nám autor "lže" v tom smyslu, že píše na objednávku jako řemeslník a ne z tvůrčí potřeby. A dobře vím, že těchto řemeslníků je asi většina.

Souhlasím, ty opravdu kvalitní věci vždycky byly a budou spíš v menšině. Což je asi dobře, tak to prostě funguje.

Neříkám, že je to vyloženě nutné, samozřejmě, že pokud se něco někam tlačí násilím, tak to asi nikdy nedopadne dobře. Ale to jsem tím vůbec nechtěla říct - nevím, zda jsem se vyjádřila špatně... Autor by měl vždycky psát to, co chce a nesnažit se podbízet. Ale mně právě přijde, že to se tady už z podstaty nedělá, protože ta zažitá schémata jsou tak silná a klišé pohodlná. Nechce se mi věřit, už jen s ohledem na vlastní příčetnost, že jsme národ rasistických šovinistů :D

A aktuálnost? O tu tolik nejde, však problémy genderu nebo drancování životního prostředí byly aktuální prakticky celou lidskou historii, jen se o tom dneska víc mluví.

Za sebe mohu říci, že jsem vždy psal jen podle sebe, tak aby se to líbilo mě, bez ohledu na čtenářská očekávání. Také mám skóre líbí/nelíbí přinejlepším 50/50 (spíš horší). 

 Šovinismem vážně netrpím. Ženy považuji za naprosto rovné mužům. Ovšem do všech důsledků, občas ke značnému překvapení dotyčných dam. Z posledních iluzí o "něžnějším pohlaví" mě už před lety vyléčila jedna slečna, co mě při lehkém sparingu kopla do hrtanu tak, že jsem týden plival krev. Od té doby razím heslo "Pereš se jak chlap - dostaneš jak chlap."

 Rasizmus? Mno, v jediné povídce, kterou mi vydali v Pevnosti je tím sympatičtějším ze dvou hlavních hrdinů cikánský alchymista ;-) Na druhou stranu vážně nemám rád Islám. Především pro to, jak se staví k ženám.

 A když už jste načala to znásilnění muže... V knize, co teď chystám do vydání je, a hned skupinové. Vlastně jsou tam zmiňována i další. Takový trochu extrémní femdom. A myslím, že každému chlapovi zatrne, až bude číst, co jedna znásilněná žena provede násilníkovi. 

Ale stejně jsem jen stará konzerva, co nikdy nepřekročí svůj stín.

Zde, vše pohromadě, včetně povídky.


https://www.legie.info/autor/8443-jakub-hoza


Tedy kromě chystané knihy Projít ohněm (to jsem si pro radost napsal vlastní "kulhánkovku", kotletky od šéfkuchaře Kyši mi moc nešmakují :-)).


Jen si dovolím upozornit, že četbu knih doporučuji spíše otrlému čtenáři. Šokovaných čtenářů se vždycky ptám: "A přečetli jste si anotaci?". Zvláště u prvotiny. Její pokračování už celkem jde.


Hezký večer

SJWs se nelíbilo, že v GoT prý bylo málo černochů. Prý když tam můžou být draci, tak by tam měli být i černoši, protože realistické to tak jako tak nebude. O tom ale nerozhoduje nikdo jiný, než sám autor. "Fantastika" samo o sobě neznamená, že tam musí být splácáno všechno možné, jen aby to tam bylo. Jen autor má právo na to rozhodnout, jestli tam bude mít "menšinové" postavy nebo ne. Tlačit na autora, aby tam dal takovou a takovou postavu, je vrchol drzosti a namyšlenosti, takovým by se měl s klidem ukazovat prostředníček. Do historických románů, které se opírají o fakta, tyhle věci nepatří vůbec (pokud nemají v příběhu nějaký skutečný smysl, tzn. nejsou tam jen kvůli "vyváženosti"). Pokud v příběhu odehrávajícím se v USA v 18.století bude zmíněn černošský otrok, je to v pořádku. Pokud v příběhu z východní Evropy ve středověku žádná černá postava nebude, je to v pořádku. Ale to už samozřejmě není fantastika... Jen blázen může po autorovi jakéhokoliv žánru chtít, aby své dílo prznil přidáváním postav, které do příběhu nepatří. Opravdu nemá žádnou povinnost (ani faktickou, ani morální) mít v každém svém díle aspoň 1 černocha, 1 asiata, 1 muslima, 1 žida, 1 feministku, 1 tlusťocha a 1 tlusťošku, 1 vegana, 1 na vozíku, 1 autistu, 1 zoofila, 1 gaye, 1 obojetníka, 1 mimozemšťana, 1 osobu, co se identifikuje jako vlkodlak a 1 osobu, co se identifikuje jako hasící přístroj, jen proto, aby si nějaké vznětlivé individuum nepřipadalo ukřivděné, že není použito v knize. Proč bychom si měli nechat rozkazovat, co v knihách musíme mít za témata? Kdo má právo diktovat autorům, o čem musí psát? Právě tohle je ten zmiňovaný skluz do minulosti: psaní poplatné době. V minulém století musely být postavy v českých knihách levicové, konzervativní (pro svou dobu však moderní) a kniha musela mít ideologický podtext poplatný politickému režimu. Má se to snad vrátit v podobě, kdy povinně budeme muset psát o feministkách, homosexuálnech, deviantech, rádoby ekolozích atd.? Člověk musí být opravdu hodně slaboduchý, aby prohlásil, že by autoři měli psát jen o aktuálních tématech a že použít časem prověřený, klasický námět je šovinismus a diskriminace a bůhvíco. Budeme psát, co chceme a o čem chceme - a komu se to nelíbí, ať jde číst něco jiného.

Jestli to tak vážně není, asi je záhodno pořádně upravit článek, protože ten vztek na autory, že málo píšou o aktuálních společenských tématech a dávají přednost klasice, je téměř hmatatelný. Z něj také vyplývá, že asi moc nedáte na odpovědi od "šovinistických starších autorů"-mužů. Ale toto Vám říkám jako mladá žena: Nesetkala jsem se v ČR s žádnou cenzurou, co se LGBT tématiky týká, ani s odmítáním rukopisů od autorů, protože jsou to ženy. Zato jsem se osobně setkala s nejedním případem opaku - kdy příběh bez ne-bílých a LGBT postav nebo s minimem ženských postav byl jen na základě tohohle nepodstatného aspektu (který leží zcela a pouze na autorově svobodné vůli!) označen přinejmenším za "zastaralý" nebo dokonce diskriminační. Ale to ještě buďme rádi za situaci v ČR, na západ od nás se podepisovaly petice proti vydání knih, které nebyly dostatečně "korektní". Takže problém je opačný: tlak na (hlavně mladé) autory psát poplatně moderním společenským trendům. A stále více lidí (dík bohu stále jsou v menšině) zapomíná, že: 1) Žena není v ničem automaticky lepším autorem než muž. Odmítnutí rukopisu psaného ženou nelze odůvodnit žádnou diskriminací žen (aspoň tedy ne na české scéně). 2) Dosazení černé/ homosexuální/ veganské/ eko/ feministické/ třípohlavní atp. postavy neudělá příběh ani zajímavější, ani společensky hodnotnější. 3) Autorův věk nehraje žádnou roli v tom, jak a o čem by měl psát. 4) Nikdo nemá právo autorovi kecat do jeho vznikajícího díla (s vyjimkou korektora/beta čtenáře, kterému autor toto právo dal).

Já s Vámi musím souhlasit, bohužel :-( Sám jsem na začátek chystané knihy dal disclaimer, že jakákoliv podobnost je čistě náhodná, a jeden z autorských výtisků půjde rovnou mému pravníkovi, ať se připraví. Bez legrace.

Kdo nezná, tak tohle stojí za přečtení:

https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/esej-o-otrokarstvi-psat-nesmis...

 Hlavně epická odpověď Larryho Correiy "knižní komunitě". Vždycky, když mám ze SJW depku, tohle mě pohladí po duši.

Mno, za mě je Correia taková hodně prázdninová četba :) Četl jsem všechno co tu od něj vyšlo krom posledních Lovců a jo, asi je taky pořídím. Takže jo doporučuju. Je to takový fajn výplach mozku. Osobně mám ale radši Ringa a to i v Lovcích. 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Jakub Hoza: přesně tak. Problém rozhodně není v tom, že by se snad čeští autoři báli o něčem současném psát (spíš se bojí ti tradičně založení, že je hned budou obviňovat z rasismu a homofobie, když v knize mají jen bílé hetero páry). Prostě o tomhle psát nechtějí. Buďto je to prostě nezajímá, nebo ne natolik, aby se v tom šťourali i ve svém psaní, a nebo to píšou, ale bohužel se ještě nenaučili psát kvalitně a myslí si, že příběh bude úspěšný už jen kvůli černému gayovi coby protagonistovi, a proto tyhle rukopisy u nakladatelů neprocházejí.

„Že jsme u nás ve všem asi o dekádu pozadu za moderním světem, na to už jsme si zvykli. To, co tady opěvujeme jako nejžhavější novinku, je za mořem už dávno pasé.“

„Zadruhé, žádná z těchto žen se nebojí psát o tématech, která pálí moderní společnost-feminismu, genderu, rasismu, ekologii. A to tak dobře, že sbírají jednu literární cenu za druhou. Tohle jsou knihy, které dokážou změnit svět.“

Mno, tímto jste se odmaskovala ne/vážená osobo. Ale raději tě budu nazývat bezpohlavně ONČO, abych dostála „feminismu, genderu, rasismu a ekologii.“ OK bezpohlavní ONČO?

Jen několik málo pomatenců ještě vzhlíží k tomu, co se děje „za mořem“ či v západní Evropě a věří takzvaným západním hodnotám, vstříc tváří v tvář dekadenci a naprostému úpadku klasických hodnot. Osobně jsem ráda za ryze české pojetí sci-fi a její nádhernou nadsázku. Jsem toho názoru, že „za mořem“ už ani nemůže nikdo vydat knihu, nebo získat pochybného Oscara, aniž by tam byl obsažen prvek nového neomarxistického náboženství prosazovaného skrze „feminismus, gender, rasismus a tradá Greténismus a ekologii.“ Díky této naprosto odporné totalitní manipulaci jsem se odklonila už dávno od západního mainstreamu a objevila svět východní literatury sci-fi, která má hloubku, duši, smysl a budoucnost.   

My tady nepodporujeme sluníčkářský fašismus a upřímně mám pocit že to nedělá ani ten článek. Myšlenka podle mě zní - pokud se to objevuje všude jinde proč ne u nás. To není nějaké homo promo nebo eko agitka, stejně jako kdykoli v minulosti, spousta témat bude kontroverzních a zaslouží si s nimi pracovat.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Tak třeba téma transgenderu metaforicky zpracoval už před deseti lety Martin D. Antonín v Daemonice (Straky na vrbě, 2010) a objevuje se i v jeho povídce "Achillina pata" ze sborníku Kladivo na čaroděje: Krok před peklem (Epocha, 2018). Antonín kromě toho přistupuje občas zajímavě i k ženským hrdinkách, třeba v jeho Křivém ostří je celkem netradičně akcentována ženská hrdinka Bětka.

Ženské hrdinky konfrontovány s ženskými problémy v tradičně mužských světech v české fantastice tu také jsou už léta a není jich málo - pravidelně je píše třeba Lucka Lukačovičová, naposledy v Posledním bohu (Poutník, 2019), ale stačí se namátkou probrat tvorbou Jany Rečkové nebo Petry Neomillnerové. Z novějších bych doporučila seznámit se s tvorbou Věry Mertlíkové, protože tematicky i stylem může konkurovat oné vzpomínané Novikové. A i z nové generace je tu řada autorů, která se ženskými postavami zvládají pracovat dobře a uvěřitelně nad rámec žánrových klišé - z literatury pro dospělejší publikum Kristýna Sněgoňová (jak v Krev pro rusalku - vyd. Epocha, 2018, tak nověji ve Zřídla - vyd. Epocha, 2019), z těch pro mladší zase Petra Stehlíková (Faja - vyd. Host, 2017). Kromě toho diskuzi kolem feminismu rozvířila před nedávnem řada antologií Žena s...

Homosexualitu si vybavuju v Grafomágovi Martina Moudrého, což ale nebyla nikterak skvělá knížka, a lehce s homosexuálními motivy pracovala třeba Lucka Lukačovičová v povídce "Jazyk ohně, srdce ledu" (Temné časy, 2012, Fantom Print).

Co do originálních námětů, stačí se rozhlédnout jen loňským rokem - Kristýna Sněgoňová ve Zřídlech ukazuje dost jiné pojetí špinavé urban fantasy, zvláštním stylem vyniká Vilém Koubek (Organická oprátka, Host), neotřelý námět najdeme u debutu Karla Doležala (Zombie, chiméry a rock'n'roll, Straky na vrbě), Pavel Bareš v Kronových dětech pokračuje v dobře našlápnuté trilogii z moderní dystopie, ve které se objevují témata jako třídní boj nebo ekologie (vyd. Host, 2019).

Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud sám autor nemá vhled do některé problematiky, může být složité o ní psát - třeba LGBTQ tematika může být dost citlivé a potenciálně výbušné téma, pokud ho autor uchopí špatně. Častokrát je tak snazší psát o tom, co je autorovi známé/blízké.

Nad to jsou pak žánry, v nichž není experimentace čtenářsky vítaná - autorka článku se vysmívá žánru klasické fantasy s tím, že v ní autor sám sebe projektuje jako "bijce v conanovské bederní roušce máchá obrovským mečem, aby vysvobodil vděčnou princeznu", je ale potřeba si uvědomit, že právě to je motiv, který čtenář chce a hledá. Jakmile do podobného žánru začne autor nadměrně míchat ingredience jako feminismus nebo ekologii, dostane od čtenářů kartáč. Dá se to začlenit v určité míře, ale nelze očekávat nějakou redefinici žánrů. Stejně tak to platí pro akční fantastiku. Oba tyto žánry mají svá specifika, své autory a své čtenáře, a pokud se autorce článku nelíbí takové knihy, pak doporučuji zkusit jiný žánr.


Takže ano, i když ten zmiňovaný stereotyp tělnatých strejdů dominuje možná v rámci titulů, které jsou vidět nejvíce, rozhodně tu není jediný. Je dobře o tématu rozmanitosti mluvit a nezakrnět, ale tvrdit, že tu nic takového není, je ignorace. Stačí hledat.

A občas se objeví právě na ta "společenská témata, co hýbou světem" i něco od lidí, co jinak fantastiku nepíšou  - viz třeba "Dopis dědičky" v srpnu na Neviditelném psu. Akorát že to obvykle bývají spíš naštvané reakce na to, co se děje (zmíněný "Dopis" je dystopická vise budoucnosti, ve které zvítězilo Gretino učení)...

Něco takovýho se snažil nastínit i youtuber Bratříček. Podle mě to zas tak horký neni, Greta je jen hlásná trouba která občas dost nasráníhodně prezentuje fakta a pak bohužel občas utrousí nějakou zcestnou výzvu. Dokud zůstala jen u tlumočení vědeckejch zpráv, měl jsem ji docela rád. 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Český čtenář, ale i autor je osoba konzervativní, s tím hold nic nenaděláme. Raději vsadíme na jistotu, než na experiment s nejistým výsledkem. Moderní trendy a směry jsou fajn, osobně s tím nemám problém. Bohužel průměrné dílo gender a ekologie zaměřeno může mít větší úspěch než  výborná povídka o hetero muži netřídící odpad a jeho cestování vesmírem. Je dobře, že si jako čtenář může ještě vybrat.                                                                            Článek je trefný a v něčem hodně pravdivý, jenže mám pocit, že tu máme dva extrémy a nic mezi tím. Jaká originální myšlenka českým autorům vlastně chybí a je vůbec rasa, pohlaví a světonázor důležitý pro samotný děj. Nebo to jsou jen takové berličky dodávající lesk a bídu a já nevím co ještě.                                                                                                        Málokdo píše zajímavě a dobře jako Chambersová či Jemisinová, ale i tyto autorky mají tisíc různých kopií různorodých kvalit. Naštěstí si dotyčná dílka nepřečteme. My Češi dáváme přednost prostě něčemu jinému a je nám jedno, kdo je autor či autorka. Hlavně, že se nám dílo líbí a pobavilo nás. Máme rádi humor, nadhled, nebereme se moc vážně (jsme banda Švejků a Cimrmanů) a neuškodí sem tam akce. Nemáme tendence cpát jakékoliv poselství a moudro do hlav čtenárů, to vše zabaleno do fantastické dobrodružství.                                  Ať si každý píše a čte co chce, když to někdo vydá, tak fajn. Nebo si to lidi už můžou vydávat samy a basta. Není problém psát jinak či odlišně od většiny či v úzkoprsé nakladatelské obci či dokonce v čtenáři, problém je v autorovi a jeho výdrži a odhodlání a odvaze.                                                                                               

No moment, jedno z mála doporučeních k tématu je tu právě ze Strak :D  Martin D. Antonín - Daemonica

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Přátelé, jste velice laskaví, že ve významné míře udržejete debatu v mantinelech daných základní lidskou slušností. Díky za to! A díky lidem, jako je Míša Merglová, kteří odpovídají na pobídku na konci článku a ukazují příklady, že zmíněná témata se v české kotlině také objevují.

Nicméně… řeší se tu "fašistické sluníčkářství" nebo nedostatek černochů v GoT, ale… tak, jak čtu článek já, jsou tohle ty poslední věci, které Eylonwai zajímají. Nemůžu mluvit za autorku, ale klíčové jsou pro mě poslední dvě věty druhého odstavce: "Můj strašák? Zažitá schémata, tradiční hodnoty, konzervativní postoje a hlavně – obavy z vykročení do neprobádaných končin."

To, co pokračuje, jsou PŘÍKLADY. Příklady toho, jaká témata hýbou světem kolem nás. Nikdo tady nikomu necpe žádné kvóty na počet homosexuálů v knize. Autorka přece nemůže za to, že světem (přinejmenším v mediálním prostoru a v prostoru internetových diskuzí, předsudků a odsudků) otřásají skandály odhalené díky MeToo, Greta Thunberg, sexuální identita jedince nebo nerovné platy žen a mužů na stejných pozicích. Mohla by si vybrat třeba situaci v Sýrii nebo rozdělenou společnost (ať myslíme českou a americkou – viz prezidentské volby v obou státech, nebo třeba britskou – viz brexit), ale autorky, které si vybrala jako – a znovu opakuji – příklady, se tomuhle zrovna nevěnují. Věnují se feminismu, genderu, rasismu nebo ekologii. A dělají to… prostě dobře. Minimálně Chambersová, Jemisinová a Le Guinová, zbývající dvě díla nemůžu posoudit, nečetl jsem. Přidal bych třeba Charlie Jane Andersovou a její román Všichni ptáci na nebi nebo Ve službách Spravedlnosti Ann Leckieové. 

Tak, jak to čtu, není článek voláním po kvótách a módních tématech, ale voláním po rozmanitosti, originalitě, nápaditosti. Dost mě udivuje, že to někdo čte jinak…

Ech - jestliže i ten poslední odstavec zároveń jedním dechem odsuzuje "tradiční hodnoty a konzervativní postoje", není se co divit, že to jako celek čteme jinak... (A jinak zrovna Le Guinová je pro mne dobrý příklad, proč se násilnému cpaní jakýchkoli -ismů do příběhu vyhýbat. Napsala tři skvělé díly Zeměmoří, a pak ve čtvrtém povýšila feministické postoje nad zápletku a vznikl paskvil...)

Hm. Když to převedu na mládež, mám pocit, že každá generace je typická tím, že se musí nějak vymezit vůči rodičům a "starému světu". Trochu bych řekl, že to moji generaci minulo (vypovídá o tom vlastně publikace Kmeny – někteří se přiklonili k punku, někteří k dřevárnám a jiní se našli v ezověcech, ale nevím, jestli tam existovalo nějaké univerzální pojítko), zato pro aktuální mladou generaci je to jasné: ekologie a zkáza světa s ní (respektive s jejím nedostatkem) spojená. Pokud "tradiční hodnoty a konzervativní postoje" znamenají něco zavedeného, zkostnatělého, co se v aktuálním světě mění, pak… na to přece umění nemůže nereagovat. Ať člověk píše cokoliv, vždy vychází z toho, co zná, co si myslí, co ho ovlivňuje – a samozřejmě z toho, co si dokáže představit. A tohle všechno je nutně dáno dobou a prostředím, do kterého jsme vrženi.

Co se týče Le Guinové, Zeměmoří jsem četl strašlivě dávno a za mých mladých let mě čtvrtý feministický díl asi nijak neurazil – nemůžu říct, že bych si ho vybavoval jinak než jako jeden ze ságy (asi bych si to měl dát znovu…). Ale když už zmíním Le Guinovou, mám na mysli především a primárně vynikající Vyprávění a posléze Levou ruku tmy. Kde se tato témata objevují (ovšem jako zásadní bych asi uvedl téma komunikace, které stejně souvisí se vším ostatním…).

Zaráží mne jedně věc. Autorka plamenně hovoří o tom, jak jsme strašně pozadu za "světem" (viz "ve světě sbírají žánrová ocenění..."), načež celý svět zredukuje na USA a Velkou Británii.  (Takže se dle mého dopouští takového pěkného "kulturního imperialismu," podle nejž jsou západní státy etalonem pro celý zbytek světa a zbytek jsou de facto "divoši," jimž je třeba přinést světlo pokroku).
Pokud bych chtěl být na českou fantastiku naštvaný jak je strašně nerespektuje "trendy", dal bych si setsakra pozor, abych měl přehled i o jiných literaturách než anglosaské (možná ho autorka má, možná ne - ale z textu to nevyplývá). Protože jsme se z textu fakticky dozvěděli jen to, že v ČR se prodávají a získávají žánrové ceny jiná díla, nežli ta v USA a Británii. Ovšem na to, aby autorčino rozhořčení nebylo jen plácnutím do vody, chybí mi tu srovnání s jinými literaturami.

Co dostává žánrové ceny a co se prodává třeba v takové Indii (koneckonců to bude anglicky psané a pro miliardu lidí, o čemž si spousta spisovatelů z USA může nechat jen zdát)? Anebo v Francii? Ve španělsky mluvících zemích (půl miliarda čtenářů)? V Německu? V Polsku nebo Itálii? Skutečně jsme pozadu "my" nebo se jedná o "vyšinutí anglosaské fantastiky" z celosvětového kontextu?

Pokud nebudeme mít odpovědi na tyhle otázky podleožené nějakým shrnutím, je celý článek jen na úrovni kasického facebookovégo "hejtu."  
Koneckonců tím, že autorka přiznává, že českou produkci vášnivě odsuzuje, i když o ní nemá valný přehled, nevědomky ukazuje, že je na úrovni právě toho upoceného pupkatého strejdy, co  buší do klávesnice moudra stylu "nikdy jsem muslima nepotkal, ale stejně jsou všichni  teroristi."

Může to být zaměřené tímto směrem, ostatně píšu, že je to subjektivní náhled (jak jinak), na druhou stranu - podívejte se, co u nás vychází. Z naprosté většiny je to překladová anglofonní literatura. To je to, čím se tady krmíme. To krátké zamyšlení nemá v žádném případě ambice stát se několikastránkovou studií s poznámkami pod čarou. Ovšem pokud vám schází, jste víc než vítán zpracovat ji sám - doufejme, že nebude tak plamenně vášnivá jako váš komentář.

Váš článek ale nebyl o tom, co z překladové literatury u nás vychází, ale o tom, co se “ve svete” píše a co tam dostává ceny. A nakolik se to liší od ČR. Tímto děkuji za potvrzení mých předpokladů. PS:Uvedenou studii psát nehodlám, protože se věnuji jinému oboru než komparativní literatuře a výsledek by tak zákonitě nemohl být kvalitní. Na druhou stranu také ovšem nepíši zdroji nepodložená “subjektivní zamyšlení” na literární weby.

Čistě subjektivně mi připadá, že článek je o tom, abychom se více zařadili do amerických literárních módních trendů; žádné volání po rozmanitosti nevidím. Rozmanitost znamená literární experimenty, a česká fantastika JE už teď jeden velký literární experiment. Každý autor si píše po svém, každý jinak, a skoro každý doufá, že bude čtenáři takto přijat. Knih vychází neuvěřitelné množství; Zlatý věk fantastiky, o němž kdysi mluvil JWProcházka, trvá.

Akorát je otázka, kdo to vlastně čte... :) Autoři se množí, čtenářů ubývá.

Tak to myšleno nebylo (nevím, asi jsem se špatně vyjádřila) - o trendy rozhodně nejde, už vůbec ne módní (ani se v nich neorientuji, ani je nijak nesleduji). Popravdě řečeno ty experimenty nevidím a to je právě to. Respektive, experimenty s formou a nápady? To ano, občas. Jenže to pořád škrábe po povrchu, málokdy to jde do hloubky a promluví to o něčem zásadním. Asi nikdy se mi nestalo, že bych po přečtení nějaké české produkce jen tak seděla a přemýšlela, čeho jsem právě byla svědkem...

"Zlatý věk" pro mě neznamená, že vychází hromada knih, ale že vychází knihy dobré...

Vy jste prostě sakra náročná. V mladých letech jsem z fantastiky přečetl, co se jen dalo, ale to, abych po dočtení zůstal zírat s otevřenou hubou, se mi stalo jen dvakrát. Vlastně za celý život. Po prvních zaklínačských povídkách a Vládcích strachu. Chápu, takového wow efektu se asi v české fantastice hned tak nedočkáte. V mé nádeničině rozhodně ne.

Máte pravdu, asi mám moc velké nároky. Vidíte, mě se to u zahraniční literatury stává celkem často - takové ty chvíle, kdy člověk musí zvednout hlavu a chvíli prostě jen přemýšlet o tom, co právě přečetl, jak skvěle to do sebe zapadá a jakými všemi směry se to vydává. Ale tato "diskuze" a lidé, jejichž nejoblíbenější zábavou se stalo nazývat mě různými neoprávněnými jmény, mě z posledních zbytků naivity spolehlivě vyléčili :D

Stránky

Přidat komentář