Obě knihy patří k sobě tak, jako inkoust k papíru - i když se první mnohdy ocitne na vašich rukou (a ten druhý ostatně také). Hrdinové tohoto příběhu jsou více než podivní. Podivní cestovatelé v čase a v prostoru, podivné osobnosti, podivné provázanosti. Patolog by zřejmě svůj protokol začal dávnými bájemi, které jako genotyp tvoří pozadí celého příběhu. A ty báje...
"Dejme tomu, že najdem Knihu všech Hodin a rozcupujem ji na kousky. A pak zase sešijeme tak, aby byl každej pojebanej záhyb v Pergamentu, kterej popisuje, obšancovanej. Dojebem ji tak, Phree, že konečně bude dávat krapet smysl, a všechny Konventy a Nezávislý a všichni vévodové světa nebudou moct ty svý říše budovat, protože by se jim hned složily."
Zde je místo pro vaše hodnocení; autor Atramentu líčí vesmír jako místo neomezených možností, vše se stane, stalo, vše se děje, proto by měla být i možnost hodnocení neomezená. Neomezujte se, prosím, stupnicí 0-100%; -20% nebo 1246% jsou naprosto přijatelná hodnocení. Mimochodem, autor této recenze by...
„Tys nám nikdy nerozuměl, Finnane. Účelem boje není porazit druhou stranu, ale, jak vy říkáte, oddělit zrno od plev. A jestli k tomu patří nutnost spálit svět až na prach a oheň, co naplat, nejúrodnější pole jsou na popelu.“ (Pergament, str. 69)