RETROnoviny: 1991

20. srpna 1991 naměřili na Kvildě -5 °C, což odpovídalo teplotě naměřené 8. ledna 1990 v Praze-Klementinu. Noviny plní zprávy o válce v Zálivu. Jinak jsou problémy stále stejné. V Rudém právu zjišťují, že zemědělství nemá peníze (9. února, článek „Zemědělství nemá peníze“), že srovnají-li se platy pracovníků s vysokoškolským vzděláním, ve školství jsou o 500 až 700 korun nižší (23. ledna, článek „Učitele vyzkouší život“; nutno dodat, že průměrná mzda se pohybuje kolem 3800 Kčs měsíčně) a že s bydlením to není o moc lepší (27. února, článek „Odkdy vyšší nájemné?“). 

Peníze nejsou ani ve sci-fi – řeší se to v lednové i únorové Ikarii. A když se neřeší peníze, je na pořadu divácká anketa. V březnu se mimo jiné dočteme, že typický čtenář Ikarie je muž ve věku šestnácti až pětadvaceti let. Jeho vzdělání je střední až vysokoškolské, zaměstnáním je student nebo technik. (Někdy se vyskytuje odpověď „4A“, tedy „jiné zaměstnání“, což je tak trochu záhada, která dráždí představivost; moje dcera Irena, která mi pomáhá, vždycky když narazí na „4A“ hlásí „kominíka“.) Náš typický čtenář bydlí ve městě, Ikarii kupuje ve stánku PNS (tj. „Poštovní novinová služba“ pokud jste příliš mladí nebo příliš zapomnětliví, abyste to pamatovali ) a obvykle ji nemusí obtížně shánět. Čísla si kompletuje, není členem žádného SF klubu, ale chtěl by se jím stát. Což – mimochodem – svědčí o mdlé podnikavosti našich SF klubů: jak je možné, že za ta léta si nedokázaly najít cestu k potencionálním příznivcům? (…) Za snesitelnou považuje náš typický čtenář cenu 15 korun. Dodejme, že kdyby se dnes prodávala XB-1 za 15 korun, asi bychom se nezlobili. 

Březen je vůbec podstatný měsíc. Alespoň z tenisového hlediska. 7. března 1960 se narodil Ivan Lendl, 8. března 1991 oslavila první narozeniny Petra Kvitová a 9. března 1991 vyšel v příloze Rudého práva Haló sobota rozhovor s argentinskou tenistkou Gabrielou Sabatiniovou. O rok později přijde na svět Karolína Plíšková. V březnu. Na kurtech v roce 1991 dominuje Monika Selešová – vyhraje Australian Open, French Open i US Open. Wimbledon nevyhraje, protože se ho nezúčastní.

Každé médium si tvoří problémy samo. V 19. století to byli Lumír či Osvěta (ve spolupráci s almanachem Ruch), ve světě sci-fi tvoří rozruch obvykle Ondřej Neff. V květnové Ikarii vyjde jeho text Problém české sci-fi, kde se dočtete, že ke srovnání se zahraničními povídkami to není a  že většina našich autorů jaksi pohrdá řemeslem, pohrdá pouhou zábavou a snaží se rozdmýchat v sobě plamen, který tam v nejlepším případě doutná jako sotva spatřitelný uhlíček. A to pak je smutné počtení, jak račte sami viděti… V zářijovém čísle mu rozhořčeně odpoví Jiří Olšanský a Jan „Jam“ Oščádal, na požádaní se vyjádří i Pavel Kosatík a Ivan Adamovič. V roce 1992 přijdou i reakce fanoušků, ale k tomu se vyjádříme později. To důležité bylo řečeno: máme první fantastický literární spor, můžeme hrdě vejít do literárních dějin. 

Ikarie si vůbec vytváří prostor, aby jí mohli čtenáři vynadat. Když už není v kurzu anketa, přichází dotazy „Jak vylepšit Ikarii?“ nebo „Jaké bylo číslo sedm?“. Hozenou rukavici zvedne ing. Jiří Kománek, Čupy: „Když už inzerujete, že děláte časopis přes počítač, tak si pořiďte program na kontrolu textu. Tak moc chyb (chybějící písmenka, špatně rozdělená slova), jak jich bylo v číslo 3/1991, jsem už dlouho v žádném časopise neviděl. Mám určité zkušenosti s počítačem, a tak mi těžko můžete namluvit, že chyby zavinila tiskárna.“ Co asi pan inženýr říká dnešní četnosti chyb, kdy má program na kontrolu textu každý?

Vrcholnou ukázkou snah o kultivaci časopisu je dotaz Pavla Vosáhla, kterému chybí sci-fi poezie. Redakce odpovídá zdrženlivě: nebylo by to pro čtenáře nudné? Sci-fi poezie existuje. Vezměte si třeba Adamsův Restaurant na konci vesmíru – kromě vogonské poezie tam najdeme i báseň tohoto znění:

Tak jednou z flámu,
vracím se teleportem,
s Ronem a Sidem a s Meg,
jak Ron získal Meggino srdce,
teď hlavu si lámu,
a že jeho nohu mám,
má Sidney na mě vztek.

(originál je lepší, pro anglicky mluvící přidávám:
„I teleported home last night with Ron and Sid and Meg
Ron stole Meggy's heart away and I got Sidney's leg.“)

A komu to nestačí, nechť si najde Science Fiction Poetry Association a jejich každoroční Rhysling Anthology. Mimochodem, roku 1994 získal Rhysling Award jistý Jeff VanderMeer. Ano, ten, o kterém jsme se nezmínili v předchozím článku z této série – česky se poprvé objevil v Ikarii v roce 1990. Jak vidno, zastínil jej nejen Salman Rushdie, ale i Miloš Zeman.

Na podzim je vůbec všechno špatně. Fantastická obec je rozhádána, v Ikarii není poezie, naopak v ní jsou chyby – a aby toho nebylo málo, umírá Arkadij Strugackij. Do uměleckého nebe ho doprovázejí Miles Davis, Klaus Kinski, Freddie Mercury nebo Bořivoj Zeman (ne, to není Karel, který dělal Cestu do pravěku, to je skutečně Bořivoj, kterého znáte díky Pyšné princezně). Co v této společnosti dělá Gustáv Husák, který zemřel, ač mu ještě před dvěma lety přály orgány, o tom se v novinách nepíše.

Všimněte si, co s textem udělá, když vybereme jen špatné události! Jedna Kvitová to nezachrání. Nota bene když ji 20. prosince 2016 přepadne a pořeže neznámý pachatel. Pokusíme se ale skončit pozitivně s Evou Hauserovou, která v Ikarii 8/1991 končí takto: uzavřu tohle povídání malým povzbudivým úsměvem, který nutno číst naležato: :-) 

No fakt! Smajlík! V roce 1991! I s návodem, jak ho číst! To se ještě nevědělo, že emotikony zaplaví svět. Jen ti scifisti zatracený, ti maj na to čuch!