K. Bulyčov

V tomhle nepravidelném seriálu, který bude dost záviset na mých úlovcích a schopnosti je přečíst a ocenit, bych vám rád představil známé i neznámé knihy, které lze sehnat z druhé ruky a stojí za to je mít. Zapomenuté poklady i stará vydání, na jejichž nové inkarnace marně čekáme, případně už jsme je vzdali.

První ročník ankety Kniha roku Sardenu můžeme slavnostně uzavřít. A vyhlásit. Výsledky najdete v článku. Zítra k tomu přibudou i odpovědi jednotlivých respondentů.

Velmi živě si pamatuji, jak jsem nenáviděla čtení. Bylo mi šest, chodila jsem do první třídy a moje maminka, velká milovnice knih, chtěla, abych byla stejně „postižená“ jako ona, a pro TO se muselo něco udělat. Už odmalinka jsem milovala pohádky (a vydrželo mi to dodnes, jen se tomu říká fantasy). Babička s maminkou se mi jich něco načetly, ale najednou mě nutily, abych sama louskala písmenka. Jak já toho Robátka nesnášela a přála si, aby mu jelen Větrník šlápnul na krk a byl od nich navždy pokoj.