Honza Vojtíšek: Fenomén Krvavá Mary ve filmu

Krvavá Mary je zřejmě nejznámější, nejzprofanovanější a v hororovém žánru nejvyužívanější západní městská legenda, jejíž letmou příběhovou kostru zná téměř každý. Vypráví se o ní na 50 různých příběhů, jmenuje se po ní pití a spousta lidí v ni věří.

O Krvavé Mary aka Bloody Mary se často hovoří jako o duchovi nebo čarodějnici. Aplikuje se na ní jedna z nejběžnějších povídaček na světě – stejně jako Candymana ji můžete zahlédnout, stojíte-li v temné místnosti před zrcadlem a třikrát zopakujete její jméno. I to má samozřejmě své varianty, můžete zkusit opakovat i „Věřím v Mary Worth“, „Bloody Mary mám tvé dítě“ (opravdu by někdo její dítě chtěl?) anebo odříkat pozpátku Otčenáš (což je asi nejtěžší, protože kdo ho dneska umí i normálně, že?). Aby to nebylo zase tak jednoduché, podle některých lze toto učinit jen v určitý den, podle jiných při tom musíte mít v ruce nůž a na zrcadlo kapat kapičky vody. Zcela jistě banální, ale jen si to v přiměřeném (tedy náctiletém) věku zkuste vyzkoušet. Ale bacha, někdy ji dokonce můžete vyvolat, aniž byste se o to pokoušeli, stačí prý totiž jen ve tmě projít kolem zrcadla a je hotovo. No a když už je Krvavá Mary mezi námi, není to údajně zrovna milá holčina. Při jejím vyvolání totiž zcela jistě utržíte škrábance od střepů na obličeji v oblasti očí…

Zda legenda Krvavé Mary vychází ze skutečné postavy či událostí nebo jde o zcela vymyšlenou povídačku už zřejmě nikdy nikdo nezjistí a podobné snahy bortí každý nový vymyšlený příběh s Mary v hlavní roli. Ve zhruba půl stovce jednotlivých verzí celého příběhu Mary mnohokrát vystupuje pod různými jmény či přezdívkami – Bloody Mary, Bloody Bones, Hell Mary, Mary Jane a má-li občanské jméno, zpravidla se jmenuje Mary Worthington nebo ve zkrácenější verzi Mary Worth. V některých legendách je dokonce označována za Panenku Marii, další o ní hovoří jako o čarodějnici, jiné ji dávají do spolku se samotným Satanem (někdy je jeho sestrou, jindy dcerou nebo dokonce ženou). Do popředí pak vystupuje klasická urban legenda o pomstě.

A tak tomu většinou je i v mnoha filmových příbězích založených na její legendě. Pokud tedy samozřejmě nejde o odhalení původu známého stejnojmenného alkoholického koktejlu, jako v řeckém animovaném kraťasu Ziny Papadopoulou z roku 2007.

Do upírského hávu s příměsí gialla a slasheru legendu v roce 1975 navlékl mexický režisér Juan López Moctezuma, když natočil mexicko/americký film „Mary, Mary, Bloody Mary“. Film vypráví o krásné, ale nebezpečné umělkyni Mary, jež se za měsíčního svitu mění v krvežíznivou upírku, vraždící své intimní partnery a partnerky. Mary však začne stíhat tajemný maskovaný černě oděný vrah. Ve filmu se objeví neprávem pozapomenutý a opomíjený matador filmového hororového žánru John Carradine (1906-1988), v titulní roli pak posledních pár let převážně seriálová herečka Cristina Ferrare. Cestujete-li rádi prostřednictvím filmu po světě, Moctezumův snímek vás zavede do mexických zákoutí Huipulca, Tepoztlánu, Tlalpanu, Tolucy a Veracruzu.

V roce 2005 nechala režisérka Mary Lambert Mary běsnit ve třetí části „Urban Legends: Bloody Mary“, čímž této sérii po opravdu mizerném druhém dílu trochu zlepšila reputaci. Třetí část po dvou realistických slasher dílech do série přivedla nadpřirozeno a to v podobě postavy nejpovolanější. Vypráví totiž klasický příběh – v roce 1969 si chce banda fotbalových frajírků udělat srandu ze tří spolužaček a trochu se jim to vymkne z rukou. Jedna z nich, Mary Bannerová, zemře. O více než 35 let později se tři jiné studentky během pyžamového večírku rozhodnou vyvolat Krvavou Mary a je zaděláno na průser. Kdosi totiž začne zabíjet jejich spolužáky. Humorem a docela dobrými úmrtími okořeněná duchařina nedopadla zase nějak moc špatně.

V podzemí psychiatrické léčebny se Krvavou Mary snaží vyvolat polonahé sestřičky ve stejnojmenném horroru „Bloody Mary“ z roku 2006. Tajemství rituálu se zrcadlem se pak snaží odhalit Natalie Fitzgerald v podání Kim Tyler. Pravda, film celkově patří spíše k těm podprůměrným, což zřejmě napovídá již spojení urban legendy, teen hororu a roku vzniku. Snad alespoň nějaké to gore a nahota vás zachrání před usnutím. Ale minimálně na hudbu jsem se dočetl nějakou chválu. A zvláštností je, že Krvavou Mary ve filmu hraje sám režisér Richard Valentine.

Zajímavou, až svým způsobem originální, parafrází klasické legendy je „Dead Mary“ (2007) Roberta Wilsona. Ono od něj sice odrazuje spousta věcí, prakticky většinou neznámými herci (i když hlavní roli hraje Dominique Swain, mokrý sen nejen Jeremy „Humberta Humberta“ Ironse) počínaje, přes obecně nízké hodnocení a slabé komentáře až po zbytečně dlouhé počáteční babrání se ve vzájemných mileneckých a přátelských vztazích jednotlivých postav. Ono se ale nakonec ukáže, že to má své opodstatnění a souvislost s následujícím příběhem. Ve zcela klasickém příběhu se skupinka přátel, jejichž vzájemné (intimní) vztahy jsou opravdu dost propletené a na vyznání se v nich by byl třeba podrobnější bedekr, vyrazí na úžasný super bezva príma cool víkend na chatu u jezera. Když už jointy ztratí na zábavnosti, někdo se vytasí s Krvavou Mary a tak se hrdinové postupně vydávají do koupelny se svíčkou odříkat Maryinu litanii. První oběť pak na sebe nenechá již dlouho čekat. Některým scénám a záběrům je věnováno více prostoru a místa, než je divák běžně zvyklý (např. výborná úvodní scéna v autě), ale všechno to přesně odpovídá stylu vyprávění, které hraje hlavně na jakousi pomalu se budující nervní a psychotickou atmosféru a vnitřní neklid. I proto je zde věnováno více prostoru jednotlivým postavám i jejich vzájemným vztahům a k nějaké akci dojde jen tu a tam. Ale když k ní dojde, má to nápad, originalitu i koule (výslech v kůlně). Tvůrcům se podařilo tradiční námět (trocha Vetřelce, Věci a Cabin Fever) navléknout do lehce originálního a nezvyklého hávu.

Drzost natočit film založený na legendě o Krvavé (KRVAVÉ!, chápete?) Mary takřka bez jediné kapky krve, projevil v roce 2008 filmem „The Legend of Bloody Mary“ John Stecenko. Mladého Ryana neustále sužují noční můry, které začínají lézt na nervy jeho přítelkyni, a tak ho donutí, aby zašel za knězem. Ryan se knězi svěří, že ho noční můry sužují od chvíle, kdy jeho sestra Amy zmizela při rituálu k vyvolání Krvavé Mary. Boží cesty jsou nevyzpytatelné, a tak shodou náhod onen kněz zrovna pracuje na archeologických vykopávkách souvisejících s vymřením místní populace koncem 17. století… „The Legend of Bloody Mary“ je klasickým sterilním teen hororem, (malinko) obsahem a (převážně) formou působícím hodně televizním formátem, s lacinými digitálními efekty a triky, které místy spíše pobaví než postraší. Z filmu nejvíce čiší nedostatek prostředků, neschopnost napsat, a hlavně natočit, silný příběh a v dané délce ho ukočírovat (dílo obsahuje pár scén, jejichž jediným účelem je zjevně jen nějak zabít čas – což již tak dost televizně působící film stahuje do vod televizních romantických seriálů pro čerstvě náctiletou mládež) a až podlézavá snaha udržet se v co nejširší přístupné divácké kategorii. Přesto na něm lze nalézt i příjemné stránky, např. Fulciovské statické detailní záběry na tváře a oči postav, místy obecně práce s kamerou a lehce originalitou, silně neobvyklostí zavánějící záběry (scéna snímaná přes okno na které prší je vzhledově a vizuálně nápaditý a působivý záběr).

„MARy“ Gregori J. Martina z roku 2008 je hodně zapomenutým a neznámým nezávislým hororem věnujícím se naší legendě. Zmiňme ho prakticky jen jako raritu, neboť o něm nelze dohledat moc informací, kromě toho, že nás vezme na cestu do zrcadla, abychom zjistili, co tato notoricky známá a démonem posedlá čarodějnice ze zrcadla vlastně chce, že na CSFD ten film dodnes vůbec není veden, na polském filmwebu ho dosud nikdo nehodnotil a na IMDB jej hodnotilo pouhých 31 lidí (3,3/10). Titulní roli si střihla pohledná Caroline Whitney Smith, jež jinak hraje jen v seriálech a kraťasech,

Film „Nite Tales: The Movie“ z roku 2008 režiséra Deona Taylora obsahuje dvě povídky. A ta druhá, nazvaná „Storm“ vypráví o dívce Cindy, jejíž rodiče odjedou a ona si večer pozve několik přátel na party. Jak už to tak bývá, z nudy povstane kdejaká kravina a tak Cindy a její kámošku Serenu nenapadne nic jiného, než při svitu svíček před zrcadlem šestkrát vyslovit jméno Krvavé Mary. Jenže ouha, u dveří zazvoní zvonek a za dveřmi nestojí Krvavá Mary, ale podivný klaun, v domě přestává fungovat internet a telefon a o chvíli později je nalezena Serena bradou vzhůru… Faktem je, že tato druhá povídka je o kousek lepší než ta první, filmu samotnému to ale i tak moc nepřidává. Suchý scénář, dementní postavy. V roli klauna jistě potěší žánrový veterán Tony Todd a máte-li ji rádi, všudypřítomná hip hopová hudba. O rok později vznikl i stejnojmenný seriál.

Když jsem kdysi dávno, ještě v jiné galaxii, viděl trailer a ukázku z „Blood Night: The Legend of Mary Hatchet“ z roku 2009, byl jsem docela příjemně překvapen a navnaděn. Snímek Franka Sabatella na Krvavou Mary nahlíží trošku jinak, v podstatě se nechal jen lehce inspirovat a natočil svou vlastní krvavou a brutální verzi. Vše začíná u maličké Mary, která se jednoho večera rozhodne vyvraždit svou rodinu a zapíše své krvavé řádění do neslavené a neopěvované historie města. Poté, co se ocitne v psychiatrické léčebně, se stane objektem a obětí zvrhlých choutek jednoho úchylného ošetřovatele, jemuž nakonec porodí díte. Když jí je však nepravdivě řečeno, že její dítě zemřelo, její běsnění razantně a jednou pro vždy ukončí až přivolaní policisté. A po dvaceti letech… po dvaceti letech se jistá partička náctileté mládeže rozhodně řádně oslavit „Krvavou noc“ na počest Maryina běsnění. Další slova jsou zřejmě zbytečná. O filmu se občas mluvilo jako o poctě starých dobrých slasher filmů – krev stříká proudem, vraždí se kde čím co je zrovna po ruce a Mary většinu času před kamerou pobíhá zcela nahá… Jenže, znáte ten pocit, kdy vám trailer takřka urve koule a film pak sotva polechtá na kotnících? Tohle je jeden z těch filmů z přesně průměrným hodnocením, jedni mu napálí hodně, jiní (prosím, Vojtíšek se hlásí) hodně málo. Podle mě to je jeden z těch filmů, který veškerý svůj um a to nejlepší nacpe do předtitulkové scény, pak už je to jen nudná, nezajímavá, krvavě samoúčelná srágora s nesympatickými (a hóóóódně hloupými) hrdiny. Ale pokud máte slabost pro Danielle Harris ve slušivé sukýnce a kozačkách…

Tak to je pár filmových příběhů o jisté Mary, která nemá ráda, když ji rušíte před zrcadlem. Zajímavé je, že se mi vůbec nevybavuje, že bych o Krvavé Mary někdy četl nějaký příběh v knize, ani jednu povídku. Těch filmů a různých verzí základního příběhu je určitě mnohem více.

A jak je to s Krvavou Maruškou ve skutečnosti? Zkuste se postavit před zrcadlo a zeptat se jí.