RECENZE: Jan Hlávka, Bůh strachu (Kladivo na čaroděje 11)
Článek od: Monika Slíva - 30.07.2016
Chodí Bůh strachu okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Bůh strachu… obav zbaví. Na první pohled nádherná představa, ale zamyslete se laskavě nad tím, co by se stalo, kdyby se naráz všichni všeho přestali bát a začali se chovat zcela bez zábran. Už se bojíte? Já tolik, že jsem skoro zalezla pod postel. Adam Reyes je bývalý Felixův parťák z VVK, o kterém nikdo netuší, kam a jak přesně zmizel, a když se zhmotní odnikud v naší realitě, nevěstí to nic dobrého. Všechno se točí kolem starobylého magického artefaktu, jehož jednotlivé součásti tu někde jsou. A jen hrstka vyvolených (včetně Felixe) ví, co všechno se stane, pokud se jednotlivé dílky spojí a jejich držitel provede potřebný rituál k aktivaci... čeho vlastně? No to vám přece nebudu prozrazovat!
Jak napovídá i sama obálka tohoto dílu, tentokrát půjde o krk (o trochu víc než ostatním) hlavně Klaudii, která se stane (ne)chtěnou součástí (ne)promyšleného tahu jedné zoufalé mysli. Do sytosti si ale užijete eskapády všech členů týmu a budete muset zapátrat trochu v paměti, protože se na scénu dostaví i zajímaví protagonisti z minulých dílů. Dostane se vám osvětlení některých skutečností souvisejících s hlavní dějovou linkou a vůbec všeho, co máte na Kladivu a jeho příbězích rádi. Městská fantasy, horor, thriller, detektivka? A zajímá to žánrové škatulkování vůbec někoho? Zavedla bych s chutí novou kategorii kladivo a hotovo.
Každý další spisovatel, který vstupuje do projektu, má situaci o jeden díl složitější, než ti předchozí. Musí totiž dostát závazku, být minimálně stejně tak dobrý jako ti předchozí. Jan Hlávka se toho zhostil bez ztráty kytičky. Snad při tom nemusel podepisovat nic vlastní krví a vystačil si „jen“ s vlastním talentem a obrazotvorností. Drží pulpovou linku, Felix, Vincenc, Klaudie i Walter jsou stále sami sebou, magie se hroutí i jiskří a je stále stejně bezohledná a o destrukci rozličného druhu není nouze. Vše, jak se sluší a patří na právoplatného člena kladivářské rodiny. Ať tak či tak, zvládl to na výbornou, protože až do přečtení dalšího dílu budu pro změnu tvrdit, že tohle byl ZATÍM ten nejlepší.
Jedenáctého dílu série jsme se dočkali nad očekávání rychle. Na běžné pulty knihkupectví se sice dostane až na podzim, ale díky spolupráci s časopisem Pevnost si nedočkavci mohou Boha strachu užít už v srpnu jako jeho knižní přílohu.
A jestli se pořád ještě najde někdo, kdo váhá, zda začít se čtením, může si v té samé Pevnosti přečíst velký souhrnný článek o celé sérii i všech jejích autorech. Pak začít s jedenáctým dílem a hned potom běhat po knihkupectvích a shánět těch předchozích deset. Stále totiž platí, že začít se dá odkudkoliv. Finále první série už je za dveřmi a bude jistě velkolepé. Už jen kvůli tomu, že magie skutečně existuje a Kladivo na čaroděje je toho nezpochybnitelým důkazem. Jak jinak by bylo možné udržet nespornou kvalitu jednotlivých příběhů a zároveň kompaktnost hlavních postav i spojovací dějové linky mezi jednotlivými díly? Máte snad pro to nějaké jiné vysvětlení? Tedy kromě geniality jejího duchovního otce, samozřejmě. Leda by byl taky spolčený s nějakým Rashilem… a to fakt nechci a nepotřebuju vědět!
Jan Hlávka: Bůh strachu (Kladivo na čaroděje 11)
Nakladatelství: Epocha
Edice: Fantastická Epocha
Obálka: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2016
Vazba: brožovaná
Počet stran: 161
Cena: příloha časopisu Pevnost č. 8
Recenze na předchozí díly:
- Přidat komentář
- 13155x přečteno
Komentáře
Kladivo? Dobrý. Ale na rozdíl
Kladivo? Dobrý. Ale na rozdíl od vás si myslím, že kvalita je VELMI kolísavá, což je pochopitelné při účasti různých autorů. Některé díly mi připadaly jako salónní detektivky Agathy Christie (netýká se recenzované knihy). V každém případě ty, které napsal třeba sám Pavlovský jsou skvělé.
To je vždycky o úhlu pohledu.
To je vždycky o úhlu pohledu. Co autor, to jiný styl. On je to taky asi "trochu" záměr celé série, vnášet do toho "žánrový zmatek". A je jasné, že každému nevyhovuje všechno... i když:-) Zrovna mně třeba salónní detektivky od Agáty vůbec nevadí, ba naopak je miluju (proto mám ráda třeba i detektivky od Rowlingové, které ěnkteří zatracují, že jsou to napůl společenské romány a ne čisté detektivky), takže mě ani ty detektivní díly nijak nerozladily.
Paradoxně skoro vůbec nemusím horory, zvlášť ty splatter... v recenzi na Žrádlo pro psy jsem to dokonce psala, že bych se normálně něčeho takového nedotkla ani desetimetrovým klackem... přesto jsem to v rámci série zkousla, protože to drží basu v těch ostatních záležitostech a hrdinové jsou pořád "stejní" a nakonec jsem se u toho slušně bavila, protože Darek Šmíd psal sice o hnusných věcech, ale tak vzletným a vytříbeným jazykem, že to zkrátka vyvážil:-D
Takže si z mého úhlu troufám oponovat: mění se žánr i styl zápletky jednotlivých dílů a ne každému vyhovuje všechno, ale stále jsou všechny díly řemeslně po příběhové stránce i jazykově na velmi vysoké úrovni a nemůžu jmenovat jediný díl, který by se vymykal, protože někdo něco odfláknul, zanedbal nebo na to nestačil...
Až mě mrzí, broučkové moji,
Až mě mrzí, broučkové moji, že Kladivo nečtu - tak ráda bych si s vámi zapolemizovala
!
A co přesně ti brání, abys
A co přesně ti brání, abys začala?!?! Je to celý tak děsně ujetý, že se nedá vůbec říct, koho to bude bavit a koho ne:-D I my dvě už jsme se párkrát na tématu a knize shodly:-D
Prostě mě tento projekt
Prostě mě tento projekt vůůbec nebere...to mi brání. Měnící se autoři?! A utvrzuje mě v tom vážený Newchrome
- salonní detektivky ala Christie by mě zabily!!!!! Takže si (se) bráním.
Rozhodně souhlasím s Monikou,
Rozhodně souhlasím s Monikou, že celá série drží laťku hodně vysoko. Taky se samozřejmě našly dva nebo tři díly, které mi sedly o něco méně než ostatní (což je asi přirozené a nevyhnutelné), ale vyloženě slabý nebyl žádný. Takže každému, kdo je touhle sérií nepoznamenaný, ji za sebe můžu jen a jen doporučit. :-) A těším se na Boha strachu, už na mě vykukuje z poličky.
Mám stejný názor. Série je
Mám stejný názor. Série je super a jak říká Monika, ne každému sedne vše. Když se bavím s ostatními, co ji přečetli, tak se na "nejlepším" a "nejhorším" dílu nikdy neshodneme. Ale vymakané jsou všechny dobře a doufám, že to tak bude pokračovat.
Přidat komentář