RECENZE: Siri Pettersenová, Plíseň

První díl série Havraních kruhů s názvem Ódinovo dítě vyvolal poměrně velké nadšení a ukázal českému čtenáři, že norští autoři to umí pořádně rozbalit nejen na poli severských kriminálek. Nyní vyšel díl druhý s názvem Plíseň, který nezasvěceným může znít poněkud podivně, ale ti, kdo s Hirkou prošli v závěru první knihy havraními kruhy, se mohou těšit na pořádné dobrodružství.

Aby zachránila svou zemi před nájezdem slepých, odešla Hirka z Ymslandy a ocitla se v Anglii. Zoufale se snaží zorientovat v novém světě, který s tím, kde prožila celý svůj život, má pramálo společného. Ovšem pocit, že tahle oběť má smysl, vezme za své v momentě, kdy se i v tomto cizím a podivném světě objeví mrtvorozený a Hirka najednou zjišťuje, že Ymslanda i její milovaný Rime v bezpečí rozhodně nejsou. O její osobu mají zájem podivné entity a spolu s lidským společníkem Stefanem a nalezeným slepým se tak pouští do divoké honičky, aby se znovu pokusila zachránit, co je jí tak milé.

Naproti tomu Rime, který je nyní Nosič havrana a představený Rady, rozhodně nesedí s rukama v klíně. Snaží se dát věcem řád, což je všechno, jen ne snadné. Zoufale se touží setkat s Hirkou a pomstít její odchod, a tak se pouští do činů, které mají dalekosáhlé důsledky a pěkně zamotají během světa.

Siri Pettersenová, autorka této severské fantasy trilogie, se s tím rozhodně nepáře a nasadila slušné tempo. V knize se to hemží neočekávanými zvraty, nenadálými odhaleními a a jakmile se zdá, že už to konečně dává smysl, tak po pár stránkách přijde zjištění, že už je to zase všechno jinak. Tím udržuje svižnost po celou dobu čtení a vyvaruje se tak hluchých míst. Oproti Ódinovu dítěti ubrala na přímočarosti a vsadila na kombinaci tajných plánů, akce a útěků, a to celkem úspěšně.

Jen je trochu škoda, že většina děje se odehrává v našem světě, který i přes veškerou snahu o zajímavost, napětí a rafinovanost zápletky nenabízí nic moc atraktivního. Ódinovo dítě totiž zaujalo ani ne tak dějem, jako úžasnou atmosférou vycházející ze severské kultury a mytologie a neotřelostí světa, do kterého Pettersenová Hirčin příběh zasadila. Tady si pod sebou trochu podřezala větev, protože tohle prostě kulisy reálného světa nabídnout nedokážou. Navíc Hirka se Stefanem podivně přeskakují z místa na místo, během jedné strany se přesunou z Benátek do Stockholmu, o pár stránek dál už jsou zase v Yorku, což působí trochu chaoticky a hlavně těžko uvěřitelně. Ovšem plusové body za to, jak si autorka pohrála s Hirčiným objevováním pro ni tolik neznámého a podivného světa.

Co se týče postav, příjemnou změnu prodělal Rime, z kladného hrdiny se přetavil v muže, pro kterého svět přestává být černobílý. Začíná zjišťovat, že dobro a zlo často záleží jen na úhlu pohledu a že nutné oběti jsou někdy větší než očekávaný zisk. Hirka naštěstí zůstala stále stejná, silná dívka, která zuby nehty bojuje se svým neradostným osudem. Skvěle se povedlo vylíčit její pocity bezútěšnosti a zoufalství, které ji provází v lidském světě. Jejího parťáka tady hraje Stefan. Oproti Rimemu ovšem působí nemastně neslaně, tváří se jako nejdrsnější zabiják, ovšem v jádru je vyděšeným klukem. Zdá se tak být celkem zbytečnou postavou a snad jen Vidoucí ví, co tím autorka zamýšlela. Více prostoru dostali také mrtvorození, kteří se konečně začínají vybarvovat a parádně míchají kartami ve hře o Hirčin osud.

Plíseň je poměrně zdařilým druhým dílem, který ublížil sám sobě poněkud nevhodně zvoleným prostředím. Nicméně autorka ukázala, že i tak umí napsat čtivý a poutavý příběh, a nezbývá než čekat, jaké velkolepé finále si pro Hirku a Rimeho připravila v závěrečném díle s názvem Síla, na který si natěšení čtenáři musí počkat do podzimu.

Plíseň
Siri Pettersenová
Série: Havraní kruhy (2.)
Původní název: Råta
Přeložila: Jitka Jindřišková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Obálka: Alena Gratiasová
Počet stran: 456
Cena: 368 Kč