RECENZE: John Scalzi, Válka starého muže: Rozkol

Článek od: Lucie Koucká - 19.06.2014

Nakladatelství vydalo knihu pod názvem Válka starého muže: Rozkol, přestože originální označení zní The Human Division. Považuji to za dobrý marketingový tah, protože Válka starého muže byla bezesporu nejlepší Scalziho knihou, a to nejen zpracováním, ale hlavně originálním nápadem. Kde vzít tisíce vojáků pro boj ve vesmíru? Kde vzít navíc tisíce nadšených vojáků? Přece na planetě Zemi naverbovat ve velkém staré lidi. Vojáci se rekrutují z řad pětasedmdesátníků, což je trefně popsáno právě v kultovním prvním díle, jehož první polovina nemá konkurenci. Důchodci dostanou nové tělo, nový život a novou kariéru – tak si Koloniální obranné síly (KOS) zajistí nadšené a životem protřelé vojáky. Přestože se až devadesát procent z nich nedožije deseti let služby, vypadá to jako výhodný obchod.

John Scalzi v této knize vyměnil jednoho bývalého důchodce za druhého, stejně sympatického – je jím nadporučík Harry Wilson. Tedy stejně sympatického, jako býval John Perry v prvním díle. Po třetím, Poslední kolonii, jsem ho už měla dost.  Myslím, že ho měl dost kde kdo, nejen já, ale i vláda na Zemi a Koloniální unie. A právě po Poslední kolonii se odehrává Válka starého muže: Rozkol. Major Perry je zde jen zmiňován a v knize se běžně používá označení postperryovská politika. To znamená, že poslední Johnova akce se zapsala do dějin.

Po Perrym už totiž není svět takový, jako býval. Diplomatická situace mezi Koloniální unií, Zemí a Shromážděním, což je aliance čtyř set mimozemských ras z celkového počtu šesti stovek civilizací ve vesmíru, je napjatá. Země má dojem, že funguje jen jako farma na nové kolonisty a vojáky. Koloniální unie dvě stě let drží Zemi v izolaci, zprávy se blokují a Země nemá ani vlastní kontakt s vesmírem. Mimozemské Shromáždění se zase obává lidské arogance a bojovnosti, lidé mají špatnou pověst, jsou pro ostatní rasy nebezpečná zvířata. Jak tohle dopadne? Rozdělí se lidstvo? Jak se k tomu postaví mimozemšťané?

Nadporučík Wilson opouštěl Zemi spolu s Johnem Perrym a ostaními z party sedmi Starých páprdů. Za svého prvního života učil na střední škole fyziku – nyní, ve druhém životě, pracuje jako technik KOSu pro Výzkum a hodně ho to baví. Ano, také býval senior. Nyní má, jako všichni příslušníci KOSu, zelenou kůži, nestárnoucí mladistvý vzhled a v hlavě zabudovaný NeuroKomp. Harryho tělo zdokonalují genetické úpravy, protože DNA prošla modifikací a životodárnou krev nahradila zcela neorganická NanoKrev. Může spoléhat na nadprůměrné fyzické a díky NeuroKompu i taktické schopnosti. Když máš v hlavě kompjůtr, jsi odborník na cokoliv. Geneticky upravený kyborg Harry Wilson je, jak sám říká, fakt dobrý v tom, co dělá. A to se všem okolo zrovna hodí. Když selže diplomatický A tým, nastoupí B tým a právě k takovému náhradnímu týmu Harry Wilson patří. K týmu, který běžně dostává podřadné a nezajímavé úkoly, které se ovšem jen tak na začátku jeví.

Co jsem vyčítala autorovi v Jiné rase, to se tady neděje a kniha dělá čest žánru. Od začátku do konce hýří technickými detaily a čtenáři je předkládán dokonale vykreslený svět budoucnosti. Mezihvězdný skok se uskutečňuje z plochých míst časoprostoru a není to kouzlo, jenom  fyzika, i když to jako kouzlo vypadá. Pokročilá fyzika často pro nezasvěcené vypadá jako magie, starý dobrý Newton by se divil. Pouze autorova představa svěžího, dýchatelného vzduchu na všech navštívených planetách se mi zdála trochu nereálná.

Měla jsem před otevřením knihy trochu obavy. Přece jen poslední díly Koloniálních válek měly klesající úroveň a byly pro mě zklamáním a Příběh Zoe (Poslední kolonie z pohledu šestnáctileté dívky) dokonce zůstal v knihovně nepřečtený. Ještě jednou zopakuji: považuji za dobrý nápad uvést do názvu pátého dílu Válka starého muže. Název nelže, JE to válka starého muže. Harryho. Svou zajímavostí a vtipem se Rozkol prvnímu dílu směle vyrovná. Doufám, že John Scalzi bude v myšlence válek starých mužů (a žen) pokračovat. Na konci knihy čeká čtenáře bonus – povídka Po převratu, odehrávající se několik měsíců před Rozkolem a uveřejněná jako autorův debut v roce 2008, plus další povídka o deset stop vysoké mimozemšťance, neodolatelném churros a skupině dětí.

Vesmír je fantastický, až na zimu, vakuum a mrtvolné ticho. Nicméně kdybych měla zvolit mezi stářím a s ním spojenými neduhy a životem v novém superschopném nestárnoucím těle – ani chvilku bych neváhala a šla plna entuziasmu bojovat. Vy ne?

Scalzi, John: Válka starého muže: Rozkol
/The Human Division/

Nakladatel: Classic
Překlad: Adéla Kulová
Obálka: John Harris
Rok vydání: 2014
Počet stran: 480
Rozměr: 105 x 175
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč

Recenzi napsala: Lucie Koucká

 

Komentáře

A promluvila vzdělaná, mladá, zdravá žena...

Až mě bude sedmdesát pět, hodně mých blízkých bude mrtvých, já budu fungovat už jen na práškách a myslím, že budu ochotna zmasakrovat kde koho a ani to nemusí být mimozemšťan. Výměna staré zdevastované tělesné schránky za mladou a ještě supermanovskou je výborný obchod. Ještě k tomu možnost zahodit starý život a vrhnout se do nového...Stáří je děsné.

 

Ty to tak krásně shazuješ, co jsem řekla, ale opravdu ne. Já mám problém i takové knihy číst, nedokážu se vcítit do hrdiny, který jde nadšeně bojovat za ideály, natož za peníze (a netuším, jak je to v téhle knize, myslím to obecně). Proto jsem hned ze začátku odložila Hvězdnou pěchotu. Docela mě děsí představa, že mi nadřízený řekne, že nějakého "nepřítele" musím zabít, protože má modré oči (modrou kůži, věří v Santu atd.), a to mi má stačit jako důvod, abych to udělala.

Takže výměna starého těla za mladé? To je na zvážení, ona se ta nesmrtelnost docela přeceňuje. Ale za podmínky toho, že půjdu bojovat do cizí války? To prostě ne.

Čtu znovu první díl Válku starého muže. John Perry s manželkou bývali v mládí aktivní zapálení pacifisté. Jasně, každý to máme jinak. Tady ta otázka padla s ohledem na věk. Abychom neplácali prázdnou slámu, zeptám se své babičky na její názor - není fundovanějšího člověka, je jí sto, ale stále studuje. Jsem zvědavá, co mi řekne.

Já bych, Renčo, neřekla, že Lucie shazuje tvoje slova, prostě máte jen každá jiný názor na tutéž věc. Tenhle žánr moc nečtu, ale musím říct, že se mi představa nového "restartu" líbí. Kolikrát si člověk řekne "jó, kdybych tenkrát věděl, co vím dnes". Bylo by fajn začít znovu a přitom mít k dispozici všechny prožitky a těžce životem vydřené zkušenosti. Já bych do toho šla. Byly bysme v první linii, viď Lucko :.)

Věděla jsem, že bys do toho šla hned :-))) A pozor, byly bychom krásné (pokud to ještě víc jde)! S novým zeleným tělem dostaneš i krásu, v knize rekruti rozebírají proč jsou i takto vylepšeni.

Kdo nečetl Válku starého muže doporučuju i pro nescifisty. Bojuje se až ke konci a i to je z psychologického hlediska zajímavé - hrdinové rozebírají válčit/neválčit a proč obojí.

 

Hm, asi nejsem pacifista ani teď...

Takže až se pojedete/poletíte  Lucko a Tor přihlásit někdy kolem té osmedesátky, tak ne že mě tady necháte:-DD Sice mě už taky co se krásy týká moc vylepšit nemůžou, ale ty supermanské vlastnosti se určitě budou hodit!

Renča má fakt extrémně nenásilnou povahu (což je ovšem taky diskutabilní s ohledem na žánr, který čte nejraději, že ano:-) A mimochodem Hvězdná pěchota je o všem možném, jen ne o válčení jako takovém, mělas zkusit dočíst to až do konce. Já normálně military knihy taky nemusím, ale tahle se mi opravdu hodně líbila.

Nejsem příznivcem bezúčelného násilí, ale mlátit po hlavě (v duchu Ježíšova kamene a chleba) bych se rozhodně nenechala. Když chátrajícímu tělu stále vládne ostrá mysl, řekla bych že je ta mysl uvnitř ochotná udělat ledacos pro to, aby schránka byla zase fit. Pociťuju to na sobě občas už teď a to mi do té osmedástky ještě zbývá opravdu hooooodně let:-)

Válku starého muže si určitě přečtu.

Jo a BTW všimly jste si, že tu o tom diskutíme samé ženské? O válčení a podobných nesmyslech? No není to divné?

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář