RECENZE: Černá křídla Cthulhu 3, ed. S. T. Joshi

Než jsem začal poměrně dlouho po vydání číst Černá křídla Cthulhu 3, nedalo mi to nezabloudit na různá hodnocení a komentáře, a musím říct jedno. S. T. Joshi je geniální redaktor, protože postavil sbírku, ve které se každému líbí něco jiného, ale zároveň nenajdete alespoň jednu povídku, která by se nelíbila nikomu. 

Fanoušci H. P. Lovecrafta se dělí do několika skupin. Někteří mají rádi dobré příběhy s pointou, jiní zase atmosferické věci, které mizí do ztracena, a na své si přijdou i ti, kteří si libují v pomalu se rozadající osobnosti vypravěče či jeho proměně v monstrum. Z toho vyplývá, že se prostě nejde zavděčit všem a některé povídky, a bylo jich dost, se mi zdály vyloženě slabé. Tím ale nechci říct, že jsou slabé. Jen je pestrost způsobů vyprávění taková, že číst tuhle knihu jednou, případně na jeden zátah, může být trochu frustrující. Třeba taková povídka Pod arkhamským měsícem. Osobně mi vůbec nesedla. Jde o podivný popis podivné, snad i incestní, rodiny zrůd. Dokážu si ale představit, že při tom správném rozpoložení bych ji dokonce i pochválil. To samé platí o Černými schodišti pod zem nebo dvou podivných atmosferických pokusech - Kopec jeden strom a Megalitická vlna. Přinejlepším bych ty povídky označil za podprůměrné, ale ony vlastně splňují to, co se od nich očekává - zmatení čtenáře, podivnou nejistotu. Je tedy dost dobře možné, že se sklenkou vína a chutí filosofovat při světle svíčky bych si je užil. To je T. S. Joshi - on tam ten potenciál vidí.

Nebojte se ale, že byste si Černá křídla nepřečetli bez té správné atmosféry. Obsahují poměrně dost výborných věcí. Některé rozvíjejí Lovecraftovy příběhy - třeba Čínská dovolená. Jde o deníkové záznamy o snech, podivných bytostech, a vrací se k událostem kolem Innsmouthu, respektive zasazuje je do širšího světového rámce.
Zditvor je úžasný příběh o jiné dimenzi s podivnými zvyky, do které byste se určitě nechtěli nikdy podívat.
Weltschmerz je o úředníkovi, který za pomoci kolegyně-průvodkyně zjistí, o co tomu Lovecraftovi vlatně šlo. Kombinuje násilí s podivnem a rozpadem osobnosti, i kyž trochu jinak, než je to v Lovecraftových příbězích většinou popsané. Děravý kámen je ten samý příklad. Výborná atmosferická povídka s nezvratným osudovým vyústěním, ze které mrazí. Některé věci by prostě měly zůstat neobjevené. To ale rozhodně neplatí o těchto příbězích.

Pak  tu máme horory, které jsou sice svým způsobem fajn, ale netuším, co dělají ve sbírce inspirované Lovecraftem. Jde naříklad o Thistleův objev nebo Pěkná panenka Popletka. V obou případech jde hlavně násilné horrory a postrádají cokoli z Lovecraftových mýtů. To ale neznamená, že by to nebyly   dobré horory. Jen im lze upřít Lovecraftovskou atmosféru. Jsou prostě násilné a kruté a nic víc.

Černá křídla Cthulhu 3 nejsou rozhodně žádným propadákem a pořád se vyplatí je zakoupit, protože těch dobrých věcí je tam dostatečné množství. Pravda, dostala se mi do rukou kniha Hemživý chaos a jiné příběhy, ve které Lovecraft upravoval a mentoroval cizí práce, a je nesrovnatelně lepší. Lovecraft je z řádků úplně cítit, temnota sálá z jednotlivých písmen a i když jde v zásadě také o napodobitele, nebo originální cizí autory, zásah H.P.L je na nich víc než patrný.  Ale v případě, že máte Lovecrafta načteného ze všech směrů a sháníte další dávku drogy, vám Černá křídla Cthulhu 3 budou pomyslným kvalitním Methadonem.

Černá křídla Cthulthu 3
antologie, ed. S. T. Joshi

překlad: Milan Žáček
obálka: Jason Van Hollander
nakladatelství: Laser-books
rok vydání: 2017
počet stran: 337
cena: 369 Kč