RECENZE: Robin Hobb, Dračí domov

Článek od: Eylonwai - 23.09.2020

Že draci ve fantasy patří do starého železa a už nedokážou nabídnout nic nového? Že by se měli tak svěžímu a nápaditému žánru, jako je young adult, vyhýbat obloukem? Pche! Zkuste to říct Robin Hobbové, protože ta vám bez nejmenší námahy dokáže, na jak velkém omylu jste.

Než otevřete Dračí domov, asi bude záhodno zlehka si připomenout události prvního dílu. Spolu s posádkou živé lodi Tarman jsme na řece v Deštné divočině za výpravou, jež má za cíl legendární dračí město Kelsingra. Draci se plahočí řekou a sice rostou a vybarvují se, ale zdejší podnebí jim prostě nesvědčí. Stále jsou to do velké míry mrzáčci, kteří neumí létat, křídla mají potrhaná a někteří z nich, jak se zdá, dokonce posbírali snad jen půlku rozumu. To komplikuje práci dračím strážcům – musí svým svěřencům totiž věnovat neustálou péči a shánět jim potravu. Hádejte, kolik toho takový drak, i když nedomrlý, za den sežere. A teď to zkuste nalovit v nepřátelském pralese, kde se nedá bezpečně stoupnout na zem a kde jediné, čeho je hojnost, je bodavý hmyz.

Pamatujete na Alise, bingtownskou paničku, která se nešťastně provdala a její jedinou touhou je být nablízku drakům? Tak z téhle paničky se stala vcelku ostřílená dobrodružka, která se neváhá ponořit do bahna nebo do kyselé vody a o to, že si zničí halenku, se už pranic nestará. Co víc, začíná podléhat kouzlu drsného kapitána, ač ví, že doma na ni čeká manžel.

Kdyby věděla, že tenhle manžel ve skutečnosti čeká spíš na jejího kamaráda Sedrika, asi by všechny výčitky rovnou hodila za hlavu. Sedrik na výpravě doslova trpí. Na dracích mu ani za mák nezáleží, vidina, za kterou se žene, je on a Hest žijící si v blahobytu z peněz za části dračích těl. Protože tohle zboží, to je vzácnost, za kterou se platí zlatem. A Sedrik je připravený získat je za každou cenu. Tak proč se bezděky napil dračí krve, krve té umírající měděné dračice? Sám neví. A najednou měděná dostane novou chuť do života, protože teď už má vlastního strážce… Jak moc se Sedrik bude muset změnit, aby se dokázal o dračici postarat, je těžké si i jen představit…

Dračí strážci z Deštné divočiny si mezitím prožívají svoje vlastní dramata. Nejen existenciální, ač ta hrají prim, ale i vztahová – a kupodivu ta vztahová mohou snadno přerůst v existenciální. Tady totiž platí zákon džungle: rychle si, holka, někoho najdi, ať tě chrání a ať se kvůli tobě kluci nemusí rvát. Víte co? Thymara na tenhle zákon džungle zvysoka kašle, protože se o sebe dost dobře umí postarat sama. A dost problémů jí už tak způsobuje její dračice, která je arogantní a manipulativní. Jak si k ní má Thymara najít cestu?

Cesta po řece je všechno, jen ne snadná. Všichni se zatnutými zuby bojují proti nepřátelskému prostředí, které se je prakticky neustále snaží zabít. Do toho musí řešit zradu, neporozumění a napětí, které se po týdnech společně strávených na cestě zákonitě musí projevit. A to všechno pro navýsost vratkou vidinu bájného města, kde by si konečně mohli odpočinout s pocitem, že tady jsou doma…

Ano, máte pravdu, je to dlouho, co jsme recenzovali první díl a děje je tam hromada – sama jsem měla trochu obavy, jak se do toho dostanu, když si události prvního dílu připomenu jen zlehka. Popravdě řečeno nebylo nic snazšího. Styl Robin Hobb je totiž neuvěřitelně poutavý a čtivý. 560 stránek? Nechtějte mě rozesmát, za dva dny hotovo. Postavy jsou tak živoucí, jak jen mohou být, svět je dusná, vlhká džungle a draci? Draci se nám prodrali i do young adult. Pokusila se je tam nacpat i Samantha Shannonová v Převorství u pomerančovníku, ale Robin Hobb je na úplně jiné úrovni. Její draci jsou komplexní bytosti, které se stejně jako lidští protagonisté bojí o svůj život. V Kronikách Deštné divočiny nebudete mít pocit, že bez nich by to bylo lepší. Nebylo. Mají tam své nezastupitelné místo.

A na konec už pravidelná otázka young adult. Můžu to číst, i když jsem roky mimo cílovou skupinu? Nebude mi to připadat náctileté, jednoduché, naivní a přeslazené? Tak to tady nehrozí. Jediný důvod, proč to řadím do téhle kategorie, je problematika dospívání a prokopávání si vlastní cestičky životem. Ano, pro Thymaru je tohle téma důležité a Robin Hobb nijak nezastírá, že spousta dospívajících se v tom pravděpodobně najde a že jim to možná přinese jakousi útěchu. Pro starší čtenáře to bude hodně průhledné – všechny ty fráze o tom, jak se tělo mění a jak těžké je se s tím vypořádat tady mají svoje zastoupení. Ale v žádném směru to není na překážku. Dračí domov je zkrátka výborná, čtivá a zábavná kniha, která vám už po první kapitole přiroste k srdci.