Zkostnatělá česká fantastika

Tak to jsem rád že jsme tady v Čechách o dekádu pozadu a netlačí se nám aspoň do té naší fantastiky feminismus, gender, rasismus a ekologie. Asi netoužím číst o postavě neurčitého pohlaví (nebo pohlaví číslo 77) vedoucí ekoteroristickou buňku muslimských dívek pod duhovou vlajkou. Ano je to v současnosti trend udělovat ceny za tyhle témata, ale věřím že určí trh, jaké se budou vydávat knihy po kterých s chutí sáhnou čtenáři. Doufám, že nepřijdou kvóty, aby v každé nové knize byl jeden homosexuální vztah, genderově rozpolcená osoba nebo protiuhlíkové téma. Kritizuješ mladé autory, že sklouzávají do obehraných témat a sami jste hledali soutěž, kde by kontroverzní povídka prošla hladce bez většího boje. Možná že vydavatelé netrpí předsudky, jen nejsou přesvědčeni, že se taková kniha (povídka) stane dostatečně prodejnou, aby se vrátily náklady, ale určitě se nějaký najde, který bude ochoten zariskovat, protože se mu líbí stylistika a příběh. Dnes snad neexistuje žádná cenzura jako za komančů, vychází spousta knih a přeji všem, aby si v nich našli své téma, knižního hrdinu dle vlastních představ. Ze všeho nejdůležitější je ale dobrý příběh, ne jestli je hrdina takový nebo makový, na závěr cituji moto jednoho svého oblíbeného autora: existují dobré a špatné příběhy, žádné jiné dělení není podstatné.

Ču především domácí fantastiku. Mezi její klady rozhodně patří to, že se neber moc vážně. Npravdě většina domácí produkce se řadí k oddechové literatuře. Upřímně to kvituji s radostí. Jako průměrný čech spíš vyhledávám lehčí věci. Zmiňuješ Chambersovou. Ta dokázala spojit vážná témata s lehkostí příběhu. To se u nás zrovna moc nenosí. To je trochu škoda.  Povedlo se to třeba Sngoňové. 

Mám čistě subjektivní dojem, že se naše fantastika a její autoři sami těžko berou jako něco víc než literatura braková. A k tomu je koneckonců prostředí vede, ať už jde o vydavatelství, nebo akademicko-literární diskurz, kde je fantasy stále za sprosté slovo. Žádný malý vydavatel nechce zariskovat a lepší mít jistotu těch desítek lidí, co si knihu koupí právě kvůli borci s obouručákem. Nic to v literárním ani skutečném světě nezmění, ale vydavatel nechcípne hlady a autor může říct kamarádům, že vydal knihu. A kdyby napsal něco jiného, asi by to říct nemohl. Vždyť je to vidět na tom příkladu. Že v soutěži nemají rádi homosexuální příběhy je až sekundární problém, když to samotný autor nechtěl poslat a porazil svůj příběh sám. Je to začarovaný kruh a řešením určitě nejsou kvóty ani podobně zcestné výkřiky z publika, po kterých přece nikdo nevolá, ale spíš diskuze. A je fajn, že se tady o ní snažíte. Oni si taky lidi ve světě nejdřív stěžovali, že je fantasy jen o dracích a pak se teprve objevili ti jiní autoři. A nikdo jim žádné kvóty nedával. Takže díky za článek.

„Že jsme u nás ve všem asi o dekádu pozadu za moderním světem, na to už jsme si zvykli. To, co tady opěvujeme jako nejžhavější novinku, je za mořem už dávno pasé.“

„Zadruhé, žádná z těchto žen se nebojí psát o tématech, která pálí moderní společnost-feminismu, genderu, rasismu, ekologii. A to tak dobře, že sbírají jednu literární cenu za druhou. Tohle jsou knihy, které dokážou změnit svět.“

Mno, tímto jste se odmaskovala ne/vážená osobo. Ale raději tě budu nazývat bezpohlavně ONČO, abych dostála „feminismu, genderu, rasismu a ekologii.“ OK bezpohlavní ONČO?

Jen několik málo pomatenců ještě vzhlíží k tomu, co se děje „za mořem“ či v západní Evropě a věří takzvaným západním hodnotám, vstříc tváří v tvář dekadenci a naprostému úpadku klasických hodnot. Osobně jsem ráda za ryze české pojetí sci-fi a její nádhernou nadsázku. Jsem toho názoru, že „za mořem“ už ani nemůže nikdo vydat knihu, nebo získat pochybného Oscara, aniž by tam byl obsažen prvek nového neomarxistického náboženství prosazovaného skrze „feminismus, gender, rasismus a tradá Greténismus a ekologii.“ Díky této naprosto odporné totalitní manipulaci jsem se odklonila už dávno od západního mainstreamu a objevila svět východní literatury sci-fi, která má hloubku, duši, smysl a budoucnost.   

Proč Sarden podporuje odporně nepřirozený sluníčkářský fašismus? Máte to zapotřebí?

Děkuji za vše, ale odcházím. Mažu ze záložek.

Máte o jednoho čtenáře méně. 

Tak třeba téma transgenderu metaforicky zpracoval už před deseti lety Martin D. Antonín v Daemonice (Straky na vrbě, 2010) a objevuje se i v jeho povídce "Achillina pata" ze sborníku Kladivo na čaroděje: Krok před peklem (Epocha, 2018). Antonín kromě toho přistupuje občas zajímavě i k ženským hrdinkách, třeba v jeho Křivém ostří je celkem netradičně akcentována ženská hrdinka Bětka.

Ženské hrdinky konfrontovány s ženskými problémy v tradičně mužských světech v české fantastice tu také jsou už léta a není jich málo - pravidelně je píše třeba Lucka Lukačovičová, naposledy v Posledním bohu (Poutník, 2019), ale stačí se namátkou probrat tvorbou Jany Rečkové nebo Petry Neomillnerové. Z novějších bych doporučila seznámit se s tvorbou Věry Mertlíkové, protože tematicky i stylem může konkurovat oné vzpomínané Novikové. A i z nové generace je tu řada autorů, která se ženskými postavami zvládají pracovat dobře a uvěřitelně nad rámec žánrových klišé - z literatury pro dospělejší publikum Kristýna Sněgoňová (jak v Krev pro rusalku - vyd. Epocha, 2018, tak nověji ve Zřídla - vyd. Epocha, 2019), z těch pro mladší zase Petra Stehlíková (Faja - vyd. Host, 2017). Kromě toho diskuzi kolem feminismu rozvířila před nedávnem řada antologií Žena s...

Homosexualitu si vybavuju v Grafomágovi Martina Moudrého, což ale nebyla nikterak skvělá knížka, a lehce s homosexuálními motivy pracovala třeba Lucka Lukačovičová v povídce "Jazyk ohně, srdce ledu" (Temné časy, 2012, Fantom Print).

Co do originálních námětů, stačí se rozhlédnout jen loňským rokem - Kristýna Sněgoňová ve Zřídlech ukazuje dost jiné pojetí špinavé urban fantasy, zvláštním stylem vyniká Vilém Koubek (Organická oprátka, Host), neotřelý námět najdeme u debutu Karla Doležala (Zombie, chiméry a rock'n'roll, Straky na vrbě), Pavel Bareš v Kronových dětech pokračuje v dobře našlápnuté trilogii z moderní dystopie, ve které se objevují témata jako třídní boj nebo ekologie (vyd. Host, 2019).

Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud sám autor nemá vhled do některé problematiky, může být složité o ní psát - třeba LGBTQ tematika může být dost citlivé a potenciálně výbušné téma, pokud ho autor uchopí špatně. Častokrát je tak snazší psát o tom, co je autorovi známé/blízké.

Nad to jsou pak žánry, v nichž není experimentace čtenářsky vítaná - autorka článku se vysmívá žánru klasické fantasy s tím, že v ní autor sám sebe projektuje jako "bijce v conanovské bederní roušce máchá obrovským mečem, aby vysvobodil vděčnou princeznu", je ale potřeba si uvědomit, že právě to je motiv, který čtenář chce a hledá. Jakmile do podobného žánru začne autor nadměrně míchat ingredience jako feminismus nebo ekologii, dostane od čtenářů kartáč. Dá se to začlenit v určité míře, ale nelze očekávat nějakou redefinici žánrů. Stejně tak to platí pro akční fantastiku. Oba tyto žánry mají svá specifika, své autory a své čtenáře, a pokud se autorce článku nelíbí takové knihy, pak doporučuji zkusit jiný žánr.

Takže ano, i když ten zmiňovaný stereotyp tělnatých strejdů dominuje možná v rámci titulů, které jsou vidět nejvíce, rozhodně tu není jediný. Je dobře o tématu rozmanitosti mluvit a nezakrnět, ale tvrdit, že tu nic takového není, je ignorace. Stačí hledat.

Český čtenář, ale i autor je osoba konzervativní, s tím hold nic nenaděláme. Raději vsadíme na jistotu, než na experiment s nejistým výsledkem. Moderní trendy a směry jsou fajn, osobně s tím nemám problém. Bohužel průměrné dílo gender a ekologie zaměřeno může mít větší úspěch než  výborná povídka o hetero muži netřídící odpad a jeho cestování vesmírem. Je dobře, že si jako čtenář může ještě vybrat.                                                                            Článek je trefný a v něčem hodně pravdivý, jenže mám pocit, že tu máme dva extrémy a nic mezi tím. Jaká originální myšlenka českým autorům vlastně chybí a je vůbec rasa, pohlaví a světonázor důležitý pro samotný děj. Nebo to jsou jen takové berličky dodávající lesk a bídu a já nevím co ještě.                                                                                                        Málokdo píše zajímavě a dobře jako Chambersová či Jemisinová, ale i tyto autorky mají tisíc různých kopií různorodých kvalit. Naštěstí si dotyčná dílka nepřečteme. My Češi dáváme přednost prostě něčemu jinému a je nám jedno, kdo je autor či autorka. Hlavně, že se nám dílo líbí a pobavilo nás. Máme rádi humor, nadhled, nebereme se moc vážně (jsme banda Švejků a Cimrmanů) a neuškodí sem tam akce. Nemáme tendence cpát jakékoliv poselství a moudro do hlav čtenárů, to vše zabaleno do fantastické dobrodružství.                                  Ať si každý píše a čte co chce, když to někdo vydá, tak fajn. Nebo si to lidi už můžou vydávat samy a basta. Není problém psát jinak či odlišně od většiny či v úzkoprsé nakladatelské obci či dokonce v čtenáři, problém je v autorovi a jeho výdrži a odhodlání a odvaze.                                                                                               

Čistě subjektivně mi připadá, že článek je o tom, abychom se více zařadili do amerických literárních módních trendů; žádné volání po rozmanitosti nevidím. Rozmanitost znamená literární experimenty, a česká fantastika JE už teď jeden velký literární experiment. Každý autor si píše po svém, každý jinak, a skoro každý doufá, že bude čtenáři takto přijat. Knih vychází neuvěřitelné množství; Zlatý věk fantastiky, o němž kdysi mluvil JWProcházka, trvá.

Akorát je otázka, kdo to vlastně čte... :) Autoři se množí, čtenářů ubývá.