Sci-fi

OKNO DO ČASU, skvělá novela autora sci-fi bestsellerů Petera F. Hamiltona, zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívá faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme!

Jan Hlávka s Janou Vybíralovou patří na naší fantastické scéně mezi poměrně dobře etablované autory. Nemají sice na kontě desítky knih, ale ty co vydali, se setkaly u fantastiického fanouškovského jádra s nadšeným ohlasem.

Arthur C. Clarke měl s Vesmírnou odyseou takový úspěch, že bylo jen otázku času, kdy vzniknou další díly. Navíc, ač se to nezdá, 2001: Vesmírná odysea končila pořádným cliffhangerem. 

To takhle sáhnete po cenami ověnčené knize cenami ověnčené autorky s velice poutavou anotací a pochvalnými ohlasy, pak čtete a čtete a říkáte si, kde je ono „to“, z čeho jsou všichni (ptáci) na větvi (nebi).

Vydávat u nás v osmdesátých letech dvacátého století sci-fi není až zas takový problém. Dokonce ani překladovou. Když vezmete na milost fakt, že jedinými vydavateli jsou státní nakladatelství, že ediční plán se pořád tak trochu řídí politickým zadáním, takže některá témata jsou prostě tabu, dá se to.

Způsob, jakým knihu Martin Myšička předčítá, přenese posluchače do budoucnosti. Jeho čtení je sugestivní a dokáže si s mluveným projevem opravdu vyhrát. K tomu mu dopomáhají efekty, které umožňují odlišit mluvený projev více postav v případě jejich rozhovoru.

Blake Crouch představil v Temné hmotě nástrahy mnohovesmíru.
„Všechno, co se mohlo stát v minulosti, se stalo, jen v jiném vesmíru.“ (str. 130)

Trilogie Bouře ve vesmíru je sice primárně určená pro ty, kteří jsou fascinováni univerzem vetřelců a predátorů, ale zároveň může posloužit i jako vstupenka pro ty, kteří s ním doposud neměli zkušenosti.