Rozhovor s Miroslavem Pechem

Jméno Miroslava Pecha mohou návštěvníci knihkupectví znát již delší dobu. Teď ale přichází s prvním hororem, o kterém jsme si na následujících řádcích popovídali...

Mezi českými čtenáři jste znám především svými mainstreamovými knihami Cobainovi žáci nebo Američané jedí kaktusy. Co vás vedlo k žánrovému obratu?

Námět Mainstreamu si přímo říkal o hororové zpracování a protože mám rád temný žánr, nijak jsem se té myšlence nebránil. Taky je pravda, že když jsem si tak kolem jedenáctého dvanáctého roku představoval sám sebe jako spisovatele, vždycky jsem byl autorem hororů. Ale když mě o mnoho let později začaly napadat příběhy spíše společenského charakteru, bez hororových prvků, nedělalo mi problém je sepsat. Pro čtenáře, kteří znají mé předešlé knihy, může být Mainstream překvapení, ale pro mě šlo o naprosto přirozenou cestu. Tušil jsem, že se k hororu jednou vrátím, akorát jsem tomu nechával volný průběh. 

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé setkal s hororem? Jaké knihy nebo filmy z tohohle žánru vás ovlivnily nejvíc?
Vzpomínám si, že už jako dítě jsem viděl Vetřelce a Noční můru v Elm Street. Měly na mě vliv? Bezesporu. Dodnes se třeba bojím tmy, což mi nebrání v tom, abych si po večerech nepouštěl, nebo nečetl, horory. Asi nějaký druh masochismu… Z klukovských let si vzpomínám na knižní edice Stopy hrůzy nebo John Sinclair, ale největší dopad na mě mělo setkání se Stephenem Kingem. Jako prvního jsem četl Nadaného žáka spolu s novelou Tělo. Potom Carrie, Noční směnu… Bylo to něco neuvěřitelného. Myslím, že ten jedenáctý rok je ideálním věkem pro sbližování se s hororem. Dětská mysl je velmi otevřená.
Dalšími inspirujícími autory určitě jsou Jack Ketchum, Carlton Mellick III, Clive Barker, Richard Matheson, Shaun Hutson, Nick Cutter, John Ajvide Lindqvist, Marko Hautala… Z oblíbených filmů bych jmenoval původní Texaský masakr motorovou pilou, Evil Dead, Brain Damage, Martyrs, The Woman, Věc, Moucha, Horizont událostí, The VVitch, Dům ďábla, Antikrist, seriál Stranger Things… Prostě je toho fakt hodně.   

Jak se vám pro Mainstream sháněl nakladatel?
Parádně. V Čechách o něj projevili zájem hned dva. Nakonec jsem dal přednost novému nakladatelství Carcosa. Líbí se mi jeho směřování, celkový koncept… Přišlo mi lákavé stát coby autor v začátcích ryze hororového nakladatelství. Dá se říct, že jsem si Mainstreamem splnil dávný sen a vydání takové knihy v Carcose mi připadalo vážně stylové. Taky obdivuju práci Milana Žáčka, zkrátka a dobře, nebylo co řešit.
Díky tomu, že Mainstream vyšel letos na jaře v Polsku, jsme se mohli seznamovat se čtenářskými názory a recenzemi. Kniha vzbuzuje velké kontroverze, což je fajn. Přesně takový by měl horor být.   

Je Mainstream vaše první hororové dílo, nebo jste se k němu musel postupně propracovat přes povídky?
Kdysi jsem napsal pár hororových povídek, první někdy před dvaceti lety. Myslím, že ke každé knize nebo povídce je třeba se nějak propracovat. Jsem přesvědčený, že autor by neměl čtenářsky zakrnět u jednoho žánru. Přečetl jsem mraky různorodých knih, zamiloval si řadu spisovatelů, kteří s hororem nijak nesouvisí. V Mainstreamu se odráží jak strohost mých předchozích próz a čerpání především ze skandinávského realismu, tak má obliba v temném žánru. 

Na co se mohou čtenáři v Mainstreamu těšit?
Titulní příběh bude doplněn šesti povídkami a můžete očekávat temnotu, podivno, šílenství, exploze, kanibalismus, destrukci, krev, přebírání identit, mutace, porno, vyšinutou panenku, oživlé domy, globální katastrofu, gore, genetické pokusy, obžerství a mnoho dalšího. Mainstream představuje ideální oddechové čtení po náročném pracovním dni.

Lišil se nějak váš tvůrčí proces při psaní Mainstreamu ve srovnání s vašimi předchozími knihami?
Neřekl bych. Napsání první verze mi zabralo tři čtyři měsíce. Zhruba stejnou dobu jsem ho nechal uležet a pak se pustil do čtení. Příběh trochu drhnul a bylo třeba ho zkrátit. Vyházel jsem kolem padesáti stran, než jsem s ním byl spokojený. Nic nepřebývá, nic nechybí. 

Mainstream mi anotací trochu připomíná knihy Stephena Kinga (hrdina spisovatel, vztahy mezi manžely). Měl na vás King vliv při psaní Mainstreamu, anebo jde úplně mimo vás?
Kdo bude chtít, ten si tam Kingovu stopu najde. Jeho knihy mě provází už dvacet let, mohl bych o tomhle maníkovi psát diplomku. Ale příběhy o spisovatelích a partnerských vztazích jsou dost běžné (nejde o žádný Kingův patent), záleží na tom, jak se k nim autor postaví. Asi nejvíc jsem byl ovlivněn skandinávskými psycho dramaty a hardcore hororem.  

Čtete současnou hororovou produkci, ať už českou, nebo zahraniční? Co vás v poslední době zaujalo nejvíc?
Z knih, které vyšly letos, určitě doporučuju bizzare fiction Strašidelná vagina (Carlton Mellick III), povídkovou sbírku Hleď, prázdnota (Philip Fracassi) a znepokojivý román Samota (A. M. Hurley) a chystám se na Schovku od Jacka Ketchuma. Co se týká české produkce, tak loni vyšla povedená antologie Ve špatný čas na špatném místě. Honza Vojtíšek nedávno vydal sbírku Sešívance, tu jsem zatím nečetl. A nesmím zapomenout na slovenského souseda Marka E. Pochu. Ten mě hodně baví.

Plánujete se v budoucnu ještě vrátit k hororu nebo bude Mainstream jedinou románovou vlaštovkou?
Nevěřím, že by má výprava do světa nepříčetnosti skončila Mainstreamem.
 

Miroslav Pech (22.9. 1986)
Ačkoliv k hororovému žánru tíhne od raného mládí, knižně s ním debutoval poměrně nedávno. Próza Mainstrem vyšla tento rok na jaře v polském nakladatelství Stara Szkoła. Tamní kritika knihu neváhala označit přízviskem extrémní a přirovnávala ji k dílům autorů jako Jack Ketchum, Edward Lee, Clive Barker či Ira Levin. České vydání je doplněno několika povídkami.
Už dříve na sebe Pech upozornil jako autor ironických a znepokojivých příběhů, v nichž načrtává pestrou paletu různých společenských outsiderů a sociopatů. Tuto fázi asi nejlépe dokumentují knihy Napíšu Pavle (Petr Štengl, 2013), Ohromně vtipná videa (Petr Štengl 2014) a Američané jedí kaktusy (Protimluv, 2017). Tragikomický román o dospívání na maloměstě nazvaný Cobainovi žáci (Argo, 2017) zaznamenal širší zájem čtenářů i médií, krátce po vydání byl přeložen do polštiny a dočkal se nominace na Studentskou cenu Česká kniha. Letos vydává Argo novelu Otec u porodu.
Kratší práce publikuje Pech i časopisecky: Respekt, Nový Prostror, Reportér magazín, Howard, Tvar, Host, H_aluze, Salón Práva ad. Stál u zrodu literárního projektu TRASH, jehož první číslo vyšlo jako příloha českobudějovického kulturně-společenského magazínu Milk & Honey. Dvě z jeho povídek ve spolupráci s Jihočeským divadlem adaptoval Český rozhlas. S ukázkami z autorovy tvorby se měli možnost seznámit čtenáři ze Slovinska, Běloruska a Rakouska.
Pech žije s rodinou v Českých Budějovicích