RECENZE: Ondřej Jireš (ed.), Hvězdy české sci-fi

Dalo by se říct, že titul Hvězdy české sci-fi, vydaný minulý rok, poněkud nepříjemně zavazuje. Evokuje totiž pocit, že by se autoři ve sbírce obsažení měli pořádně vytáhnout, ba dokonce překročit vlastní stín. Ondřej Jireš vyzval pětici zkušených matadorů a legend, aby předvedli, jak se dokážou ohánět perem.

Ondřej Neff se přirozeně uchýlil do světa svého arkadského cyklu, který kdysi započal Měsícem mého života. Prázdniny v mezisvětě jsou typické pro jeho tvorbu. Akční sci-fi s detektivní zápletkou je rozhodně jeho parketa. Kuba Nedomý se tentokrát připlete k vraždě, ze které je nakonec podezřelá Su. Kubovi tedy nezbývá, než se za pomoci Dědka Čucháka ujmout vyšetřování. Přestože těžiště kvality tvorby pana Neffa už nějaký ten pátek vězí v románech, touto novelou jakoby se vracel do časů, kdy hrály prim jeho kratší práce. Servíruje nám šťavnaté a zábavné dobrodružství, které bez nadsázky patří k tomu nejlepšímu, co arkadský cyklus nabízí.

Vladimír Šlechta je velice oblíbený jako autor fantasy z oblasti Krvavého pohraničí, dost příznivců však má i jeho sci-fi cyklus o kyborgizovaném Oggerdovi a jeho „družině“. Chcípnout jako pes je jednou z jejich eskapád. Hraje v ní roli starý výzkumný ústav uprostřed lesů. Ačkoliv přesnější by snad byl termín šlechtitelská stanice. A zatímco tato novela nepřináší nic nového, co se autorského stylu týče, je to originální a výstřední zápletka, která vám na dlouho uvízne v hlavě, a troufám si říct, že i skoro přehluší i vynikající dojem z děl ostatních Šlechtových kolegů v antologii.

Scifíčka Jaroslava Velinského jsou velice specifická, aniž by jakkoliv ztrácela na žánrovosti. Dala by se popsat jako mix science-fiction a klasické dobrodružné literatury, nápaditě ochucená lehounkým přídechem viktoriánské doby. Ghebrthouxwnlck patří do cyklu o Christym Bigsovi. A k čemu jinému se může investigativní novinář připlést, než k vyšetřování zločinu? Tvorba pana Velinského je už dlouho jaksi konstantně „svá“ a kvalitní. I tato novela se podobá delikatesní pralince, kterou si čtenář chce vychutnávat pomalu a dlouho.

Jako dokonalý kontrapunkt k Jaroslavu Velinskému působí živel jménem Jiří W. Procházka. K radosti mnohých nám v Hvězdách nabízí pokračovaní svého famózního kyberpunkového cyklu Rox´ n´ Roll. Při blackoutu z minulé povídky povstal Bejby. Rox a Roll s ním teď mají plno práce – je totiž v tom nejhorším věku, a navíc se bláznivě zamiloval. Adrenalinový mix vysokého a nízkého, přehršle fórků, popkulturních odkazů a filmových obrazů, to vše s citem proloženo básněmi klasiků… Nedokážu si představit nic, co by lépe vystihovalo obsah termínu postmoderní fantastika. A Rox´ n´ Roll je nejméně tak dobrý jako předešlé povídky tohoto cyklu, ne-li lepší.

Vilma Kadlečková pak opět vrací sbírku do klidnějších vod. Řadě čtenářů není její jméno možná tak známé, nicméně v minulosti dokázala, že patří k velice kvalitním autorům, ačkoliv může být pro běžného čtenáře trošku méně stravitelná. Je ovšem příjemné vědět, že se Ondřej Jireš neobával zařadit do své antologie i poněkud náročnější text, a ještě příjemnější by bylo, kdyby další následovali jeho příkladu. Lunapark Luna  je sice dosti nabitý flashbacky a typicky ženskou propracovanou psychologií postav, ovšem paní Kadlečková dokazuje, že umí i napětí a akci. Ostatně novela je v podstatě špionážním dramatem, takže k ní napětí patří.

Když se ohlédneme za sbírkou, jasně vidíme, že celá pětice autorů bohatě dostála svým měřítkům kvality, a že stvořila jedny z nejlepších, ne-li vrcholné epizody svých cyklů. Ba co víc, každému jednomu z nich se podařilo vyhnout se svým obvyklým nešvarům, mají-li nějaké. Prázdniny v mezisvětě frčí jak závodní auto po dálnici, bez rozvleklosti, bez překombinovanosti. Jaroslav Velinský opět dokazuje, že nepatří do starého železa, a že je autorem přístupným i mladším generacím. Vilma Kadlečková se dokázala zase o kus přiblížit řadovému čtenáři, aniž by ztratila na mimořádných kvalitách. Jiří Procházka je prostě svůj, ale tentokrát zase o něco víc a o něco lépe. Vlastní stín pak zjevně překročil Vladimír Šlechta, jehož životní nadhled, promítající se do delikátně ironických námětů jeho tvorby, dosáhl v povídce Chcípnout jako pes svého prozatímního vrcholu. Přes tato tvrzení však musíme brát v úvahu, že science fiction cykly (a to nejen u nás), bývají prakticky vždy lehkým akčním čtivem, jako takové jsou psány a svou formou zavazují i budoucí pokračování. Bylo by tedy nepřiměřené čekat od Hvězd české sci-fi, přes všechny superlativy, kterých se tu dopouštím, něco víc, než jen profesionální a invenční zábavu.

Nezanedbatelná je i úprava sbírky. Pevná vazba se u nás už stala v případě větších projektů milým standardem, stejně tak i vkusná obálka či přebal. Hvězdy české sci-fi se však pyšní i vnitřními ilustracemi od pětice našich prestižních ilustrátorů, jejichž styly jsou tak citlivě přiřazeny k jednotlivým povídkám, že jejich spojením vzniká skutečné umělecké dílo, vhodné pro bibliofily.

Z výše uvedeného je zjevné, že antologii Hvězdy české sci-fi by si měl přečíst každý nadšenec do science fiction. A že jste ještě něco ze zmíněných cyklů nečetli? Nevadí. Doženete to, až dočtete Hvězdy.

Hvězdy české sci-fi
Jireš, Ondřej (ed.)
Nakladatelství:Triton, Argo
Obálka: Lukáš Tuma, Tomáš Havelka
Ilustrace: Jiří Grus, Karel Jerie, Lubomír Kupčík, Karel Zeman, Martin Zhouf
Počet stran: 515 stran, vázané
Rok vydání: 2010
ISBN: 978-80-257-0270-3
Cena: 378 Kč