Je to debut. Presne to cítiť z prvého dielu Doby temnoty. Neočakával som Trpaslíkov a predsa som sa nemohol ubrániť miernemu sklamaniu. Dej tvorí Lodrikove vyhýbanie sa intrigám šľachty, ktorej nový guvernér dvakrát nevonia a robia všetko preto, aby ho zniesli z povrchu ulldartského.
„Doba temnoty se vrací!" zní neblahé proroctví mnicha v odlehlém klášteře krátce předtím, než muž zemře. U dvora vládce tarpolské říše mají mezitím zcela jiné starosti: princ Lodrik, následník trůnu, dělá otci pramálo radosti. Aby zhýčkaný mladík konečně dospěl, posílá ho král do odlehlé provincie Granburg, kde má nepoznán zaujmout místo nového místodržícího. Lodrik ovšem není neschopným vladařem, jak by se na první pohled mohlo zdát...
Překvapilo mě, když jsem zjistil, že Heitz plánoval svou trpasličí trilogii třetím dílem vážně skončit (říkají to vždycky, víme svoje). Nechat hlavního hrdinu zmizet v Černé soutěsce – brlohu všemožného zla, na pár posledních stranách naznačit nečekaný další vývoj v charakterech některých postav… a skončit? Ne, to by tedy opravdu nešlo.
Trpaslíci naposledy táhnou do boje o osud svého národa: od úporných bojů v Černé soutěsce je však pohřešován Tungdil Zlatoruký. Draci, mágové a krutí alfové pronikají neustále hlouběji do Skryté země a zmocňují se vlády nad stále většími částmi říše. Trpaslíci bojují o holé přežití, sami však cítí, že jim nezbývá moc naděje. Potom ovšem dojde k nevysvětlitelné události...