RECENZE: Jan Poláček, Malostranský ďábel. Život a smrt mága dr. Smíchovského
Článek od: Jan Křeček - 15.08.2016
Po odbočce k dětskému čtenáři (Soukromý detektiv Matyld, 2015) se Jan Poláček vrátil k žánru, který by bylo možno nazvat životopisnou beletrií. Roku 2013 to byl Příběh spalovače mrtvol, který obsahoval novelu ze života Ladislava Fukse a něco na způsob biografické studie, nyní přichází oceňovaný autor s několika pohledy do života Jiřího Arvéda Smíchovského, pražského hermetika a válečného kolaboranta. A jak bývá u Poláčka zvykem, kniha je to důmyslná a pečlivě zpracovaná.
Jiří Arvéd Smíchovský se narodil r. 1897 v zámožné rodině, která vlastnila dům U Zlaté lodě. Byl pravděpodobně do značné míry geniální – hovořil plynně několika jazyky, uměl i hebrejsky nebo řecky, měl dokonalou paměť, dovedl citovat rozsáhlé pasáže z Bible (v několika jazycích) a údajně celou Danteho Božskou komedii v originále. Cítil se být Němcem, což se za války projevilo – byl agentem německé zpravodajské služby (ačkoliv mu bylo vyhrožováno, sám od sebe by to nejspíš nedělal), po válce byl jako kolaborant zavřen a využíván komunisty. Zemřel v lednu 1951 ve věznici na Mírově za okolností, které nejsou zcela objasněny.
Poláček nezpracovává Smíchovského život od začátku dokonce. Výseky z mágova života ukazují život v letech zásadních pro české země. Začíná se sice rokem 1951 a situací před smrtí Smíchovského, ale nemohou chybět klíčové roky 1948, 1945, 1942 a 1938. Každá kapitola je uvedena fotografickým materiálem z daného roku (fotky, plakáty, novinové články a titulky...) a textovým doprovodem. Někdy jde o shrnutí situace v dané době, jindy o přepis básní, článků, projevů či citátů. Zatímco u budovatelsky orientovaných říkanek (Když jsme si v dílně pověsili / Gottwaldův obraz nad svůj stůl, / jako by utajené síly, / věřte si nebo nevěřte, /se v každém náhle probudily. – s. 11) se čtenář spíše usměje, z Gottwaldova projevu z února 1948 nepříjemně mrazí. Beletristicky zpracované reálné situace váže zajímavá kompozice, která nejde chronologicky, ale připomíná Atlas mraků – jdeme nejdříve do minulosti, hlouběji a hlouběji, načež se vracíme zpět na povrch. Tomu odpovídají i názvy kapitol: Hlouběji do minulosti, Na dno, Zpátky na povrch...
Kniha je fascinující ze dvou důvodů: 1) autor si vybral nesmírně zajímavou osobnost, jejíž život dosud nijak podrobně zkoumán nebyl, alespoň pokud vím; 2) beletrizovaný život Smíchovského nestojí samostatně, je vázán na české dějiny a je bytostně spjat s historickými událostmi, které by měly být neustále připomínány. Znovu a znovu nahlížíme do psychologie lidí, jimž do života zasáhly „velké dějiny“. Jak lze změnit osobnost pouze na základě příslušnosti k rase, národu, straně, společenské vrstvě. V době, jako je tahle, kdy se nic takového viditelně neděje, je Poláčkův román mementem, že by něco takového mohlo opět přijít.
Zůstávají ještě dvě otázky. První – patří recenze této knihy do média orientovaného na fantastiku? Inu, ano i ne. Je to životopis. Ale jeden fantastický prvek v knize je. Navíc Smíchovského život je životem s okultismem. Druhá otázka je zásadnější, věčná. Otázka, zda je větším ďáblem ten, kdo se snaží vyvolat ve sklepě vládce pekel, nebo ten, kdo donutí bližního svého trpět, donášet a nechá ho zemřít po krutém mučení. Poláček neodpovídá. Ostatně Jiří Arvéd Smíchovský zcela jistě nebyl bez viny. Kontroverzní osobnost nelze vyjevit jednostranně. Musí zůstat kontroverzní i v románu. A to se tu bezesporu podařilo.
Malostranský ďábel. Život a smrt mága dr. Smíchovského
Autor: Jan Poláček
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2016
Počet stran: 328 stran
Formát: vázaná, s papírovým přebalem
Cena: 299 Kč
- Přidat komentář
- 16135x přečteno
Komentáře
Pár doplňujících poznámek
Předností knihy je, že se z velké části opírá o historické skutečnosti. Jejím nedostatkem je, že autor tyto skutečností doplnil podle své fantazie. Více bych uvítal seriózní historickou studii. U beletrie navíc hrozí nebezpečí, že naivnější čtenáři zamění autorovy fikce za skutečnost a budou se domnívat, že to tak „doopravdy bylo“. Upozorňuji na některé pasáže, které mě při čtení z různých důvodů poněkud iritovaly.
Strana 144: Začátek formule „Osoba mica...“ je špatně. Správně má být „Osola mica...“ Ono to přepisovače k tomuto překlepu dost svádí. Také když má člověk zapnuté automatické opravy, tak mu to mrcha počítač takto zkoní.
Strana 145 a dále: Popis evokace odpovídá tomu, jak si ji představuje laik. Zvláště mě rozesmála věta: „Kruh obklopily nahrbené postavy pomocných duchů.“
Strana 179: „Pronesl by zaklínadlo – to nejsilnější ze všech –, to, na které se každý jen trochu zkušený mág obává byť jen pomyslet.“ Existence nějakého „nejsilnějšího zaklínadla“ je mýtem, jemuž věří pouze laikové. Magie je záležitostí vůle a imaginace. Všechno ostatní včetně tzv. zaklínadel má až druhořadý význam. Použité formule sice mají značný vliv (třeba na podobu manifestovaných entit), ale nejsou rozhodujícím faktorem. Lze předpokládat, že Smíchovský tyto elementární skutečnosti na rozdíl od autora znal.
Strana 244: „Kdybych si jen vzpomněl, jak to bylo dál... Kéž bych měl u sebe tu knihu... Je vázaná v kůži. Má prasklý hřbet. Stojí v horní polici až u zdi. Stačí se pro ni natáhnout. Namalovat kolem sebe ochranný kruh. Přečíst zaklínadlo.“ Obdobným mezi laiky rozšířeným mýtem je víra v existenci nějaké extrémně mocné knihy, která obsahuje nějaká zvláště účinná zaklínadla. Kromě toho je nepravděpodobné, že by Smíchovský při své fotografické paměti neznal důležité formule zpaměti.
Strana 278: „Pokoušel jsem se alespoň představit si zažehnuté svíce, pochodně na stěnách. Muže v černých pláštích. Nakuřovadla. Bílý kruh na podlaze.“ Říká se vykuřovadla nebo kuřidla, amatére. Nakuřovadla se používají v lidovém léčitelství. Smíchovský si nechodil do sklepa léčit revma, ale chodil tam vyvolávat démony, při jejichž evokacích je zvykem vykuřovat.
Strana 288. Autor popisuje svoji návštěvu u Smíchovského sestry v roce 1975. Dotyčná mu nabídla, že si může z dochovaného torza knihovny vybrat nějaké knihy. On však při prohlídce knihovny náhle propadl strachu, „utekl jako malý kluk a zmizel bez rozloučení“. Jednoznačně nejsmutnější místo celé knihy. Dostat takovou jedinečnou šanci a takhle to podělat, tomu říkám výkon.
Strana 300 a dále. Autor uvádí, že při své další návštěvě u Smíchovského sestry od ní přece jenom na památku dostal jednu knihu sepsanou ve „staroaramejštině“. Že by v biblické aramejštině? Nebo v aramejštině, kterou je napsaný Talmud? Autor praví, že se jedná o grimoár, a že po řadě pokusů a nezdarů dokáže správně odříkat zapsaný text. Bohužel nesděluje, jestli tomu textu i rozumí. Hlavně však postrádám údaj, o jakou knihu jde. Knihy, byť by i byly napsané aramejsky, totiž mívají nějaký titul a mnohdy i autora. V případě grimoáru ovšem bývá autorovo jméno často fiktivní nebo chybí.
Josef Veselý
Fascinující komentář!
Tohle je naprosto fascinující komentář, děkujeme! V žádném případě nejsem odborníkem na okultní vědy, nemohl bych tedy sloužit detailním rozborem toho, zda je dílo Jana Poláčka věrno realitě či nikoliv. Jen v jednom případě bych si dovolil mírně oponovat: jak sám píšete, dílo, ač založeno na reálných událostech, je beletristické. Můžeme autorovi věřit, že Smíchovského sestru skutečně navštívil. A nebo je natolik schopným a sugestivním spisovatelem, že si tuto pasáž vymyslel, ale my, čtenáři, mu ji věříme. Není právě tato sugestivnost tím, čeho si (samozřejmě mimo jiné) na literatuře ceníme?
Zaslechl jsem něco o tom, že Anglo-American University chystá nějaké symposium o Smíchovském, třeba se tam dozvíte víc. V každém případě díky za komentář.
Re:
Vážený pane Křečku, děkuji za reakci. Vysloveně mě nadchlo, že to tady někdo čte. Autorovo tvrzení, že navštívil Smíchovského sestru, jsem se snad ani nesnažil zpochybnit. Je docela možné, že tam byl. Ale pár věcí mi neštymuje. Naučit se litery kvadrátního písma plus punktační znaménka a přeslabikovat (bez porozumění obsahu) aramejský text je záležitost tak na týden. Že by to autorovi trvalo čtyřicet let? Rovněž v knize, jinak bohatě fotograficky vypravené, postrádám snímek zmiňované knihy, snímek její titulní strany a aspoň stručnou charakteristiku jejího obsahu. Autor, pokud tu knihu opravdu má a není jazykově vybaven, se mohl obrátit třeba na doc. Bedřicha Noska, který napsal mluvnici aramejštiny. Takhle to působí dojmem, že autor mlží.
Rovněž já si na beletrii cením (mimo jiné) její sugestivnosti. Daleko více bych si však cenil toho, kdyby autor, pokud na to má, vymyslel nějaký příběh vlastní hlavou, místo aby parazitoval na příběhu skutečné osoby. To je ovšem problém žánru životopisné beletrie jako takového.
Tak Anglo-American University chystá symposium o Smíchovském? A že právě oni? Ale možná Smíchovský před válkou pracoval i pro anglickou nebo americkou tajnou službu. Mě by to nepřekvapilo. Pak by ovšem v zahraničních archivech mohly být nějaké materiály, které by s tak velkým časovým odstupem snad už bylo možné odtajnit. No, nechme se překvapit. Kdyby se vám donesl konkrétní termín onoho symposia, tak sem, prosím, dejte odkaz. Díky.
Odkaz
Vážený pane Veselý,
nechtěl jsem odpovídat, než zjistím více informací - a už! Kdybyste měl zájem, informace jsou zde: http://www.aauni.edu/magic-mystery-and-tragedy-11th-colloqium-of-the-ser....
Asi se shodneme, že parazitování na cizích osudech není správné. Na druhou stranu pokud to vezmu podle sebe, o Smíchovském bych býval nic nevěděl, nebýt knihy páně Poláčka. Takže tady je pro mě výrazně silnější rovina propagační (může to rozvinout zájem o Smíchovského osobu - což se mi jeví jako žádoucí), jako parazitování to nevnímám. Jakkoliv chápu, že pokud se někdo zajímá o Smíchovského delší dobu, bude to vnímat naprosto odlišně. Díky za přínosné a zajímavé poznámky - a omlouvám se, že získání více informací tak dlouho trvalo.
Thanks
Vážený pane Křečku,
děkuji za informaci. Doufám, že se tam objevím. Bylo by skvělé, kdyby pan Poláček, který tam má přednášet, přinesl ukázat tu aramejskou knihu – tedy pokud ji opravdu má. Nemáte na něj nějaké spojení, abyste mu to navrhnul?
Pokud Vás zajímají Smíchovského osudy, najdete vše podstatné (bez beletristické omáčky) v knize Novodobý český hermetismus od dr. Milana Nakonečného (druhé vydání, Eminent, Praha 2009). Mne osobně by ještě více zajímalo Smíchovského usilování magické, ale o tom se dnes už nic nedozvíme, protože Smíchovský o těchto věcech hovořil jenom se svými kolegy, kteří všichni již dávno zemřeli.
Dobrý den. Jestli máte nějaký
Dobrý den. Jestli máte nějaký kontakt na pana Jana Poláčka, velmi bych ho uvítala a byla bych moc ráda kdyby jste mi ho poslali. Mám k němu i k dílu Malostranský dábel pár otázek.
Děkuji.
V případě mojí osoby kniha
V případě mojí osoby kniha Malostranský ďábel i tato recenze způsobily přesně to, o čem mluví Honza ve svém komentáři - bez nich bych se o existenci pana Smíchovského vůbec nedozvěděla!
Je to opravdu velmi fascinující kniha a s recenzí se můžu jedině ztotožnit. Způsob, kterým je celý text postavený, vyvolává až hmatatelně atmosféru oné pochmurné a těžké doby, ale zároveň autor nikoho nesoudí a čtenáři nepodsouvá svoje mínění o všech událostech, jichž byl Smíchovský účasten, natož mínění nebo předdsudky o něm. Příznám se, že jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala. Naštěstí v pozitivním slova smyslu. Podle mě, ač životopisná kniha, daleko víc poskytuje obraz tehdejší doby jako takové a spíš přivádí čtenáře na myšlenku "Jaký byl byl Arvéd Smíchovský, kdyby se narodil v jiné, pro něj příznivější době nebo zemi?"
Odborník na okultní vědy a hermetiku asi skutečně (podle komentářů pana Veselého) dokáže najít v ději mnohé nesrovnalosti, ale to už je nejspíš "nešvar" jakékoli beletrie. Autoři sci-fi a vědečtí odborníci na tu kterou konkrétní tématiku by jistě mohli hodiny a hodiny vyprávět:-) Nicméně pro laika, kterého ta oblast zajímá jako celek a nikoli jako objekt seriózního bádání, je kniha napsaná nesmírně sugestivně a čtivě. A jako bonus mě přivedla ke zmiňované knize Novodobý český hermetismus od dr. Milana Nakonečného, kterou si rozhodně hodlám sehnat a přečíst.
Atlas mraků mě při čtení taky přišel na mysl.. stejně jako Pulp Fiction, i když se v tomhle případě jedná o poněkud jiný žánr... nicméně skladba děje, kterak minulost ovliňuje budoucnost, ale dozvídáme se vše v obráceném vzorci, je naprosto stejná:-D
Více o osobě J. A. Smíchovského
Viz diplomovou práci Kristýny Bernardové z roku 2018:
https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/103992
Přidat komentář